Sean Duffy, úřadující administrátor NASA, se rozzlobil poté, co jeho předchůdce Jim Bridenstine, administrátor NASA v první Trumpově vládě, 3. září na slyšení v Kongresu senátorům řekl: „Je vysoce nepravděpodobné, že přistaneme na Měsíci před Čínou.“
„Jsem kvůli tomu naštvaný. Šlo by o stín vržený na celou NASA,“ prohlásil Duffy, který jako ministr dopravy postupně zjišťuje, že kosmická doprava je poněkud jiné kafe, a nelze se divit. Zlobí ho nejen protestující zaměstnanci NASA, ale i politici a odborníci, kterým se nelíbí zásahy administrativy prezidenta Trumpa. A on je hodný Trumpův hoch. Nedivme se však ani Bridenstinovi a dalším kritikům současné situace v americkém průzkumu vesmíru. Zdá se totiž, že čínská rudá vlajka zavlaje nad lunárním jižním pólem dříve, než tam Muskova Starship po dlouhých 55 letech opět vysadí americké astronauty. Téma Proč Kongres a NASA musí zmařit čínské plány ve vesmírných závodech proto svedlo demokraty a republikány ke společné diskusi o legislativních prioritách pro budoucí plán NASA Moon to Mars. V ostré výpovědi před americkým senátním výborem pro obchod, vědu a dopravu proto bývalý administrátor (2018—2021) na slyšení s názvem Na vzestupu je špatný Měsíc vyjádřil hluboké obavy ohledně složitosti a proveditelnosti programu NASA Artemis, např. i kvůli problémům s doplňováním paliva na oběžné dráze a ambiciózní architektuře celého „systému návratu“ včetně přistávacího modulu (HLS — human landing system) v podobě Muskovy 50m Starship. Jim Bridenstine, který nyní pracuje jako řídící partner ve společnosti The Artemis Group, byl jedním ze čtyř svědků včetně zástupců komerčního vesmírného sektoru. Hovořil o nově vnímaných vesmírných závodech mezi Spojenými státy a Čínou a konstatoval mimo jiné, že výběrem lodi Starship jako HLS, tedy jako „výsadkového člunu“, vystavuje NASA Spojené státy riziku, že v průzkumu Měsíce zaostanou za Čínou. A není sám. Řada odborníků spojených s kosmickým výzkumem je stejného názoru jako Bridenstine. Například senátorka Maria Cantwellová (distrikt Washington) prohlásila, že je znepokojena celkovým plánem pro Artemis, který podcenil užití více variant přistávacího modulu. V rámci kontraktů NASA na systém přistání člověka (HLS) jsou totiž ve vývoji pouze dvě plavidla. Starship HLS od SpaceX pro lety Artemis 3 a 4 a Blue Moon Mk2 společnosti Blue Origin pro Artemis 5 a 6. Také další svědci a senátoři vyjádřili obecnější obavy, že Spojeným státům hrozí zaostávání za Čínou v kosmických letech, a to na nízké oběžné dráze Země i na Měsíci. „Bez úspěšného programu Artemis riskujeme, že Měsíc přenecháme Číně,“ řekl např. Allen Cutler, prezident a výkonný ředitel Koalice pro průzkum hlubokého vesmíru, průmyslové skupiny, jejímiž členy je mnoho společností pracujících na Artemis. Poukázal na to, že Spojené státy zaostaly za Čínou ve vývoji pilotovaného přistávacího modulu, a to s odkazem na nedávné pozemní testy čínského prototypu lunárního modulu Lan-jüe (viz TT 2025/12). Dalším problémem je pokračující přítomnost na nízké oběžné dráze Země. Mike Gold, prezident pro civilní a mezinárodní vesmír ve společnosti Redwire, se obává, že navrhované rozpočtové škrty by mohly snížit počet členů posádky na americkém segmentu Mezinárodní kosmické stanice ze současných čtyř na tři nebo dva, a to v momentě, kdy například biomedicínský a farmaceutický výzkum na stanici přináší ovoce.
