Teplo pro naše domovy

? Pane předsedo, domníváte se, že jsou vyčerpány všechny technické možnosti využívání tepla z velkých energetických zdrojů pro zásobování domácností teplem? Technické možnosti využití tepla se stále rozvíjejí a tyto možnosti pro zásobování domácností - a nejen jich - vyčerpány nejsou. Vznikají nové obytné aglomerace, a to je příležitost pro centrální zásobování teplem. Jde také o využití dálkového tepla pro chlazení. Použitím tepelné energie pro dodávky chladu by se více využívala kapacita energetických zdrojů zejména v letních měsících a zlepšila by se účinnost výroby i rozvodu tepelné energie. Poměrně velký podíl tepelné energie je dodáván z výtopenské výroby (bez výroby elektřiny). Tady vidím možnost výstavby malých kogeneračních zdrojů tepla a elektřiny a vedle tepelné energie pro vytápění (chlazení) možnost dodávat odběratelům z těchto zdrojů také elektřinu. ? Dovedete odhadnout, porovnáte- li poměry ve výrobě tepla ve vyspělých zemích EU, zdali směřujeme k individuálnímu pojetí výroby tepla, tedy instalaci kotlů i když vynikajících parametrů, nebo k CZT, jako například ve Finsku či Dánsku? O způsobu zásobování teplem při rozvoji měst a jejich částí se rozhoduje obvykle již při územním plánování. V ČR se v posledních letech spíše rozvíjely velké systémy centralizovaného zásobování teplem (CZT). Na sídlištích docházelo k přestavbě tepelných zdrojů na výměníkové stanice a k jejich napojení na systémy CZT. Toto přepojování bylo prováděno především z důvodu technické zastaralosti lokálních zdrojů tepelné energie. Současný světový trend vede spíše k decentralizaci energetických zdrojů a k výstavbě malých plynových zdrojů s vysokými účinnostmi kombinované výroby tepla a elektřiny. Snižuje se riziko výpadku jednoho velkého energetického zdroje a odpadají náklady na rozsáhlé soustavy na dopravu tepelné energie. Tady vidím určitou možnost podobného přístupu i pro menší obce v ČR. U velkých zdrojů tepelné energie jsou však větší možnosti při plnění ekologických požadavků. Moderní velké teplárny mohou spalovat i uhlí ekologickým způsobem. ? Jak vidíte možné cenové zvýhodnění odběratelů tepla z CZT, pokud by se prokázala jeho výhodnost, a jak se díváte na teorii např. spalování plynu ve středních kotelnách s výrobou elektrické energie pro obce + teplo? Výhodnost soustav CZT s jedním nebo několika velkými zdroji tepelné energie spočívá především v ekologickém hledisku. Mnoho malých zdrojů tepelné energie uprostřed města zhoršuje kvalitu ovzduší, i když v současné době již existují malé plynové kotelny s vysokou účinností emitující minimum škodlivin. Hlavním kritériem je náklad na jednotku dodané tepelné energie. Dodavatel tepelné energie ze systému CZT je konkurenceschopný za předpokladu, že cena jím dodávané tepelné energie je nižší než cena z individuálního zdroje tepelné energie. V tržních podmínkách při vysoké ceně tepelné energie ze systému CZT může docházet k odpojování odběratelů a k návratu k individuálnímu způsobu vytápění. Kromě nákladů na investice a na provoz výroby a rozvodu tepelné energie má vliv i racionalizace spotřeby tepla. Zateplení a vyregulování vytápěných objektů, výměna oken a instalace rozdělovačů topných nákladů sníží potřebné množství tepelné energie a náklady na straně odběratele. Tyto náklady mohou být do budoucna nižší než náklady na obstarání tepla bez ohledu na zdroj tepelné energie. Využití centrálních zdrojů tepelné energie je nutné posuzovat z hlediska technické, ekonomické a ekologické přijatelnosti. Podporu si zaslouží výroba tepelné energie z obnovitelných zdrojů, a to jak v centrálních, tak individuálních zdrojích tepelné energie, a podpora snižování energetické náročnosti vytápěných budov. Vyjdeme-li z programového prohlášení vlády, ale i úvah komisariátu EU, bude zde tlak na rozbití gigantů, a tím by snad i teorie určité energetické samostatnosti obcí nabyla na důležitosti. Toto se týká především velkých – monopolních – výrobců elektřiny a velkých plynárenských společností. V odvětví teplárenství velkých společností není mnoho. Naopak je hodně malých lokálních teplárenských společností, někdy i v jednom řetězci dodávky tepelné energie, což mnohdy zbytečně navyšuje cenu tepelné energie. Z praxe je možné říci, že většina tepelných zařízení, které spravují přímo obce, je technicky zastaralá, někdy v havarijním stavu a neodpovídající současným ekologickým požadavkům. Obce nemají dostatek finančních prostředků na obnovu tepelného zařízení, natož na nové investice. Takováto tepelná hospodářství potom obce prodávají velkým společnostem, které mají dostatek finančních prostředků pro rekonstrukci celého tepelného systému, nebo, a to je z pohledu dopadu na cenu tepelné energie horší varianta, řeší finanční otázky přes leasingové nebo jiné společnosti, které rekonstrukci tepelného zařízení zafinancují. ? Jak se díváte na překotný spěch, s nímž se města a obce zbavovaly akcií za teplárenské kapacity, a tím ztratily vliv na výrobu tepla - ale i případný tučný zisk? (Není k smíchu teorie, že správní orgány mají „spravovat“ a ne podnikat?) Systémy CZT tvoří podstatnou součást infrastruktury měst a obcí. Většina