Pokud jste sledovali prezidentské debaty, možná jste slyšeli vyjádření kandidáta A. Babiše k vysokým školám, že máme cca 44 soukromých vysokých škol (vedle 26 vysokých škol veřejných), které z 50 % produkují ekonomy a podle statistických údajů ministerstva školství se podílejí na celkovém výzkumu vysokých škol jen 7 %. Navíc se mu nezdálo jejich zaměření. Shodou okolností jsem po této debatě narazil na článek vysokoškolského časopisu EconTech.cz z roku 2018 s rozhovorem s tehdejším děkanem Fakulty informatiky Masarykovy university v Brně prof. Jiřím Zlatuškou. V textu vzpomíná na založení této fakulty jako první se zaměřením na informatiku v ČR v roce 1994. Mezi jinými impulzy k založení zmínil i to, že tehdejší vedení VUT Brno podobný krok — tedy využití informatiky v technických vědách — zamítlo. „Ucítili jsme příležitost.“ A jako dnes už senior, ale aktivně žijící právě v době rozkvětu a obnovy vysokých škol jsem si vzpomněl na veřejnou debatu tehdy ještě mladého prof. Zlatušky s podnikateli a poslanci PS, s tématem směřovat zájemce o studium především na technické obory, „které naše podniky potřebují“. Tím samozřejmě nezpochybňuji potřebu techniků a hlavně středních kádrů — učňů. Prof. Zlatuška se tehdy bránil tomu, aby podnikatelé škatulkovali studenty na potřebné a neupotřebitelné jen podle typu vzdělání. Mezi ty druhé byli v té době zařazeni právě i studenti informatiky. Odmyslíme-li si i jistou dávku sociálního inženýrství poslanců a podnikatelů, která nakonec stejně nic nevyřešila a vyřadila matematiku z povinného maturitního předmětu, je zřejmé, že prof. Zlatuška měl už tehdy na počátku 90. let stoprocentní pravdu. Hájil ji i tím, že podnikatelé, natož poslanci, nemohou vůbec vědět, na jakém zařízení a v jakém oboru budou za deset let podnikat a jak se taková zařízení budou ovládat. To určuje poptávka a vývoj společnosti. Kritikům té doby uniklo, že informatika nebyla jen oborem pro výchovu „ajťáků“, ale fakulta ji od počátku propojovala s různými obory tak říkajíc, řečí poslanců, potřebnými. Začala tím éra výchovy kádrů, bez nichž se dnes naše hospodářské prostředí neobejde. Ale ani tyto poznatky nezabránily tomu, aby se naše vysokoškolské prostředí nezaplevelilo školami, kde se dá vysokoškolský titul vlastně koupit a které produkují takové množství ekonomů, že nemají upotřebení. Bohužel, současné prostředí jim, ale i absolventům potřebných oborů nabízí přeškolení na řidiče vysokozdvižných vozíků ve velkoskladech. Od oné diskuse prof. Zlatušky s technickou veřejností a poslanci uplynulo již 30 let a nezdá se, že bychom se k znalostní ekonomice nějak posunuli. Informační technologie se dnes sice vyučují i na všech vysokých školách, ale je otázkou, jaké uplatnění u těch, kdož neměli před oněmi 30 lety vůbec představu, jak bude průmyslové prostředí vypadat, najdou. V prezidentské debatě šlo také o okrajovou záležitost, ale doba ukázala, že krutě zanedbanou. /Jan Baltus/
