Ještě před 50 lety byl Brusel téměř
neznámé město na kraji Evropy. Jeho
sláva začala Světovou výstavou Expo
v roce 1958, jejímž poutačem bylo Atomium.
Tento 102 metrů vysoký model
atomu železa se posléze stal také symbolem
hlavního města Belgie a dnes
Evropské unie. Předměstí Heyzel, kde
se Atomium nachází, vstoupilo do
povědomí evropské veřejnosti víc pro
neklidný fotbalový stadion a divoké
fanoušky, než pro tento poněkud stárnoucí
symbol, kterému ale Belgičané
přikládají značný význam. Od letošního
února je po několika letech znovu
otevřen veřejnosti.
Pro světovou výstavu 1958 Belgie
vyžadovala efektní konstrukci, která by
byla zároveň symbolem události a ukázkou
schopností belgického průmyslu.
Světová výstava představovala skutečně
první velkou mírovou akci a projev
prosperity mnohých států po druhé světové
válce. Byla navíc projevem optimismu
a jednoznačné víry v pokrok.
Atomium symbolizovalo pokrok atomového
věku. V roce 1955 předvedl mladý
inženýr André Waterkeyn hlavnímu
komisaři výstavy maketu budoucí stavby
z oceli a hliníku, která měla představovat
165miliardkrát zvětšený atom
železa. Projekt byl přijat pod podmínkou,
že bude financován ze soukromých
zdrojů a stavba zbourána po skončení
výstavy. Atomium se ale mezitím stalo
tak populárním, že jeho demolice se
stále oddalovala. Od začátku 90. let se
pak jeho rekonstrukce stala nezbytnou.
Rozhodnutí o zásadní rekonstrukci
dovolila dohoda o kooperaci mezi
Federálním státem a regionem Brusel
- hlavní město. Hora kovu ve špatném
stavu vyžadovala řádnou obnovu,
která trvala dva roky a měla by po
technické stránce zajistit Atomiu dalších
40 let života. Celkový rozpočet
na rekonstrukci se nakonec přiblížil
30 mil. eur. Dvě třetiny této částky
pocházejí ze státních zdrojů, desetinu
poskytlo město Brusel, zbytek zajistila
společnost Asbl Atomium.
Model centrálního systému krystalu
železa má nosnou ocelovou konstrukci
a devět koulí, které jsou mezi sebou propojeny
a pokryty hliníkem. Koule o průměru
osmnáct metrů představují středy
atomů, ale jejich velikost samozřejmě
odpovídá pouze požadavkům na provoz
a možnost realizace. Každá koule je
rozdělena na několik podlaží; celkem je
v nich na 3000 m2 užitné plochy. Roury,
které symbolizují síly mezi atomy, měří
38 m a mají průměr 3 m. Šikmé trouby
jsou silnější a skrývají eskalátory. Celkovou
stabilitu zajišťují dvojité opěry,
ve kterých jsou také schodiště, každé
o 200 schodech. Horní polovina vrcholové
koule obsahovala restauraci pro
140 osob a vyhlídkovou terasu pro 250
návštěvníků. Vedl tam ve své době nejrychlejší
evropský výtah o rychlosti 5 m/s.
Atomium mělo sloužit v roce 1958 během
6 měsíců a přitom ještě před nedávnou
rekonstrukcí bylo v poměrně uspokojivém
stavu. Po celou dobu se údržba Atomia
omezovala na nejnižší možnou úroveň,
protože jeho osud zůstával nejistý.
Koroze konstrukce přesto neohrožovala
jeho stabilitu. Všechny prvky ocelové
konstrukce byly vyčištěny, opatřeny antikorozními
nátěry a jen malá část z nich
vyžadovala výměnu. Krytina ale ztratila
lesk, tepelná izolace téměř neexistovala.
Celá krytina koulí byla tedy vyměněna
za nové sendvičové izolační inoxové
panely. Obnovilo se zasklení, klimatizace
a elektrické rozvody. Vytápění a ventilace
přinesly nový komfort. Současné bezpečnostní
normy vyžadují moderní zařízení
a přísná opatření, kterými se omezil počet
návštěvníků. Koule dostaly nové stěny
a podlahy, byla vybudována restaurace,
vyhlídkové panorama, obchod, sanitární
zařízení a vše nutné pro veřejný provoz.
Uvnitř budovy byly nainstalovány dva
nové eskalátory a zcela obnoven výtah.
Zvláštní pozornost byla věnována kvalitě
osvětlení a světelným efektům v interiéru
i exteriéru. /čej/
