Hlavní ekonom Mezinárodní energetické agentury při OECD Fatih Birol představil na sklonku loňského roku v Praze prestižní publikaci Světový energetický výhled 2014 (WEO 2014). Obsahuje komplexní analýzu energetických trhů, exportní i importní energetické trendy včetně shrnutí jejich významu pro energetickou bezpečnost, ekonomický rozvoj a ochranu životního prostředí. Ve spolupráci s MPO ČR seznámil Fatih Birol v Černínském paláci s fakty odbornou veřejnost, představitele podniků, politiky, zástupce samospráv a dalších institucí. Zpráva prezentuje hlavní trendy v globálním energetickém systému. Mezinárodní energetická agentura (IEA) varuje, že nárůst poptávky o 37 % do roku 2040 bude představovat zásadní tlak na energetický systém. Ropa, zemní plyn, uhlí a nízkoenergetické zdroje (tedy jaderné a AZE) představují prakticky rovnocenné části světové skladby dodávek energie, ačkoliv jednotlivé zdroje čelí různým problémům. Výhled naznačuje, že uhlí a ropa dosáhnou v roce 2040 ustálené úrovně, zatímco AZE čeká velký rozvoj zejména díky snižování cen a dotacím. Do konce roku 2040 by měly produkovat téměř polovinu elektrické energie. WEO 2014 je zaměřen i na vývojové trendy v oblasti jaderné energie. Přichází s tvrzením, že do roku 2040 dojde k nárůstu instalovaných kapacit o 60 %, a to v zemích jako je Čína, Indie, Jižní Korea a Rusko. Ve světovém energetickém mixu již nebude překonán historický vrchol, ačkoliv jaderná energie hraje strategickou roli v posilování energetické bezpečnosti. Jaderná energie celosvětově čelí na konkurenčních trzích důležitým výzvám, regulatorním rizikům, zásadním rozhodnutím o odstavení jaderných elektráren či problematice rostoucího objemu vyhořelého paliva. „Jaderná energie může i nadále sehrávat strategickou roli v posilování energetické bezpečnosti,“ uvedl v rámci diskuse Fatih Birol. WEO 2014 je obsáhlá studie. Vybrali jsme z ní nejdůležitější fakta a tento výběr vám nabízíme v dnešním a příštím vydání TT. Energetický systém po d tlakem „Celosvětovému energetickému systému hrozí, že zklame naděje a očekávání, které jsou do něj vkládány,“ konstatuje IEA v posledním Světovém energetickém výhledu WEO 2014. „Nepokoje v oblastech Blízkého východu, který nadále zůstává jediným velkým zdrojem levné ropy, jsou prakticky největší od ropné krize v 70. letech. Konflikt mezi RF a Ukrajinou znovu rozdmýchal obavy o ropnou bezpečnost. Jaderná energie, jež má v některých státech v oblasti energetické bezpečnosti strategickou roli, má nejistou budoucnost. Elektrická energie zůstává pro mnoho lidí nedostupná, včetně dvou třetin obyvatel subsaharské Afriky.“ Podle WEO 2014 nejsou příliš povzbudivá ani východiska vyjednávání o klimatu, jež by měla vyvrcholit v roce 2015: trvalý nárůst celosvětových emisí skleníkových plynů a dusivé znečištění ovzduší v řadě rychle rostoucích světových měst jsou realitou. Pokroky v nových technologiích a zvyšování účinnosti mohou být určitý důvod k optimismu. Ke změně energetických trendů však budou nezbytné vytrvalé politické snahy. Známky tlaku by byly mnohem závažnější, nebýt inovací v oblasti účinnosti, úsilí o zdokonalení a snížení ceny nově vznikajících energetických technologií, kupř. fotovoltaiky. Celosvětové energetické trendy se mění jen velmi pomalu a obavy o bezpečnost a udržitelnost dodávek energie se samy od sebe nerozplynou. Potřebné jsou kroky dobře informovaných politiků, kapitálových a průmyslových podílníků. WEO 2014, jehož odhady a analýzy poprvé směřují až do roku 2040, poskytuje výhled, který může pomoci zajistit, aby se energetický systém měnil záměrně, ne pouze v důsledku určitých událostí. Řada razantních zm ěn Podle hlavního modelu vývoje IEA předpokládá, že celosvětová energetická poptávka vzroste do roku 2040 o 37 %. Rostoucí světová populace a rozvoj hospodářství však nebudou energeticky tak náročné jako dříve. Podle hlavního modelu vývoje IEA růst celosvětové poptávky výrazně poklesne: z více než 2 % ročně (během posledních 20 let) na 1 % ročně (po roce 