Fakta a argumenty
Ministr dopravy Sean Duffy, mistr světa v hodu kládou, který slouží i jako úřadující administrátor NASA, využil 4. září interní porady k tomu, aby vyzdvihl průzkumný program agentury oproti kritice, že NASA nemůže astronauty vrátit na Měsíc dříve, než tam přistanou Číňané. „Ať jsem zatracen, pokud je toto příběh, který píšeme,“ řekl. „Porazíme Číňany na Měsíci! Ujistíme se, že to děláme bezpečně. Uděláme to rychle. Uděláme to správně.“ Duffy pak zopakoval své dřívější komentáře pro média, že NASA vrátí astronauty na Měsíc dříve, než Čína přistane s první posádkou. Na schůzce se k němu připojil Amit Kshatriya, bývalý šéf Kanceláře programu „Z Měsíce na Mars“, kterého Duffy 3. září jmenoval náměstkem administrátora NASA, což je 2. nejvyšší pozice v agentuře. Ten slíbil, že se „postaví“ proti prohlášením, jako je např. právě Bridenstinova výpověď. Hezká slova. Jenomže tak trochu duní do prázdna. Bridenstinovy argumenty jako člověka, který od dubna 2018 do 20. ledna 2021 stál u zrodu projektu Artemis, to jest v prvním období vlády Donalda Trumpa, se zdají být velmi pádné: „Podívejte se na architekturu, kterou jsme vyvinuli pro přistání amerických astronautů na Měsíci,“ řekl a popsal ji jako velmi složitou. „Je vysoce nepravděpodobné, že přistaneme na Měsíci dříve než Čína,“ dodal. Před lety (v r. 2019) přitom Bridenstine, ještě jako šéf NASA, s nadějí prohlašoval: „Když říkáme, že se chceme vrátit na Měsíc, může to pro některé znamenat, že budeme dělat totéž, co před 50 lety. Chci ale dát jasně na srozuměnou, že máme jinou vizi. Až tentokrát poletíme na Měsíc, zůstaneme tam.“ To se mělo stát loni (2024). Bridenstine zdůraznil vysoké náklady a problémy s udržitelností rakety NASA SLS (space launch system) a označil ji za mimořádně drahou, ale obhajoval její další používání, protože je už vyvinuta a odzkoušena. Ocenil také nedávný Big Beautiful Bill Act [federální zákon USA schválený 119. Kongresem Spojených států, který obsahuje daňové a výdajové zásady, jež tvoří jádro agendy prezidenta Donalda Trumpa ve druhém funkčním období. — pozn. red.], který zajišťuje financování misí Artemis 4 a 5 pomocí SLS Block 1B a kosmické lodi Orion. Zdůraznil však kritickou mezeru: zejména to, že USA postrádají připravený lunární přistávací modul. Dnes je problémem, který Bridenstine vidí, zejména Starship, v budoucnu opakovaně použitelná nosná raketa pro těžký náklad (cca 200 t na LEO), kterou vyvíjí SpaceX. Ta se sice po úspěšném srpnovém Letu 10 odrazila k modifikaci Block 3, ale zatím nedoletěla ani na oběžnou dráhu. Přitom lunární varianta Starship, na které se sice pracuje v pozadí současných letů, má sloužit jako přistávací modul pro mise Artemis 3 a 4. A samotný let lodi k Měsíci, přistání a opětovný návrat na lunární orbitu budou vyžadovat další starty tankerů Starship a zatím není ani ve SpaceX jasné kolik. Možná tucet nebo i více, aby naplnily sklad pohonných látek na nízké oběžné dráze Země. Ty budou po přečerpání použity jako palivo pro Starship— HLS. Poněkud složité i oproti pohrobku raketoplánů, tak trochu sbastlené superraketě SLS, která dopraví kabinu Orion k Měsíci přímým letem. Tam posádka přesedne do přistávacího modulu a po pobytu na měsíčním povrchu ji Starship vrátí na lunární orbitu k Orionu (později snad ke stanici Gateway). Podobné obavy se ovšem týkají i systému společnosti Blue Origin, který rovněž vyžaduje doplňování paliva kryogenními pohonnými látkami prostřednictvím svého cislunárního transportéru. Úspěšné doplňování paliva by mohlo umožnit větší užitečné zatížení, např. Blue Moon MK2 by měl zvládnout až 30 t jednosměrně, nebo 20 t při opakovaném použití. „Starship je pro Spojené státy důležitým prostředkem,“ řekl senátu Bridenstine, „ale NASA chybovala, když ji na začátku roku 2021 pro program Human Landing System vybrala. Je to problém, který je třeba vyřešit, a to nás jako národ vystavuje riziku.“ Bridenstine naznačil, že součástí problému bylo načasování výběru, který se konal v době, kdy NASA (po ukončení jeho administrace a před nástupem Billa Nelsona) měla na místě pouze úřadujícího administrátora Steva Jurczyka. „Nevím, jak se to stalo, ale nejdůležitější rozhodnutí v historii NASA, přinejmenším od doby, co tomu věnuji pozornost, se dělo v nepřítomnosti řádného administrátora NASA,“ konstatoval Bridenstine. A dodal: „Toto je architektura, kterou by si žádný administrátor NASA, o kterém vím, nevybral, kdyby měl na výběr.“ Mimochodem, úředníkem NASA odpovědným za rozhodnutí o zadávání veřejných zakázek pro HLS byla Kathy Luedersová, v té době přidružená administrátorka pro pilotovaný průzkum vesmíru a operace. Rozhodnutí odůvodnila mnohem nižší cenou, kterou SpaceX nabídlo oproti konkurentům Blue Origin a Dynetics. Rozhodnutí bylo potvrzeno Úřadem pro vládní odpovědnost při protestu v tendru poražených společností a později i americkým soudem pro federální nároky poté, co společnosti Blue Origin a Dynetics podaly na NASA žalobu. Jen na okraj — víte, kde nyní najdete „důchodkyni“ Luedersovou? Ve společnosti SpaceX. Tam nastoupila pouhé dva měsíce po odchodu z NASA — 15. května 2023 — jako generální manažer pracující na programu Starship na Starbase.
