Každý člověk, který je v zaměstnaneckém poměru, odevzdá zaměstnavateli nejproduktivnější léta svého života. Odevzdá mu i nejproduktivnější část dne. Co mu zůstává pro sebe a pro své drahé? Unavené a frustrované večery, kdy chybí energie na cokoliv hodnotného, na seberozvoj, rozvoj dětí, na intimitu. Zůstávají jen víkendy, které si lidé narušují on-line režimem v telefonu či připojením na podnikový server. Mnoho lidí takový život nebaví a touží jej změnit. Jenže nevědí jak. Pomoci může zaměstnání v tzv. svobodných firmách. Musí práce bavit? Psycholog Abraham Maslow (autor pyramidy potřeb) tvrdí, že člověk má právo a povinnost objevit a využít celý svůj potenciál pro blaho své a druhých lidí. Málokteré firmy to však nabízejí. Lidé většinou dělají práci, která je nebaví, a nikdy svůj skutečný potenciál neobjeví a nevyužijí. Proto také mnoho lidí vyhoří napůl či úplně, jen chodí do práce, aby mohli platit účty. Různé průzkumy uvádějí, že práce baví asi jen 15–16 % lidí. Guruové managementu tvrdí, že úspěšná firma zachází s lidmi tak, že jim dává smysl života. Vedoucí pracovníci těchto firem umějí lidem zadat práci a citlivě řídit jejich výkon. Neschovávají se za popisy pracovních míst, ale řídí lidi vedením. Dokážou je nadchnout pro cíle. Mají zaběhnutý – funkční – leadership. Vedou své lidi k rozvoji jejich potenciálu. K rozvinutí tvořivosti. Ke strategickému myšlení. Takoví zaměstnavatelé lidi nepropouštějí ani v krizi. Takové firmy obvykle mají tak vysokou přidanou hodnotu, že si mohou dovolit 3–5 % „nadbytečných“ pracovníků, které umějí zaměstnat v rozvojových projektech. Dokonce, když v krizi narazí na kvalitního zodpovědného zaměstnance (s vnitřním místem kontroly), tak jej přijmou, i když momentálně pro něj nemají práci přesně odpovídající jeho praxi. Zaměstnanci takového zaměstnavatele jsou rádi, že se mohou seberealizovat, že mohou přinášet nápady, vymýšlet design a vše, co předčí konkurenci. Co je k tomu vede? Vnitřní hnací síla Jim Collins v knize Built to Last uvádí, že hlavní silou pokroku je vnitřní síla lidí, kteří chtějí využít svůj potenciál. Říká: „Hnací síla pokroku nečeká, až okolní svět zavolá ‚Je čas na změnu‘ nebo ‚Je čas se zlepšit‘ či ‚Je čas vymyslet něco nového.‘ Vnitřní hnací síla se dere zevnitř ven. Bez ní nevytvoříte Disneyland, Boeing 747, nedodržíte kvality Six sigma, nevymyslíte samolepicí bločky 3M…“ Tyto věci pramení z vnitřní touhy po pokroku. Ve vizionářské společnosti hnací síla – být lepší, jít dál nebo objevit něco nového – nepotřebuje žádné vnější zdůvodňování. Jim Collins tvrdí, že souhra mezi základní ideologií firmy a vnitřní hnací silou zaměstnanců je tajemstvím úspěšných firem (v jeho studiích), které se držely po dobu patnácti let sedminásobek nad trhem. Co tedy lidé potřebují a tyto firmy jim nabízejí? Richard Branson z Virgin Group odpovídá: „Inovace se dějí ve firmách, které dávají svobodu klást otázky a poskytují zdroje a sílu hledat odpovědi.“ Všechny důležité principy moderního managementu se snoubí ve svobodných firmách. Lidé, kteří potřebují tvořit, něco dokázat, nebýt šikanováni méně schopnými či všehoschopnými kolegy či nadř ízenými, čím dál častěji vyhledávají zaměstnání u firem, které přijaly koncept personální politiky pod názvem „svoboda v práci“ či „svobodné firmy“. Na těchto principech svobody funguje například legendární Harley- Davidson, nábytkářský gigant IKEA, kultovní outdoorová Patagonia, designová jednička IDEO, vynálezce Goretexu W. L. Gore a stále větší počet českých či slovenských firem. Zajímavým faktem je, že kromě vysoké míry nasazení a nadšení vykazuje většina těchto společností trvalý růst v dvouciferných číslech. Jak je to možné? Tomáš Hajzler ze společnosti Peoplecomm uvádí: „V organizacích nám stále někdo říká: Kdy budeme chodit do práce, jakou budeme mít pracovní dobu. Co tam budeme dělat, s kým to budeme dělat. Za kolik to budeme dělat. Kdo bude náš šéf. Jak bude vypadat naše pracoviště, kdy bude pracovní přestávka. Kdy a na jak dlouho můžeme jet na dovolenou. 