Spolehlivé zásobování energií je důležitou
podmínkou rozvoje ekonomiky a udržení
požadovaného životního standardu. V současnosti
je toto téma nejvíce probíranou otázkou
v EU a jeho řešení není vůbec jednoduché.
Na jedné straně se celá Evropa ocitla v silné
závislosti na dovozu primárních paliv, na druhé
straně se využíváním těchto zdrojů zvyšuje
produkce skleníkových plynů, a tím podle většiny
klimatologů i riziko katastrofálních dopadů
způsobených globálním oteplováním.
Postupně se dostává více prostoru zastáncům
jaderné energetiky, strany zelených vidí záchranu
v alternativních zdrojích. Technici a výzkumníci
se mj. zaměřují na dosažení vyšší účinnosti při
modernizaci a výstavbě klasických zdrojů. Úspora,
která se očekává při provozování zdrojů s lepšími
technicko-ekonomickými parametry může oddálit
budoucí závislost na dovozu primárních paliv
a zároveň se stát významným příspěvkem pro
ozdravění životního prostředí.
Úspora energie (jak na straně výroby, tak na straně
spotřeby) musí sehrát jednu z klíčových úloh
dalšího rozvoje energetického odvětví. Přitom se
ale poněkud zapomíná na rozvoj technologie, která
tento problém řeší bez mimořádných nároků na
investiční prostředky a jejíž počátky mají původ
právě u nás.
ČR má oproti většině států Evropy velký náskok
při rozvoji teplárenství a teplárenských soustav.
Teplárenství nepředstavuje jen spojení výroby,
distribuce a dodávky tepla. To co se děje na straně
výroby rozlišuje pouhé výtopenství a naproti tomu
skutečně teplárenskou (čili kogenerační) současnou
výrobu dvou nositelů energie, a to elektřiny a tepla.
Rozdíl mezi kogenerací a čistým výtopenstvím
však není dán jen technickou záležitostí. Z pohledu
úspor paliva a snižování emisí má obrovský celonárodní
význam.
A právě tyto dvě oblasti sehrají (vedle bezpečnosti
dodávek) klíčovou roli při rozhodování o budoucím
směrování energetiky nejen u nás, ale v celé
Evropě. Teplárenství má v naší zemi dlouholetou
tradici: od jeho počátků ve 20. a 30. letech 20. století
zaznamenalo významný rozvoj. Vznik soustav
CZT, které nahradily lokální výtopenské zdroje
s velmi malou účinností při spalování většinou
uhelných a olejových paliv, znamenal významný
posun pro ozdravění ovzduší měst a obcí. Některé
moderní zdroje jsou postaveny přímo ve městech.
V řadě případů je teplo do měst přiváděno vzdálenými
napáječi se zanedbatelnými teplotními ztrátami
při tomto transportu tepla.
Důležité je, kolik nevyužitého tepla se v teplárenství
ušetří oproti klasické výrobě elektřiny
a tepla v oddělených jednotkách. Předpokládáme-
li klasickou kondenzační tepelnou elektrárnu,
dostáváme se při výrobě elektřiny k celkové
účinnosti okolo 30 %. Pokud bychom vzali parametry
nejmodernějších kondenzačních elektráren,
můžeme uvažovat asi o 40 %. Takové elektrárny
jsou investičně velmi nákladné a provázejí je
nezanedbatelné technické a technologické problémy.
V teplárenské jednotce s běžným uhelným
kotlem a protitlakou turbínou lze při výrobě
elektřiny dosáhnout účinnosti až 70%.
Při roční produkci 17 mil. MWh, což je zhruba
odhadovaný potenciál možné výroby elektřiny do
veřejné sítě z kogeneračních (tedy teplárenských)
zdrojů v ČR, teplárenství může celostátně uspořit
5 až 6 mil. t uhlí. Zároveň je s to snížit emise oxidu
uhličitého o zhruba 6 mil. t ročně.
S tím souvisí i významné ozdravění životního
prostředí v podobě snižování imisního zatížení,
odpadů a dopravní náročnosti. Významný příspěvek
ke zlepšování podmínek pro zdraví občanů je
zřejmý. Mnohdy ještě nebývá doceněn komfort
odběratelů připojených přímo na soustavy zásobování
teplem.
S ohledem na skutečnost, že kogenerační výroba
(kombinovaná výroba elektřiny a tepla – KVET)
může využívat i jiné (kupř. nefosilní) energetické
zdroje (třeba biomasu) je zřejmé, že KVET je
jednou z nejvýznamnějších a nejvýhodnějších
výrobních technologií pro šetrné využívání energetických
zdrojů. Při rostoucích nárocích na energii
se musí významně posílit i rozvoj teplárenství jako
důležitého faktoru v boji proti globálnímu oteplování.
Také v koaliční smlouvě naší nové vlády jsou
zdůrazněny úspory energií, jako jeden z pilířů energetické
politiky ČR. I když představy politiků jsou
velmi optimistické a jen stěží budeme směřovat
k jejich naplnění, je třeba hledat všechny cesty, které
v budoucnu povedou k plynulému zabezpečení
dodávky energií. Jednou z cest, jejíž úloha není
dosud plně doceněna, je využít plný potenciál teplárenství
(včetně jeho možnosti centrálního zásobování),
které při zjevných úsporách primárních
zdrojů navíc ve velkém rozsahu zaručí i snadný
přechod na alternativní paliva.
ING. JIŘÍ PĚNKA
člen výkonné rady
Teplárenského sdružení ČR