Strašákem jsou tchajkonauti na Měsíci
Během citovaného slyšení v Kongresu odborníci i senátoři popisovali Čínu jako téměř nesmiřitelného nepřítele, který se ve vesmíru neúnavně pohybuje vpřed, aniž bojuje s technickými, programovými nebo jinými překážkami. Srovnávali to s obavami o architekturu Artemis a také o financování NASA. „Zatímco Čína předpokládá přistání lidí na Měsíci asi v roce 2030,“ řekla už citovaná senátorka Maria Cantwellová, „není nic, co by naznačovalo, že tam nedorazí dříve. Bavíme se s lidmi, kteří se o tom dnes snaží informovat tisk a kteří sázejí na to, že Číňané poletí a že nás porazí.“ John Shaw, generálporučík Kosmických sil ve výslužbě, který pro Spojené státy obhajoval „jednotnou velkou kosmickou strategii“, to vzal po vojensku: „Je mi jasné,“ prohlásil, „že Komunistická strana Číny už uplatňuje svou vlastní velkou, integrovanou strategii, pro systém Země-Měsíc. Pokud nesjednotíme a nesesynchronizujeme naše úsilí, můžeme se ocitnout spíše než ve vedoucí pozici v pozici nárůstu problémů.“ Tyto obavy se rozšířily i na některé účastníky v publiku slyšení. „Myslím, že čínský vesmírný program, který se dostane na Měsíc, je právě teď daleko před USA,“ řekl například Bill Nye, výkonný ředitel The Planetary Society, v rozhovoru po slyšení. Velkou část viny připsal Úřadu pro řízení a rozpočet Bílého domu, který navrhl snížit celkový rozpočet NASA ve fiskálním roce 2026 o čtvrtinu, přičemž věda by měla být snížena téměř o 50 %. „To je recept na to, jak zůstat pozadu. Čína umístí svou vlajku na jižním pólu Měsíce a bude to ve všech novinách a v TV na světě. To bude skličující,“ uzavřel Nye. Ne každý však sdílí pesimismus. Jared Isaacman, astronaut a bývalý kandidát na administrátora NASA, který svědčil před stejným výborem před několika měsíci, odpověděl na síti X optimistickou obhajobou doplňování paliva v kosmu. „Podle mého skromného názoru je vrtání díry do složitosti orbitálního doplňování paliva nesprávné,“ napsal Isaacman. „Závisí na něm přistávací modul MK2 společnosti Blue Origin, i přistávací moduly společnosti SpaceX. Soukromý průmysl investuje značné prostředky do těchto schopností..., a když to zafunguje, změní hru v aplikacích i daleko po Měsíci.“ „Kdybychom chtěli jen další lunární modul ve stylu Apolla (jako Číňané), určitě by to věci zjednodušilo — ale pokoušíme se zopakovat rok 1969, nebo být průkopníky technologií, které rozšíří schopnost Ameriky zkoumat, objevovat a bránit se ve vesmíru?“ ptá se Isaacman. Uznává problémy s Artemis, včetně vysokých nákladů na SLS, problémů s Orionem, zpožděných skafandrů a nepřipravených přistávacích modulů, i že existuje riziko, že by se Čína mohla dostat do cíle „před naším velkolepým návratem“. Domnívá se však, že složitost a rozkročenost programu je cenou za ambice na udržitelnou přítomnost na Měsíci.
