Výzkumníci amerických laboratoří Sandia National Laboratories využili důmyslnou kombinaci nanotechnologie a chemie, aby tím přinutili nanočástice zlata uspořádat se do neobvykle velkých superkrystalů. Takové superkrystaly by mohly podstatně zvýšit citlivost detekce chemikálií z výbušnin nebo omamných látek. Vedoucí výzkumu Hongyou Fan tvrdí, že jejich superkrystaly zlata v detekci chemických látek snadno předčí soudobá spektroskopická zařízení, která se používají k takovým detekcím. Prý je to jako srovnání psího nosu s lidským. Není to poprvé, co nanoinženýři vyrobili superkrystaly zlata. Až doposud ale měly jen mikronové velikosti, a byly tím pádem příliš malé pro komerční produkci. Tým laboratoří Sandia ale vytvořil submilimetrové superkrystaly, s nimiž je možné relativně snadno manipulovat v průmyslové výrobě i se současnými technologiemi. Nové superkrystaly jsou sice ze zlata, ale zároveň jsou až překvapivě levné. Zlata totiž obsahují jen velmi málo. Na jeden superkrystalový senzor je potřeba jen 0,012 g zlata a celkové náklady na materiál takového senzoru se pohybují kolem 50 centů. Jak vyrobit velký superkrystal zlata? V laboratořích Sandia je udělali tak, že přiměli miliony nanočástic zlata, aby se uspořádaly do pravidelných řádků. Postup začíná rozptýlením nanočástic zlata o velikosti zhruba 5 nm v rozpouštědle, kterým byl toluen. Pak tyto nanočástice vystavili působení dalšího rozpouštědla, isopropanolu, čímž vznikl přesycený roztok nanočástic. Z něho se nanočástice vysrážejí a specifickým způsobem krystalizují. V superkrystalech se nanočástice uspořádávají do faset, které jsou podobné fasetám vybroušených diamantů. Díky těmto fasetám jsou superkrystaly nesmírně citlivé na chemické látky či záření různých vlnových délek. Celý proces trvá asi týden a velmi záleží na správných koncentracích použitých materiálů i na načasování.
