Student Václav Plevka ve finále soutěže NASA a firem ze Silicon Valley: Jak se vyhnout dopravním zácpám

Soutěž Global Impact (Globální dopad) v režii kalifornské Singularity University a amerického úřadu NASA si klade za cíl podporovat unikátní, skutečně inovativní řešení v různých částech světa. Letos poprvé se jí mohli účastnit také vizionáři ze střední a východní Evropy. Museli přijít s projektem, který v příštích třech letech zlepší život nejméně jednomu milionu lidí. Do finále vybrali organizátoři jediného účastníka z České republiky – Václava Plevku. ZÁKLADEM JE AUTOMATIZACE A INFORMATIKA Letos v dubnu obdrželi všichni studenti ČVUT do svých mailových schránek informaci o soutěži Global Impact, kterou podporují společnostmi jako Cisco, Autodesk, GE Healthcare a PortfoLion. Byl mezi nimi i Václav Plevka (24), který právě končí Dopravní fakultu ČVUT, obor inteligentní dopravní systémy. Rodák z Kralup nad Vltavou se na pražské elektrotechnické průmyslovce v Ječné ulici začal zajímat o automatizaci a informatiku a v tématu pokračoval i při studiu na Dopravní fakultě ČVUT. V bakalářské práci se zabýval řízením dvoukilometrového městského tunelu. A co dál? Na fakultě otevírali nový obor věnovaný inteligentním dopravním systémům, a tak bylo rozhodnuto. „Tento projekt otevřela fakulta ve spolupráci s univerzitami ve švédském Linköpingu a ve Vídni,“ řekl nám Václav Plevka. „Výuka probíhala v angličtině. Začal jsem studovat ve Švédsku, potom ve Vídni a nakonec v Praze a získám magisterské tituly ze všech tří univerzit. Už během studia jsem začal pracovat v německé firmě Heusch-Boesefeldt v Cáchách, která vyvíjí a vyrábí software pro inteligentní dopravní systémy. Ve spolupráci s ní vznikla i moje diplomová práce. Za téma jsem si zvolil hodnocení nového, velice inovatního produktu této firmy, což je algoritmus dynamicky omezující rychlost na dálnici před hrozící dopravní zácpou. Děje se tak harmonizováním dopravního proudu. Zákazník však chce vědět, co mu eventuální nasazení tohoto řídicího systému přinese. A to mu nabízí můj hodnotící algoritmus, který lze využít nejen pro omezování rychlosti, ale i jinak, například při rozesílání dopravních zpráv pro řidiče. Ve výsledku můj algoritmus zpracovává asi 60 milionů dat a na základě jejich analýzy nabízí jednoznačné hodnocení.“ JAK PŘEDEJÍT OBROVSKÝM ZTRÁTÁM Statistiky uvádějí, že dopravní zácpy způsobují obrovské ekonomické ztráty. V Evropské unii se ročně jedná o sto miliard eur; významné jsou také negativní dopady na životní prostředí. A tak není divu, že se Václav Plevka rozhodl zpracovat své (zřejmě) životní téma i ve svém příspěvku do soutěže Global Impact, kterou založil americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA se svou spřízněnou „univerzitou jedinečnosti“ Singularity University, sídlící v kalifornském Mountain View. Soutěž mohla letos poprvé oslovit také tisíce vysokoškolských studentů, mladých podnikatelů a lidí z byznysu ve střední, východní a jihovýchodní Evropě. V osmi zemích bylo přihlášeno 54 projektů, které zahrnovaly témata z oblasti zdravotnictví, vzdělávání a bezpečnosti. Porota poslala do užšího výběru 6 nejvýraznějších projektů finalistů z Bulharska, Česka, Maďarska a Polska. Jedním z nich byl Václav Plevka: „Základní myšlenka mého soutěžního projektu je hledání odpovědi na otázku, jak se vyhnout ztrátám v dopravě v městských aglomeracích. Odpověď spočívá ve využití kooperace systémů. Proti diplomové práci zaměřené na dálnice, což je vlastně úsečka z bodu A do bodu B, se v soutěžním projektu zabývám celou sítí. Čili nejen omezováním rychlosti nebo speciální signalizací na křižovatkách. Jde o propojený komplex řídicích systémů, které se využívají ve městech i na dálnicích. Jsou to jednak speciální signalizační plány, ale i informování řidičů, a to jak prostřednictvím tabulí, tak rozhlasovým vysíláním nebo zprávami do palubních počítačů S nimi kooperují dálniční systémy, jež nejen omezují rychlosti, ale také pomocí semaforů při vjezdu na dálnici dávkují příliv aut. Udělal jsem syntézu těchto strategických systémů a vše pokryl jediným řídicím algoritmem. Když je překročen kritický bod vzniku dopravní zácpy, jsou tyto systémy aktivovány. Když je riziko nízké, budeme řidiče pouze informovat, když dochází ke kritické situaci, můžeme uzavřít vjezd od města nebo otevřít ještě jeden pruh pro odjezd vozidel z města. Navrhl jsem koncept využití nových technologií, které budou řízeny komplexní strukturou. To by pomohlo více než jednomu milionu lidí. I když jsem finále v Budapešti nevyhrál, získal jsem z publika řadu pozitivních ohlasů. Moje myšlenka může být zajímavým byznysem pro nějakého výrobce softwaru, ale konečným zákazníkem je asi ministerstvo dopravy nebo magistrát města. Jak ale ukázat potenciálnímu zákazníkovi výsledek tohoto nového systému – jaký bude skutečný přínos nebo úspora. To se může prokázat až po jisté době provozu. Nebo lze využít simulaci, a to je poměrně složitý úkol, protože chování řidičů v reakci na odpovídající kroky inteligentních dopravních systémů je těžko předvídatelné a jeho modelování je nyní teprve v počátcích. Asi jsem si vzal příliš velké sousto pro jednoho člověka. To by chtělo více času a více lidí. Doslova celý tým. Rád bych ovšem na řešení tohoto úkolu pracoval dál, třeba v rámci doktorandského studia.“ Karel Sedláček