Právě jsme ztratili Měsíc
„Nejde jen o misi s vlajkami a stopami v měsíčním prachu.“ To jsou slova Toma Hankse alias Jima Lovella z filmu Apollo 13, když zjišťuje, že na Měsíci pro závadu servisního modulu nepřistanou. „Metaforicky řečeno, Američané jako národ nyní stojí ve stejném okamžiku. Během posledního desetiletí, kdy jedno kritické zpoždění za druhým zpomalovalo plán NASA Artemis — nejprve se SLS, pak s kapslí Orion a nejnověji, bez ohledu na úspěch Letu 10, s přistávacím modulem Starship —, se stalo jasným, že opět ztratíme Měsíc. Tentokrát však nejde o jednu misi. Jde o americké vedení ve vesmíru,“ napsali 2. září 2025 na SpaceNews pánové Douglas Loverro, Doug Cooke a Dan Dumbacher, bývalí vysocí pracovníci NASA. „Číňané načrtli odvážnou vizi lunární základny a případné mise na Mars, to vše založené na jejich první lunární misi s lidskou posádkou v roce 2030. Na základě jejich prokázaných a téměř nepřerušených úspěchů při dosahování vesmírných milníků podle plánu je bereme za slovo. Věříme, že pokračující vedoucí postavení USA ve vesmíru bude v nadcházejících desetiletích záviset na společnostech jako SpaceX, Blue Origin a mnoha dalších, protože otevíráme nové vesmírné hranice. Všichni tři podporujeme vizi prezidenta Trumpa, že musíme reformovat NASA a opustit staré, drahé způsoby podnikání, abychom skutečně přijali podnikatelský vesmírný zápal, díky kterému je vesmír opět ‚cool‘. Ale všechno toto nadšení nemůže změnit chladná tvrdá fakta, že současný program je v problémech, že datum mise Artemis III bylo od jejího začátku rok za rokem odkládáno a že úspěch jediného letu Starship má jen malý vliv na to, aby zajistil, že přistávací modul bude připraven během příštích pěti let. Ve skutečnosti počet technických překážek, které SpaceX dosud překonala, bledne co do počtu a složitosti ve srovnání s těmi, které leží před námi. Vesmírné závody minulého století upevnily vedoucí postavení USA v oblasti technologií na více než 70 let a vedly k vědecké a průmyslové nadvládě, která porazila komunismus a položila základy pro americkou ekonomickou nadvládu. Nemáme křišťálovou kouli a nemůžeme s jistotou říci, že vítěz tohoto ,21st Century Space Race‘ bude mít podobný druh ekonomické nadvlády nad očekávanou vesmírnou ekonomikou v hodnotě mnoha bilionů dolarů ročně. Ale nechceme to zjistit tím, že prohrajeme. Co se tedy dá dělat? V první řadě potřebujeme základní pravdu — někoho, kdo nám ‚zkontroluje domácí úkoly‘. Program NASA Artemis postrádá jakýkoli skutečný mechanismus veřejné kontroly potřebný k ověření jeho stavu, zejména u přistávacích modulů. NASA musí okamžitě postavit skutečně nezávislý kontrolní tým, který poskytne hodnocení úřadujícímu správci, prezidentovi a Kongresu během příštích 45 dnů, protože pokud je potřeba ‚plán B‘, musí toto plánování začít hned. Pokud máme pravdu, pak začíná tvrdá práce. Právě teď potřebujeme transparentnost, abychom národu potvrdili to, co si myslíme, že už víme. V sázce nemůže být více a my odmítáme dovolit našemu národu, aby v tomto století ‚ztratil Měsíc‘,“ uzavírají své zamyšlení pánové Douglas Loverro, Doug Cooke a Dan Dumbacher. Robert Zubrin, letecký inženýr a jinak prezident společnosti Mars Society, je ještě tvrdší. Tvrdí, že namísto realizace jasného plánu podpořil program Artemis náhodnou sadu nákladných projektů na sortiment letových systémů. Patří mezi ně hyperdrahý těžký nosič SLS, nadměrná kabina Orion, zbytečná stanice Gateway (které momentálně hrozí zrušení), metanem/kyslíkem poháněná Starship a spotřební vodíkový/kyslíkový pohon Blue Moon, postavený takzvaným národním týmem (Lockheed Martin, Blue Origin, Draper Labs a další). „Tyto systémy jednoduše nezapadají do sebe, aby vytvořily nějakou soudržnou schopnost mise,“ pokračuje Zubrin. „Starship by byla vynikající volbou pro primární nosnou raketu Artemis. Ale NASA jí tuto roli nepřiřadila, místo toho ji financovala, aby sloužila jako systém pro přistání a výstup lidí na Měsíc, což je úkol, pro který je jeho 100 t suché hmotnosti (ve srovnání s 2 t lunárního výsadkového modulu Apollo) značně složitý.“ NASA mohla trvat na tom, aby byl design přistávacího modulu změněn na opakovaně použitelný systém využívající metan a kyslíkový pohon, jenž by fungoval jako malý trajekt s možností doplňování paliva, který by vozil astronauty dolů a nahoru mezi měsíčním povrchem a tankerem Starship umístěným na nízké lunární oběžné dráze. To by zvýšilo počet lunárních průzkumných misí podporovaných Starship o řád. NASA se však rozhodla upřednostnit spokojenost dodavatelů před hardwarovou užitečností a nyní platí miliardy za nekompatibilní přistávací modul. Zatímco se zdá, že jednotlivá rozhodnutí o programu Artemis byla učiněna náhodným způsobem, existuje identifikovatelná patologie pod celým zmatkem. Artemis není účelově řízený program. Jedná se o program řízený dodavateli. Apollo utrácel peníze, aby mohl něco udělat. Artemis dělá věci, aby utrácela peníze. Pokud chceme dostat lidi na Měsíc a Mars, musíme se vydat jiným směrem.
