Hluboko v poušti Namib v jižní Namibii leží městečko Kolmanskop (německy Kolmannskuppe), které pomalu pohlcuje písek a všudypřítomný vítr odnáší zbytky jeho zašlé slávy daleko do pouště. Jen těžko již lze uvěřit, že před sto lety tyto zdi skrývaly nejpokročilejší technologie, o kterých málokdo na světě vůbec tušil, že existují. A mnohé z nich zdaleka nejsou samozřejmostí pro všechny ani dnes. Kolmanskop zažíval největší slávu mezi lety 1908 a 1914Příběh Kolmanskopu, který je dnes vyhledávanou turistickou atrakcí a nazýván „městem duchů“, a lidí, které s ním spojil osud, je jako stvořený pro hollywoodský film. Na počátku všeho byla náhoda, nebo, chcete-li, osudové štěstí. August Stauch, který měl na počátku minulého století na povel stavbu železnice spojující přístavní město Luderlitz s vnitrozemím, byl nejen drážní odborník, ale také nadšený sběratel kamenů. Proto požádal své dělníky, aby mu nosili všechny hezké a zajímavé kameny, které při stavbě naleznou. Až jednoho dne roku 1908 mu jeden z dělníků, Zachariáš Lewala, přinesl zářivý kamínek, o kterém nebylo pochyby, že to je diamant. August Stauch neváhal a ihned dal příslušnou oblast přísně střežit a začal se sběrem diamantů. Diamanty se do této oblasti dostaly spolu s naplaveninami, které přinesla řeka Orange, proto se skutečně nalézaly a nalézají na povrchu. Po vysbírání oblasti Kolmanskopu namibijští De Beers otevřeli další naleziště, z nichž některá jsou aktivní dosud. Než se o nálezu v Kolmanskopu dozvěděla německá vláda a začala zde budovat diamantové městečko, August Stauch dokázal nashromáždit obrovské jmění. Osud mu jej ale zřejmě nepřál. V roce 1931 přišel v důsledku světové hospodářské krize nejen o všechny úspory, ale i o většinu majetku, do kterého investoval. Jako by to ale krutému osudu nestačilo. Stauch, který od mládí trpěl těžkým astmatem, kvůli kterému odjel do Afriky, onemocněl navíc rakovinou žaludku, na kterou později, v roce 1947, také zemřel. Jeden z nejbohatších mužů světa zemřel v takové chudobě, že jeho rodina údajně neměla prostředky ani na zaplacení pohřbu. MĚSTEČKO, KTERÉ PŘEDBĚHLO ČAS Kolmanskop zažíval největší slávu mezi lety 1908 a 1914Kolmanskop zažíval největší slávu mezi lety 1908 a 1914, kdy do jeho krátkého, avšak překotného života zasáhla 1. světová válka. Pár let zde v namibijské poušti existoval svět, který se v té době podobal spíše románům Julese Vernea než hornickému městečku. Na tehdejší dobu nevídaný pokrok sem přineslo jednak pohádkové bohatství zdejších obyvatel, ale také jejich pokrokový duch a snaha zpříjemnit si život v těchto extrémně nehostinných končinách co to jen šlo. Představte si, že se píše rok 1908, jste uprostřed pouště, kde téměř nepřetržitě fouká silný vítr a sluneční žár střídá chlad proudící sem od Atlantského oceánu. Ten zde výrazně ovlivňuje Benguelský proud, který způsobuje extrémní ariditu pouště Namib. Neprší tady téměř nikdy a žádný život zde v podstatě nemá šanci. A v této mrtvé krajině žije městečko obývané několika desítkami lidí (nepočítáme dělníky najímané na hledání diamantů), kteří jsou obklopeni technologiemi, jež se stanou samozřejmostí až od mnoho desítek let později v Evropě a v Americe. V domácnostech pak jsou zcela běžné lednice a dokonce i první pračky a ždímačky na prádlo.Každý z domů je zde plně elektrifikovaný a do každého je zavedena telefonní linka Každý z domů je zde plně elektrifikovaný a do každého je zavedena telefonní linka. Každé ráno projíždí městečkem speciální vláček, který do každého domu přiváží sladkou vodu dováženou sem ze vzdálenosti desítek kilometrů, slanou vodu užitkovou a limonádu na pití. Součástí dodávky je i led z místní výrobny. To vše samozřejmě zdarma. Během dne pak vlaková souprava slouží jako bezplatná MHD, kterou využívají především místní dámy k pojížďkám za nákupy. Koleje vedou kolem každého obchodu a téměř ke každému domu. Nikdo se tedy nemusí brodit s těžkými taškami horkým pískem. K osvěžení, ale i k udržování kondice slouží plavecký bazén s uměle upravovanou vodou. Zřejmě jeden z úplně prvních na světě. A také moderní kuželková dráha s elektrickým osvětlením. V domácnostech pak jsou zcela běžné lednice a dokonce i první pračky a ždímačky na prádlo. Tedy něco, co u nás neměla řada domácností ještě v 50. letech. SLÁVA, KTERÁ TRVÁ Kolmanskop zažíval největší slávu mezi lety 1908 a 1914Díky ceně diamantů a zájmu obyvatel Kolmanskopu se zde kolem roku 1908 zabydlely takové průmyslové značky, které měly později dobýt svět. Nepřekvapí, že mezi prvními byl Siemens. Telefonní aparát s jeho logem je zde vidět dosud. Pračky a sušičky sem už tehdy dodávalo Miele a stroje na výrobu ledu Linde. Možná že ani sami zástupci těchto firem nečekali, že jejich první, dnes bychom řekli hi-tech produkty, se stanou součástí domácností zrovna v poušti Namib. Tak daleko od Německa... Andrea Cejnarová