2025). Bude to důsledek cen, dopadů politiky a strukturálního posunu v celosvětovém hospodářství směrem ke službám a oblastem lehčího průmyslu. Celosvětová energetická poptávka se promění mnohem dramatičtěji: spotřeba energie ve většině Evropy, v Japonsku, Koreji a Severní Americe se v podstatě nezmění. Rostoucí spotřeba se však soustředí do zbytku Asie (60 % z celosvětového objemu), do Afriky, na Blízký východ a do Latinské Ameriky. Přelomem bude počátek 30. let 21. století. Tehdy se podle WEO 2014 největším spotřebitelem ropy stane Čína. V USA spotřeba ropy klesne na nejnižší hodnoty v posledních desetiletích. V tu dobu však už převezmou hlavní roli motoru růstu celosvětové energetické poptávky Indie, jihovýchodní Asie, Blízký východ a subsaharská Afrika. V roce 2040 se světová skladba dodávek energie rozdělí na čtyři prakticky rovnocenné části: ropu, zemní plyn, uhlí a nízkouhlíkové zdroje. V tomto období nebudou překážkou zdroje. Každý ze čtyř pilířů však bude čelit vlastním problémům. Volba politiky a vývoj trhu, které sníží primární energetickou poptávku v roce 2040 na necelé ¾ nestačí na to, aby zastavily růst energeticky podmíněných emisí oxidu uhličitého (C02). Ty se zvětší o 1/5. Planeta tím nastoupí cestu odpovídající dlouhodobému celosvětovému nárůstu průměrné teploty o 3,6 °C. Mezivládní panel pro změnu klimatu odhaduje, že k omezení nárůstu teploty na 2 °C (tedy na mezinárodně odsouhlasenou cílovou hodnotu, aby byly odvráceny nejzávažnější a nejrozsáhlejší dopady změny klimatu) svět nesmí od roku 2014 vypustit více než zhruba 1000 gigatun C02. Tohoto objemu bude podle hlavního modelu vývoje IEA dosaženo do roku 2040. Až tato chvíle nastane, emise najednou neklesnou na nulu. Stanovený cíl 2 °C vyžaduje okamžité kroky, které by energetický systém namířily bezpečnějším směrem. To bude téma Zvláštní zprávy WEO, která má být zveřejněna v polovině roku 2015, ještě před zahájením klíčových jednání OSN o klimatu v Paříži. Ros tou obavy o energetickou bezp ečnos t Krátkodobá vize dobře zásobeného trhu s ropou by neměla odvrátit pozornost od problémů, které souvisí s energetickou závislostí čím dál více vázanou na poměrně malý okruh producentů. Tendence regionální ropné poptávky jsou poměrně jasné: na každý barel ropy, který se nespotřebuje ve státech OECD, se další dva barely spotřebují v zemích mimo OECD. Zvýšená spotřeba ropy pro dopravu a petrochemickou produkci zvýší poptávku z 90 mil. barelů za den (mb/d) v roce 2013 na 104 mb/d v roce 2040. A to navzdory tomu, že vysoké ceny a nová politická opatření postupně zbrzdí rychlost růstu celkové spotřeby a povedou ji ke stabilnímu stavu. Aby bylo možné dosáhnout ve 30. letech 21. století předpokládané poptávky, je nutné investovat do těžby ropy a zemního plynu asi 900 mld. USD ročně. Není ale vůbec jisté, zda budou tyto investice k dispozici. Zejména poté, co omezená úroveň americké produkce ropy na počátku 20. let 21. století a její celková produkce nakonec začnou klesat. Složitost a finanční náročnost rozvoje hlubinné těžby ropy v Brazílii, obtížnost zopakovat americkou zkušenost s nedostatkem ropy v přiměřeném měřítku mimo Severní Ameriku, nevyřešené otázky ohledně prognóz růstu produkce kanadských ropných písků, sankce, které omezí ruský přístup k technologiím a na kapitálové trhy, a především politické a bezpečnostní problémy v Iráku mohou přispět ke schodku v investicích pod požadovanou hranici. Hlavním problémem bude situace na Blízkém východě, a to vzhledem k rostoucí závislosti na této oblasti kvůli stoupající produkci ropy. Platí to zejména pro asijské státy, které budou do roku 2040 dovážet 2/3 objemu mezinárodně obchodované ropy. Poptávka po zemním plynu podle WEO 2014 vzroste více než o 1/2, nejrychleji ze všech fosilních paliv. Stále flexibilnější celosvětový obchod se zkapalněným zemním plynem (LNG) nabídne určitou ochranu proti riziku výpadků dodávek. Hlavními oblastmi, které tlačí celosvětovou poptávku plynu nahoru, jsou Čína a Blízký východ. Nicméně, plyn