velkých měst při prodeji významné části majetku teplárenských společností si zachovala vliv v řídicích orgánech těchto společností a alespoň částečně kontrolují dopady zvyšování cen tepelné energie na svoje občany. Naopak jsou některé případy, kdy obce pronajímají tepelné hospodářství a získanými finančními prostředky z nájmu vylepšují svůj městský rozpočet a neobnovují pronajaté tepelné zařízení. Toto zařízení musí nákladně opravovat provozovatel, což má negativní dopad na cenu tepelné energie. ? Některé země, např. Francie, silně podpořily úspory energií a tepla cestou zateplování budov. Jsou známy výsledky takových kroků a jejich skutečný dopad na energetickou bilanci? O pozitivních výsledcích snižování energetické náročnosti při zateplování budov není pochyb. Mnohé teplárenské společnosti pociťují snižování dodávek tepelné energie jako důsledek zateplování a vnitřního vyregulování vytápěných budov. Snižování potřeby tepelné energie snižuje spotřebu primárních paliv a je nižší množství emisí, avšak jednotková cena tepelné energie se zvyšuje, protože nelze úměrně ke snížení dodávek snižovat fixní náklady teplárenských společností. ? Je současná cenová politika a strategie v ČR ve výrobě tepla vyvážená, nebo se stále projevují některé snahy obchodních organizací klínit se do systému, což cenu zvyšovalo? Především je potřeba zdůraznit, že se nejedná o nějakou strategii ČR. Teplárenství je především lokální záležitostí. Toto odvětví je velmi různorodé, a to ve způsobu výroby tepelné energie a rozsahu tepelného zařízení i ve velikosti teplárenských společností a jejich vztazích s odběrateli. Je poměrně obtížné stanovit pravidla pro tvorbu ceny tepelné energie, která by byla pro všechny spravedlivá, aby nedocházelo k neúměrnému zvyšování ceny a zároveň nebyla tato pravidla pro regulované subjekty příliš omezující. V některých lokalitách není dostatečný vliv konkurence, která by pozitivně působila na cenu tepelné energie. Pro odběratele znamená případná změna způsobu vytápění nemalé investiční náklady a administrativní potíže. Současná pravidla pro tvorbu ceny tepelné energie se snaží nahrazovat nedostatečný vliv konkurenčního prostředí. Některé společnosti, které nemusejí přímo podnikat v oblasti teplárenství, se zaměřují na financování rekonstrukcí celých tepelných systémů nebo jejich částí, a poté je cena tepelné energie dlouhodobě zatížena nepřiměřeně velkým nákladem na tuto rekonstrukci ve formě převážně nájmu nebo leasingu, který obsahuje i vysoké výnosy. Nepříznivé důsledky na cenu tepelné energie se ještě stupňují, pokud rekonstrukce nevychází z energetického auditu nebo dobré projektové dokumentace a tepelné zařízení je zbytečně předimenzováno. Další nebezpečí spočívá v tom, že některé společnosti zrekonstruují tepelné systémy, uzavřou smlouvy o dodávce tepelné energie na dobu určitou, za kterou se jim vrátí vložený kapitál i s požadovaným výnosem. Po uplynutí této doby hrozí prodej tepelného zařízení a nový vlastník bude nucen toto zařízení opět nákladně rekonstruovat. Odběratelé budou platit stále vysoké ceny za tepelnou energii. ? Domníváte se, že přísnější předpisy ohledně emisí mohou nějak významně ovlivnit technologickou strukturu výrobců tepla v ČR i samotný objem tepla z CZT? Předpisy ohledně emisí by měly vést výrobce energií k tomu, aby modernizovali svoje technologie, které by měly být co nejúčinnější. Vhodnější je vyrábět tepelnou energii společně s elektřinou. Při takovéto výrobě dochází k menšímu množství emisí ve vazbě na jednotku vyrobené energie. Velký vliv na množství vypouštěných emisí skleníkových plynů v teplárenství má rozdílná potřeba dodávek tepelné energie v průběhu kalendářního roku. V případě vyšší průměrné venkovní teploty v daném kalendářním roce dojde k nižší výrobě tepelné energie, a tím ke snížení emisí (a k úspoře emisních povolenek) a naopak je tomu při nižší hodnotě průměrné venkovní teploty v dalším roce. Na množství emisí má vliv také odběratel. V případě úsporných opatření na straně odběratele (zateplení, výměna oken, vyregulování objektu, RTN) dochází ke snížení potřebného množství dodávané - a tedy vyrobené - tepelné energie. Šetří se primární zdroje energií a snižuje množství emisí. Přísnějšími předpisy ohledně emisí by se v odvětví teplárenství pravděpodobně nedosáhlo požadovaného efektu. ? Jaký je vztah mezi dodavateli a zákazníky? Jako častý problém v teplárenství se ukazuje vztah mezi dodavatelem a odběratelem. Teplárenské společnosti jsou orientovány na produkt, avšak málo orientovány na zákazníka. Orientace na zákazníka, resp. odběratele (spotřebitele) znamená zlepšení služeb, mít větší znalosti o odběro vých diagramech každého odběratele, dodávat topné médium na vstupu do zařízení odběratele se správnou teplotou a tlakem, dostatečně informovat všechny odběratele (o nových technologiích, o vlivech na cenu tepelné energie, o plánovaných opravách a nutných odstávkách atd.), vyhod noco vat informace od odběratelů (dialogy, dotazníky), udržovat nepřetržitý styk s odběrateli apod. Je nutné orientovat teplárenské společnosti na poptávku a zákazníka, řídit rozhodování podle potřeb a přání zákazníků-odběratelů.