Hejna dronů lze využívat při mapování zástavby, při monitorování kvality ovzduší a vody a v řadě dalších aplikací, včetně zábavných, je však potřeba zajistit jejich synchronizaci. S tou pomohou „létající koberce“. V dnešní době se čím dál častěji uplatňují velká hejna dronů, například při světelných show, kdy barevné drony vytvářejí na temné noční obloze rozmanité formace a tvary. Při takovém hromadnému letu velkého množství dronů však bývá obtížné je všechny najednou nechat vzlétnout a po uplynutí příslušné doby jim simultánně dobíjet baterie. Z tohoto důvodu vznikla technologie „létajícího dronového koberce“ (flying drone blanket). Létající koberec vyvinula italská designová společnost Carlo Ratti Associati (CRA) ve spolupráci s firmou Flyfire, která se zabývá dronovými technologiemi a původně vznikla jako projekt v rámci výzkumné skupiny MIT Senseable City Lab amerického institutu Massachusetts Institute of Technology, kterou založil a stále řídí právě Ratti. Cílem skupiny je zkoumat vliv digitálních technologií na život lidí a jejich uplatnění v každodenní praxi. Každý létající koberec této technologie je možné složit a transportovat ve speciálním boxu. V případě potřeby lze létající koberec rozložit a umístit na něj až 16 specifických dronů — kvadrikoptér. Ty je možné nechat vzlétnout a v případě potřeby simultánně nabíjet z připojeného zdroje energie. Jednotlivé létající koberce lze navzájem propojovat. Teoreticky by s touto technologií bylo možné propojit a nechat odstartovat či simultánně nabíjet až 10 tisíc dronů. Samotné drony mají elegantní design, který zahrnuje ultrazářivý barevný LCD panel na spodní straně dronu. Pohyby dronů technologie Flying Drone Blanket jsou přitom ovládané již existujícím softwarovým systémem Drone Show Software. Jak zdůrazňuje zakladatel společnosti CRA Carlo Ratti, technologie Flying Drone Blanket nabízí pestřejší využití než jen světelné show. V blízké budoucnosti očekávají, že jejich hejna dronů poslouží například při mapování budov a městské zástavby nebo třeba při detailním monitorování kvality ovzduší a vody. V takovém případě je podle Rattiho možné mluvit o „internetu létajících objektů“ (IoFO, Internet of flying objects). /Stanislav Mihulka/