Artemis — pohrobek nebo nové vzepětí?
Program Artemis, vlastně pohrobek programu Constellation prezidenta George W Bushe z ledna 2004, vypadá přes všechny technologické novinky jako chudá sestřička Apolla. Pro srovnání: Program Apollo, díky němuž se v letech 1969—1972 na Měsíci vylodilo 12 astronautů, přišel americké poplatníky na tehdy obrovskou částku 28 mld. USD, což je v dnešních cenách 280 mld. USD! Přitom podle posledního auditu finančního inspektorátu NASA — OIG (Office of Inspector General) by měl celý program Artemis (nazvaný podle bohyně Artemis, dvojčete Apollona) včetně řady expedic na měsíční povrch a snad i budování stabilní základny na jižním pólu Měsíce přijít do konce tohoto desetiletí na pouhých 93 mld. USD. A současná administrativa prezidenta Trumpa, který program Artemis v r. 2019 spoluinicioval, se snaží osekat i tyto výdaje ve prospěch letu na Mars, o který usiluje především majitel SpaceX, všem dobře známý Elon Musk. Tento muž náhle prosadil vizi, že Měsíc může Amerika vynechat a rovnou se vydat osidlovat rudou planetu. Nelze tvrdit, že je pouze jeho vinou, že se NASA nyní nachází v krizi, jakou od zrušení programu Constellation prezidentem Obamou z jara 2011 a ukončení letů raketoplánů nezažila. Pravda, v Artemis navázala na některé prvky Constellation, především pak pokračovala v Lockheedu ve vývoji kosmické lodě Orion (s tím, že tzv. servisní modul ESM, odvozený od nákladní lodě ATV — automated transfer vehicle — dodá Evropa). Ukazuje se, že její vývoj s různými modifikacemi (podle toho, odkud fouká politický vítr) trvá téměř 20 let (od r. 2006), plánovaný rozpočet cca 9 mld. USD byl dávno překročen a dosud se řeší problémy s tepelným štítem kabiny. A na vývoj nosných raket Ares I a Ares V (vyhozené miliony) navázal vývoj superrakety SLS, který podobně jako Ares V převzal koncepci i pomocné boostery SRB z raketoplánů. Lunární modul Altair byl zapomenut, a tak se čeká na Starship. Osud od r. 2017 plánované cislunární stanice Gateway (dříve zvané DSG — Deep Space Gateway) dnes visí na vlásku, byť první moduly už jsou ve výrobě, a dokonce obytný modul už byl předán NASA k testování. Možná kdyby Obama projekt Constellation nezrušil („na Měsíci jsme už byli...“), nemusely se dnes v Kongresu vést debaty o životaschopnosti Artemis a američtí astronauti by znovu přistáli na našem souputníku už k výročí Apolla 11, tj. v r. 2019. Pravda, původně NASA oznámila cílové datum pro Artemis 3 (přistání) na rok 2024, posléze na r. 2025. Zatímco na Kennedy Space Center se postupně finalizuje sestava nosiče Orionu SLS pro misi Artemis II, tedy oblet Měsíce plánovaný na příští rok, cílí NASA v současné době s Artemis 3, tedy přistáním na Měsíci, na rok 2027. Tedy oficiálně. Citovaní kritici to však nevidí jako reálné. To, jak i zákonodárci uvažují o budoucnosti NASA, zdůrazňuje napětí mezi odvážnými inovacemi a praktickými riziky. Zda USA dokážou tyto překážky překonat, se teprve uvidí. Odpovědi ale najdeme v nadcházejících letech.
/Stanislav Kužel/