70 % firem kontroluje lidem, na co se dívají v počítači nebo rovnou blokují určité stránky.“ Podle Tomáše Hajzlera k tomu jedinec málokdy může něco říct. Nemá svobodu se rozhodovat, může jen poslouchat, či odejít. Málokdy může něco změnit. Odvaha začít Řada českých podniků převzala koncept „svobodné firmy“. Mnohé firmy zrušily kontrolu docházky, dovolenou, nemocenskou, firemní oblečení apod. Každý pracovník má maximum svobody si zvolit vše sám a dohodnout se s majitelem/vedoucím na tom, co má udělat, v jaké kvalitě a do kdy. A zbytek může udělat, kdy chce a s kým chce. Některé firmy zrušily mzdové tarify. Všichni mají stejný základ – asi deset tisíc korun. K tomu pak přináleží odměna za skutečný výsledek práce – za splnění dohodnutých čísel. Tedy nejde o anarchii a chaos, ale o stoprocentní odpovědnost za výsledek. Navíc, když se lidé nechají prostoupit smyslem práce, tak do ní vloží své srdce a snaží se firmu vybudovat, jako by byla jejich. Nehledí na námahu a čas. Například firmu Zappos (obuv, oděvy, kabelky, batohy apod.) vybudovali nadšení zaměstnanci za několik let z nuly do miliardových obratů. Naprosto úžasnou firmou plnou šťastných lidí je firma Patagonia, která vyrábí outdoorové vybavení. Řídit lidi je snazší než je vést. Přesto stále větší počet pracovišť přechází od řízení k sebeřízení, od hierarchie ke společenství či od striktních pravidel k principům. Uvědomují si, že v 21. století je možné přežít/překonat roboty pouze tehdy, pokud budou lidé (i v práci) dělat to, v čem jsou nejlepší a co je opravdu baví. Svobodným firmám se daří Proč se tolik firem ke konceptu hlásí? Jde hlavně o naplňování vizí majitelů a finanční výsledky. Právě zvyšování konkurenceschopnosti je pro majitele firem tím nejdůležitějším důvodem. Do svobodných firem se nehlásí „nemakačenkové“, „šlendriáni“, lidé milující pohodlnost, falešné jistoty a šizení zaměstnavatele či zákazníka. V době nedostatku kvalitních odpovědných pracovníků je svoboda v práci nejsilnějším lákadlem, jak ty nejlepší lidi přitáhnout. Které firmy se konceptu poddaly a jsou úspěšné? Například Zappos, IKEA, Google, Fagor, Lemonade, Symbio, Semco, Favi, Ideo, Starbucks, Patagonia, Cirque du Soleil, Kapem, iMagic apod. Na seznam dalších firem se můžete podívat na serveru: https://www.worldblu.com/awardee- profiles/2016.php. Velmi zajímavé údaje o ziskovosti firem, které jsou zapojeny v tomto konceptu Freedom- Centered Workplaces, získáte na adrese: http://www.businesswire. com/news/home/20170411005230/ en/WorldBlu-Announces-Annual- List-Freedom-Centered-Workplaces. Do projektu svobodných firem jsou zapojeny stovky velkých, středních a malých firem z různých oborů, které zaměstnávají cca 165 tisíc zaměstnanců a mají obrat cca 150 mld. dolarů (2016). Je pravda, že je mezi nimi málo strojírenských, hutních či chemických výrobních firem, kde stovky lidí denně ve střídavých směnách obsluhují výrobní linky. Zatím je to hlavně Harley- Davidson, firma WD-40, obuvnický a oděvní kolos Zappos. Patrně je koncept svobody v práci nejlépe uplatnitelný v profesích, které jsou kreativní, kde není jednotvárná práce. Ve výrobních podnicích to může být především v R&D, v ICT, v marketingu, v HR i v některých provozech, kde lidé přijmou více sebeřízení a odpovědnosti. Jak to celé tedy funguje? Potkává se touha po svobodě a po seberealizaci s nabídkou. Díky vnitřnímu nastavení lidí (mindset) a svobodě v práci vzniká vnitřní síla a v jejich hlavách se rojí nápady na inovace všeho. Lidé hledají smysl práce i smysl života. Chtějí se šťastně seberealizovat a rozvíjet svého zaměstnavatele, který jim dává smysl života, hrdost a pocit naplnění. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA
