Více než 200 stránek hutného čtení s nepříliš optimistickým závěrem. To je v kostce zpráva komise expertů americké Národní akademie věd zabývající se perspektivami amerických pilotovaných letů. Americká kosmická agentura NASA podle ní nemá ani peníze, ani realistické plány jak dosáhnout hlavního cíle v této oblasti, tedy přistání na Marsu. Pracovní skupina, která čítala desítky odborníků na různé aspekty kosmického výzkumu a letů, ale i politiků a zájemců o problematiku, pracovala na zprávě čtyři roky. Její založení požadoval NASA Authorization Act v roce 2010. Měla v první řadě odpovědět na otázku, kam dál. Tedy navrhnout cíl dalších letů, zhodnotit a reálně posoudit schopnosti NASA lety uskutečnit a připravit pro ni nezávazná technická i organizační doporučení. Prvním závěrem komise je, že program letů na nízkou oběžnou dráhu by NASA měla už spíše nechat jiným a měla by jednoznačně zamířit výše, za oběžnou dráhu naší planety. A protože každá cesta by měla mít nějaký lákavý, byť třeba symbolický cíl, komise souhlasí, aby jím byl Mars. Je to podle ní reálný a přitom dostatečně lákavý a obtížný projekt, aby si zasloužil podporu státu. Cesta k Marsu je ovšem v podstatě vyloučená, pokud nedojde k opravdu zásadní změně financování NASA. Rozpočet NASA je sice relativně stabilizovaný, ale rozhodně se nedá považovat za dostatečný pro podobnou misi. NASA naopak má velké problémy dostát ze svého rozpočtu všem závazkům, ať už mezinárodním nebo vlastním výzkumným programům, a v posledních letech musí management provádět bolavé škrty i v důležitých vědeckých programech. Změní se to, pouze pokud se z pilotovaných kosmických letů stane prvořadá politická priorita, a to opravdu dlouhodobá, konstatuje suše komise. Vzhledem k rozsahu projektu by velkorysý rozpočet musel vydržet dlouhou řadu volebních období beze změn a škrtů. I tak by měla NASA připravit robustní „jízdní plán“, ve kterém by se dalo v případě finančních problémů ustoupit k nějaké levnější možnosti. Co se týče samotného technického vývoje, měla by se NASA podle komise soustředit na tři aspekty cesty: a) Přistání. To zahrnuje všechny fáze přistání: vstup, sestup i samotné přistání ve velmi řídké atmosféře. b) Nové pohonné systémy. Klasické raketové motory jsou notoričtí žrouti paliva a pro delší lety se příliš nehodí. Existují i jiné alternativy (např. iontové motory), ale i u nich by bylo dobré ještě zapracovat na zlepšení charakteristik. Jsou tu ještě exotičtější možnosti, jako je komisí zmiňovaný nukleární pohon, na kterých by se muselo pracovat opravdu hodně. V každém případě nový rychlejší pohon by znamenal zkrácení přeletu k Marsu, a tedy samé výhody: snižuje riziko ozáření posádky, množství nutných zásob, snad i ušetří hmotnost paliva atd. c) Ochrana před radiací. Stanice ISS je zhruba 400 kilometrů nad povrchem Země a je ještě chráněna částí atmosféry a hlavně magnetickým polem naší planety. Ale lidé, kteří se vydají k Marsu, už se budou muset spolehnout jen na ochranné systémy lodi.