se kolem roku 2030 stane hlavním palivem v rámci skladby zdrojů energií také ve státech OECD, a to za pomoci nových nařízení v USA, která omezují emise v oblasti energetiky. Na rozdíl od ropy poroste produkce zemního plynu téměř všude (výjimkou je Evropa) a nekonvenční zemní plyn bude představovat téměř 60 % celosvětového růstu dodávek. Hlavní nejistotou (mimo Severní Ameriku) bude, zda lze zpřístupnit zemní plyn za ceny, které jsou pro spotřebitele lákavé a zároveň nabízejí daňové pobídky pro nezbytné finančně náročné investice do dodávek zemního plynu. To je na řadě nově vznikajících trhů ve státech mimo OECD záležitost vnitrostátní regulace (zvláště v Indii a ve všech státech Blízkého východu) a zároveň problém mezinárodního obchodu. Objemy dovozu budou pravděpodobně stoupat napříč větší části Asie i Evropy. Obavy o bezpečnost budoucích dodávek zemního plynu však budou zčásti zmírněny rostoucím množstvím mezinárodních dodavatelů suroviny, téměř ztrojnásobením počtu celosvětových zařízení na zkapalňování zemního plynu a rostoucím podílem LNG. Ten může být přesměrován v reakci na krátkodobé potřeby stále více provázaných regionálních trhů. Ožehavá causa – uhlí Zatímco uhlí je dost a jeho dodávky jsou jisté, jeho budoucí využití budou omezovat opatření pro boj se znečištěním a snižováním emisí C02. Celosvětová poptávka po uhlí se do roku 2040 zvýší o 15 %. Téměř 2/3 tohoto nárůstu se však projeví během příštích 10 let. Čínská poptávka po uhlí se stabilizuje jen mírně nad 50 % celosvětové spotřeby. Po roce 2030 se pak sníží. Poptávka ve státech OECD poklesne (včetně USA): spotřeba uhlí pro výrobu elektřiny zde poklesne o více než 1/3. Indie do roku 2020 vystřídá na pozici 2. největšího spotřebitele uhlí USA a brzy poté překoná i Čínu jako největšího importéra. Současné nízké ceny uhlí vyvinuly podle IEA na producenty po celém světě tlak ke snižování nákladů. Ústup od vysokonákladové výkonnosti a růstu poptávky pravděpodobně způsobí dostatečně vysoký nárůst ceny, aby přilákal nové investice. Čína, Indie, Indonésie a Austrálie budou do roku 2040 kontrolovat více než 70 % celosvětové produkce uhlí. To podpoří význam Asie na trzích s uhlím. Zavedení vysoce účinných technologií na výrobu energie z uhlí a zachycování a ukládání C02 v dlouhodobém horizontu může být prozíravou strategií k zajištění bezproblémového přechodu na nízkouhlíkový energetický systém. Jak pos ílit účinnos t? Energetická účinnost bude klíčový nástroj ke zmírnění tlaku na dodávky energie. Zároveň dokáže částečně zmírnit konkurenční dopady cenových rozdílů mezi různými regiony. Obnovený politický zájem o účinnost v mnoha státech převáží. Jako první to pocítí sféra dopravy. Vzhledem k tomu, že se na více než tři čtvrtiny celosvětového prodeje automobilů dnes vztahují standardy účinnosti, předpokládá se, že poptávka po dopravě ropy vzroste (navzdory více než dvojnásobnému množství automobilů a kamionů na světových silnicích) do roku 2040 pouze o 1/4. Nové snahy o posilování účinnosti budou mít za následek potlačení celkového růstu poptávky po ropě odhadem o 23 mb/d v roce 2040. Větší množství ropy, než kolik v současné době vyprodukuje Saúdská Arábie a Rusko dohromady, a opatření ve výrobě energie a v průmyslu zbrzdí růst poptávky po zemním plynu o 940 mld. m3. To i nadále představuje více zemního plynu, než kolik jej v současné době vyprodukuje Severní Amerika. Kromě snížení účtů za dovoz energie a dopadů na životní prostředí mohou opatření při posilování účinnosti do jisté míry pomoci řešit problémy, které pociťují některé oblasti závislé na dovozu. Konkrétně: že relativně vysoké ceny za zemní plyn a elektřinu by mohly konkurenčně znevýhodnit jejich energeticky náročná průmyslová odvětví. Regionální rozdíly v cenách energie však pravděpodobně přetrvají a zejména Severní Amerika zůstane poměrně nízkonákladovou oblastí až do roku 2040. IEA dokonce předpokládá, že průměrná suma za jednotku energie v USA ve 20. letech 21. století klesne pod úroveň Číny. /uai/