Zastropování cen emisních povolenek v systému ETS 2 zdražování pohonných hmot a vytápění pro domácnosti nezastaví, jen zmírní. Tvrdí to analytici oslovení ČTK. Cenový strop na povolenky podle nich ztlumí současné riziko růstu cen zhruba na polovinu. Náklady průměrné domácnosti na vytápění ovšem i tak stoupnou o tisíce korun za rok. Za pohonné hmoty si pak motoristé připlatí 2—3 Kč/l.
Evropská komise by podle informací z české vlády měla vyhovět návrhu České republiky a dalších států a připraví návrh na zastropování cen nových emisních povolenek na individuální vytápění domácností a na pohonné hmoty. Premiér Petr Fiala rozhodnutí označil za velký úspěch, byť českým cílem je tyto emisní povolenky vůbec nezavádět. K tomu se však dosud nepodařilo získat většinu. Stanovení tvrdého cenového stropu v novém systému emisních povolenek na úrovni 45 eur za povolenku však podle ekonoma XTB Pavla Peterky hrozící růst cen sice sníží o polovinu, přesto očekává citelné zdražení pohonných hmot i vytápění. Podle jeho odhadů by si tak domácnosti mohly i přes zastropování cen připlatit tisíce Kč ročně. Při dodržení cenového stropu povolenky pro domácnosti podle Peterky lze očekávat zdražení o 2,50 Kč/l u benzinu a zhruba o 3 Kč/l u nafty. U plynu Peterka předpokládá růst cen o zhruba 6 %, což by zvedlo náklady na vytápění v bytech o tisíce Kč ročně. V případě uhlí pak očekává růst cen o 19 %. Pro průměrnou domácnost v rodinném domě, která za rok spálí asi 4 t uhlí na topení a ohřev vody, by to znamenalo dodatečné náklady kolem 6 000 Kč/rok. Vyjednání cenového stropu na povolenky Peterka považuje za alespoň dílčí úspěch. „Riziko ale je, že se časem z tvrdého stropu stane opět strop měkký a vyšší dopad do cen by přišel akorát se zpožděním,“ dodal. Zastropování cen emisních povolenek v systému ETS 2 je podle spoluzakladatele společnosti Electree Rubena Marady pozitivním krokem, protože dává trhu jistotu a brání extrémním výkyvům. „Samo o sobě ale nezaručí levnější energie. Povolenka je jen částí konečné ceny, kde rozhodují i ceny paliv, distribuce a situace na velkoobchodním trhu,“ řekl. Krátkodobě tak podle něj může cenový strop tlumit prudké zdražování, ale dlouhodobě se podle Marady vyšší náklady spojené s dekarbonizací a transformací energetiky stejně postupně promítnou do cen pro domácnosti i firmy. Nový systém emisních povolenek ETS 2 má obchodování s povolenkami rozšířit například na silniční dopravu nebo vytápění budov. Platit má podle současných plánů od roku 2027. Česko patří do skupiny téměř dvou desítek zemí, které žádají jeho změny.
K historii povolenek
Zkratka ETS znamená Emissions Trading System, tedy systém pro obchodování s emisemi. Jde o klíčový nástroj klimatické politiky Evropské unie, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů nákladově efektivním způsobem. Funguje na principu „stanov strop a obchoduj“ (cap and trade). EU určí celkový maximální povolený objem emisí pro dané sektory a tento objem rozdělí ve formě povolenek. Jedna povolenka opravňuje k vypuštění jedné tuny ekvivalentu CO2. Znečišťovatelé si pak tyto povolenky musí kupovat v aukcích nebo je mezi sebou obchodovat na trhu. Strop se postupně snižuje, čímž roste cena povolenek a motivace firem investovat do čistších technologií. Původní systém EU ETS, často označovaný jako ETS 1, byl spuštěn již v roce 2005 a vztahuje se na přibližně 10 000 velkých znečišťovatelů — především na elektrárny, teplárny, těžký průmysl (ocelárny, cementárny) a leteckou dopravu v rámci Evropy. Nový systém ETS 2 je samostatný, paralelní, navržený jako součást balíčku Fit for 55. Jeho cílem je zahrnout sektory, které dosud stály mimo: primárně silniční dopravu a vytápění budov. Právě proto se jeho dopady přímo dotknou peněženek běžných občanů u čerpacích stanic a ve fakturách za energie. Povinnost nakupovat povolenky nebudou mít přímo domácnosti, ale dodavatelé paliv (distributoři benzínu, nafty, plynu či uhlí), kteří tento náklad promítnou do konečných cen pro spotřebitele. Aby se zmírnily sociální dopady, vznikne tzv. Sociální klimatický fond, z něhož budou členské státy financovat podporu pro nejzranitelnější domácnosti. Myšlenka tržního řešení environmentálních problémů není nová. Koncept cap and trade byl poprvé úspěšně realizován ve velkém měřítku ve Spojených státech v 90. letech v rámci programu Acid Rain Program. Ten si kladl za cíl snížit emise oxidu siřičitého (SO2) a oxidů dusíku (NOx), které způsobovaly kyselé deště. Program byl nečekaně úspěšný a dosáhl svých cílů rychleji a s výrazně nižšími náklady, než se původně odhadovalo. Úspěch inspiroval ekonomy a politiky po celém světě. Na mezinárodní úrovni byla myšlenka emisního obchodování zakotvena v Kjótském protokolu v roce 1997. Ten zavedl mezinárodní obchodování s emisemi jako jeden z flexibilních mechanismů, jak mohou státy splnit své závazky na snížení emisí skleníkových plynů. Evropský systém je prvním velkým pokusem implementovat princip v takovém měřítku. /jj/
