Společnost Strojírny Poldi se
etablovala v roce 1992, a to vydělením
z holdingu Poldi Kladno.
Hlavním výrobním programem
nástupnické společnosti Strojírny
Poldi (od roku 2006), která patří
do portfolia brněnského JET
Investmentu Igora Faita, je produkce
klikových hřídelí, nástrojů
a válců. Na otázky TT odpovídá
ředitel společnosti Strojírny Poldi
Ing. Vladimír Trubač:
n Pane řediteli, rozvíjíte unikátní
produktovou řadu, navíc v dobách,
kdy vaši kolegové v tuzemských
strojírenských, elektrotechnických
a metalurgických podnicích horkotěžko
hledají dobré zakázky s delší
produkční a odbytovou perspektivou.
Je to ono pověstné zlaté vejce,
které se vám podařilo objevit, anebo
spíše rezultát promyšlené specializace
a vzájemně výhodné kooperace
s partnery doma i v cizině?
Po privatizaci Strojíren Poldi v roce
1992 jsme neobjevili zlaté vejce, jak
by se mohlo zdát. Pouze jsme pokračovali
a rozvíjeli výrobu, jíž jsme
věřili a která měla v Poldi 100letou
tradici. Tedy výrobu zalomených hřídelí,
válců a nástrojů. Tato produkce
je ze strojírenského hlediska velice
podobná, ale z hlediska zákazníků
a konečného použití zcela odlišná.
A to nám v dobách špatných pomohlo
přežít. Špatnou dobou myslím
období rozpadu socialistické výroby
v Československu. Kupříkladu když
se v divizi hřídele řešilo zastavení
zbrojní výroby, podržela nás divize
válce a nástroje. Jednoduše jsme vsadili
na to, co se na Poldovce umělo
a na co zde bylo speciální zařízení.
Postupem doby jsme se dostali
k tomu abychom přesvědčili zákazníky
v západní Evropě, že naše strojírny
mohou soupeřit s předními světovými
výrobci. Časem náš export dosáhl
80 % výroby. Prioritou nebylo rychle
vydělat, ale udržet zaměstnanost,
zvýšit produktivitu a investovat do
dalšího rozvoje firmy.
n Když se člověk začte do vaší
výroční zprávy za rok 2008, jakoby
se světová krize kladenské firmy
nedotkla. Zatímco ceny surovin,
energií i pracovní síly stoupají,
u vás rostou tržby i zisk před
zdaněním, hledáte nové pracovní
síly a již přijatým zaměstnancům
garantujete větší mzdy. Přitom
svou produkci exportujete na
vyspělá průmyslová teritoria…
Rok 2008 byl co do poptávky po
našich výrobcích zcela mimořádný
a podle původních záměrů odběratelů
(hlavně AGCO SISU Power, VOLVO
a LIEBHERR) měl dále pokračovat.
Do rozšíření výroby jsme investovali
200 mil. Kč. Mimo zvýšení kapacit
nám to také přineslo vyšší produktivitu
a výrobní konkurenceschopnost.
Jedním z důvodů narůstající poptávky
byl fakt, že někteří z našich odběratelů
si buď vyrábí (anebo vyráběli)
zalomené hřídele. Do náročné
technologie nechtěli dále investovat
a rozhodli se jít cestou nákupů.
n V poslední době probleskly
v odborných a podnikatelských
kruzích informace, že hodláte
vložit nemalé investice do pořízení
a zprovoznění linky na výrobu
klikových hřídelí, jež představuje
absolutní světovou technologickou
špičku v oboru. K čemu ji upotřebíte
a s jakými parametry?
Vývoj poptávky v loňském roce
skutečně vyžadoval abychom se
velice vážně zabývali otázkou dalšího
kapacitního a kvalitativního
rozvoje firmy. Vzhledem k nedostatku
kvalifikované pracovní síly
a specifikům výroby klikových
hřídelí jsme pracovali na projektu
dalšího rozšíření, a to na bázi
nákupu automatické výrobní linky.
Ta měla sloužit pro uspokojení
potřeb našeho největšího zákazníka
AGCO SISU Power, tj. pro výrobu
80 000 zalomených hřídelí. Práce
na tomto projektu se vzhledem
k současné celosvětové krizi samozřejmě
zastavily. Ale my jsme připraveni
v okamžiku znovuoživení
trhu se k němu velice rychle vrátit.
Mimochodem, jde o investici za 35
mil. eur.
n Průběžně se setkáváme s představiteli
české vědy a výzkumu a ti
nezřídka kritizují kapitány průmyslu
za malý, anebo zcela nedostačující
zájem o výstupy základního
výzkumu. Jak je to u vás?
Vzhledem ke specifikům výroby
zalomených hřídelí a válců si z hlediska
dalšího vývoje vystačíme sami
v našich speciálních odděleních.
n Řada českých strojírenských
manažerů si stěžuje na dlouhodobý
nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
Je to také problém Strojíren
Poldi? Podporuje vaše firma
renesanci českého učňovského
a odborného školství, jehož absolventi
by mohli nalézt perspektivu
ve vašich provozech?
Otázka na rozvoj a podporu našeho
učňovského školství u mě vyvolává
trpký úsměv. Jsem přesvědčen o tom,
že pokud u nás nedojde k zásadní
změně v celém systému školství,
ke změně ve vztahu školy a rodiny,
pokud se stále budeme zabývat třeba
tím, zda žák může mít při vyučování
mobil, nebo pokud budou rodiče místo
výchovy obviňovat učitele z verbálního
či jiného napadení jejich potomka,
pak ke zlepšení nedojde. Budeme
mít spoustu tzv. manažerů a ekonomických
expertů, kterým rodiče
zaplatili absolvování různých škol.
Vyzkoušeli jsme model, že jsme 2,5
roku finančně podporovali 10 učňů.
Bohužel, po vyučení přestali docházet
do práce, přihlásili se na podporu
a rodiče museli peníze vrátit. /bs/
