Město proslulé sídlem a výrobními
závody automobilky Porsche
i Merces-Benz, je rovněž centrem
vzdělanosti, především technické,
počtem velmi inovativních i když
malých firem, uměním a podporou
vědy. Zejména díky svým průmyslovým
aktivitám, i když neuburgské
víno z vinic zasahujících až
do středu města je vynikající, je
oprávněně hlavním městem spolkové
země Bádensko-Württembersko,
jež sama o sobě je stejně světově
proslulá neuvěřitelným technickým
inovačním potenciálem.
Němci žijí zřejmě v trochu jiném
světě než my Češi, neboť tvrdí stále,
že po průmyslových časopisech je
výstavnictví druhou nejlepší cestou
k oslovení zákazníků. Přestože má
dnes Stuttgart již jedno výstaviště,
rozhodlo se město postavit výstaviště
nové. Je umístěno v bezprostřední
blízkosti nového letiště a na
ploše úctyhodné velikosti 100 000
m2 rozmístili němečtí architekti velmi
účelně 7 velkých hal, každá s
plochou 10 000 m2 a jednu centrální
halu s plochou 25 000 m2 a navíc
kongresové centrum.
Celý projekt si vyžádá náklady ve
výši 680 mil. eur. Stavba je již v tak
pokročilém stádiu, že může být otevřena
do konce tohoto roku částečně
a od roku 2007 na plný provoz.
A vzhledem k tomu, že jsou zde již
plánovány výstavní akce, je jasné,
že tomu tak bude. Neboť dnes na
staveništi nového výstaviště pracuje
na 1700 dělníků. Úprava plochy
výstaviště si vyžádala přesuny
zeminy v objemu 1,8 m3, což představuje
řadu asi 180 000 nákladních
vozů.
Přestože jde z konstrukčního hlediska
převážně o ocelové konstrukce
hal, kromě kongresového centra,
vyžádá si stavba asi 600 000 m3
betonu a 65 000 t oceli. Architekti
jen tak spočítali, že je to asi 8,5krát
více oceli, než se spotřebovalo na
stavbu Eiffelovy věže.
Ale neohromujme se čísly, která,
ač jsou impozantní, nevypovídají
nic o účelnosti stavby nového stuttgartského
výstaviště. Zajímavá je
dispozice výstavního prostoru a jeho
obslužnost.
Již jsme se zmínili, že na nové
výstaviště se dá přijít z haly letiště
krátkou procházkou podzemním
chodníkem a návštěvník se ocitne ihned
ve středu dění. Přijede-li vozem,
je tomu podobně, neboť uspořádání
hal do písmene U a především jejich
výšková dispozice co se nivelace týče,
dovoluje vytvoření parkovacích
míst přímo uvnitř areálu. Tedy žádné
dodatečné přestupy do autobusů
či vlaků. Parkování je navíc zajištěno
dvěma stavbami nad dálnicí A 8,
stavbami se zelenými střechami, připomínajícími
mosty, jimiž de facto
jsou. Pojmou však téměř 4000 osobních
vozů k bezpečnému parkování.
Výšková nivelace založení hal má
mnoho dalších výhod. Především,
veškerá elektronika a energetika je
vedena podzemními koridory s šířkou
4,5 m a výškou 6 m, z nichž je
možné provádět jakoukoliv dodatečnou
instalaci. Kontakty pro silnoproud
i IT technologie jsou rozvedeny
podlahou hal a neruší proto
bezbariérovost podlah, navíc v pavilonech
spočítaných na vystavování
těžkých obráběcích strojů.
Výšková rozmanitost rovněž dovoluje
zásobování pavilonů a služeb
(restaurací) bez toho, aby byli vystavovatelé
jakkoliv rušeni. Po jedné
straně jednoho každého pavilonu
vede zakrytý obslužný koridor, jímž
probíhá veškerá logistika.
Pokračování ze str. 3
Zmínili jsme se o centrální hale
s plochou 25 000 m2 s galerií o rozloze
5000 m2, která je nejenom
ústředním shromažďištěm v době
konání veletrhů, ale může sloužit
jako multifunkční kulturní zařízení.
Zatím jsme se jen letmo zmínili
o kongresové hale. Ta se skládá ze
dvou částí, 2700 m2 kongresového
sálu se vším vybavením a 5000 m2
přídavné výstavní plochy. Pojetí
tedy vyhovuje modernímu trendu
výstavnictví, kdy jednající osoby
mohou odejít ihned k panelům
a exponátům, jichž se týkají přednášky.
Ale tím nabídka kongresového
centra zdaleka nekončí, jsou zde
další salónky a jednací místnosti, to
vše o ploše 1800 m2.
Samostatnou kapitolou tohoto
článku by mohly být stavební technologie
používané v současnosti při
konstrukci střech, kdy například
průhyb nosníků střech je během
stavby zajištěn závažími s pískem,
jež se postupně, jak je střecha zakrývána
ocelovými plechy, odstraňují,
nebo nové použití fotovoltaických
článků k úsporám energie, ale to
bude určitě popsáno až poté, co
bude stavba zkolaudována.
Zajímavý je byť jen krátký pohled
do historie plánování stavby. První
zmínka o hledání vhodné lokality je
datována rokem 1993. V roce 1998,
když už bylo jasné kde se bude stavět
a byly hotovy první územní plány,
vznesli někteří majitelé pozemků
legální protest a jednání se táhla
prakticky až do roku 2003, kdy
"Administrative Court in Leipzig"
definitivně zamítá všechny žaloby.
Majitelé pozemků dostávají řádnou
kompenzaci, ale trvá ještě další rok,
než je vše urovnáno. Není bez zajímavosti,
že stavitelé nového výstaviště
museli například omezit své
představy o přesunování zeminy
a byli přinuceni místními minicipalitami
i k dalším ústupkům. To vše
je však považováno za demokratické
a legální při podobných stavbách
současnosti.
A samozřejmě bychom se měli
zmínit o zdůvodnění účelnosti dalšího
výstaviště v už tak výstavami
světového formátu proslulém
Německu. Bádensko-Württembersko
je si natolik vědomo důležitosti
svého průmyslu, že podobné námitky
odmítá. Zákazníci prostě musejí
přicházet za nabízenými technologiemi
a stroji sem do Stuttgartu,
naše spolková země si to zaslouží,
říká se. Zbývá tedy malé zamyšlení
nad tím, zdali to platí i pro kraje
české a když tak, které?
JAN BALTUS, STUTTGART