Neenergetické unikáty sice mají něco společného s elektrárnami, ale ve většině případů přímo nesouvisejí s výrobou elektrické energie. Výjimkou jsou snad jen bývalé kryty civilní obrany z období studené války. Ty byly budovány plánovaně a z některých měl být dál řízen provizorní provoz i po leteckém útoku „západního nepřítele“. Některé byly dokonce stavěny tak, že měly odolat nárazu balistické rakety s atomovou hlavicí. Za všechny je zde jako příklad uvedena Elektrárna Mělník. Neenergetické unikáty spadají již do novodobé historie a logicky tak uzavírají seriál o 100 letech české energetiky. Připomeňme si alespoň některé z nich. Počeradské jesličky zarybňují vodní toky Dávno nefunkční bazény čerpací stanice Elektrárny Počerady, v nichž se filtrovala takzvaná surová voda z řeky Ohře, slouží k odchovu rybího potěru. Po zavedení nové technologie automatických filtrů už totiž bazény nebyly zapotřebí, a tak v roce 1998 souhlasilo tehdejší vedení elektrárny s tím, aby je pro své potřeby využívala místní rybářská organizace v Postoloprtech. Skupina ČEZ tak nepřímo několik let napomáhala tomu, že se do vodních toků na severu Čech vracel losos atlantský. Rybáři z Postoloprt se totiž zapojili do projektu Losos 2000, čímž se ryba opět dostala do povodí severočeských řek, v nichž se v minulosti hojně vyskytovala. Ve spolupráci s pracovníky Povodí Ohře a Povodí Labe se přitom pustili jak do obnovy rybích cest, tak i do umělého odchovu lososů. Díky projektu se losos atlantský vysazoval nejen do Ohře, ale i do řek Ploučnice, Kamenice a Jizery. Počeradský losos se dostal až k pramenům Labe a dokonce i do povodí Vltavy. Bývalým filtračním bazénům se proto přezdívá Počeradské jesličky a různému rybímu potěru, nyní především v řece Ohři, se v nich daří dodnes. „Stejně jako mí předchůdci jsem nakloněn těmto aktivitám. Pokud není pro bazény čerpací stanice jiného využití, lepší už nemůže ani být. Nepřímo tak pomáháme k zachování živočišných druhů ve volné přírodě,“ dodává k tomu generální ředitel Elektrárny Počerady, a. s., Jiří Kulhánek. Japonský park je vzp omínkou na první odsíření Ne každá elektrárna v Evropě se může pochlubit udržovaným parkem a navíc v japonském stylu! Elektrárna Tušimice ano, neboť miniaturní zelenou podobu svého domova zde po sobě zanechali japonští pracovníci z firmy Chiyoda, kteří zde v 90. letech minulého století dohlíželi na stavbu odsiřovací jednotky. Park na svém místě, mezi objekty, v nichž probíhá mletí vápence a odvodnění, zůstal i po nedávné komplexní obnově elektrárny. Má jednoduchý kruhový tvar a vesměs v něm rostou tuzemské a cizokrajné jehličnany, zakrslé i většího vzrůstu. Kromě kruhové promenády ze zámkové dlažby ho protíná paprskovitě několik cest, které jsou lemovány dalšími nízkými cizokrajnými jehličnany. Dnes má elektrárna po své komplexní obnově nové modernější odsíření, původní bublinkové reaktory firmy Chiyoda nahradily 50 m vysoké sprchové reaktory od firmy Austria Energy & Environment AG, které stojí na jiném místě. Lehněte si patami k výbuchu a zavřete oči… Pozůstatky z období studené války se strašákem atomového útoku zlých imperialistů na mírumilovné Československo lze ještě dnes nalézt pod Elektrárnou Mělník. Jsou jimi čtyři bývalé kryty civilní obrany, jejichž statut byl celorepublikově rušen většinou až po povodních v roce 2002, tedy více než po 20 letech po pádu železné opony. Důvod vyřazení krytů z evidence plánu ochrany obyvatel byl prostý – už neměly opodstatnění a jejich údržba byla drahá. Prvními kryty byly dva pod komíny „mělnické jedničky“, jejíž provoz byl zahájen v roce 1960. Když se začala stavět na konci 60. let „dvojka“, byl pod základy jejího komína zřízen další kryt. Ten se v budoucnu stal společným i pro Elektrárnu Mělník III. Ve všech byly i provizorní velíny, z nichž by šlo, byť omezeně, řídit za nouzového stavu chod elektrárny. Jak na přelomu 70. a 80. let 20. století nabírala studená válka na obrátkách, došlo ještě na realizaci čtvrtého velkého krytu pod provozní budovou, v níž sídlil veškerý technický personál, včetně provozní údržby. Ten měl pojmout více než 100 osob, hlavně z vedení elektrárny. „Všechny kryty byly stavěny s parametry takzvaně stále tlakově odolnými. Zesíleny měly zvláště stropy. Ten pod provozní budovou byl dokonce projektován tak, aby odolal nárazu americké balistické rakety Pershing s atomovou hlavicí, pokud by dopadla na objekt centrálních dílen údržby. Pokud by nebyla elektrárna totálně zničena, měly se po útoku ze vzduchu poškozené provozy, byť provizorně, ale co nejrychleji obnovit. Hlavně výrobní blok o výkonu 500 MW. Počítalo se totiž s tím, že elektrárna s nejvýkonnějším uhelným blokem v republice bude i nadále vyrábět elektřinu pro strategické podniky a hlavní město Prahu,“ zavzpomínal si Jiří Pelák, bývalý technický náměstek v Elektrárně Mělník, dnes projektový manažer společnosti Energotrans, a. s. „Jaderný“ vč elí med a bylinky do kuchyně Své neenergetické unikáty a hlavně časově nejmladší mají i obě jaderné elektrárny, Temelín a Dukovany. Například 150 kg medu stočil zaměstnanec elektrárny Sergej Vlačiha během letošní první včelařské sezony u Jaderné elektrárny Temelín. Med stáčel ve třech várkách. Prvního medu se energetici dočkali začátkem června, naposledy roztočil medomet v polovině srpna. Čtyři včelí úly byly v parku u tamního Infocentra nainstalovány v květnu, pátý k nim přibyl v červenci. Podle oficiálního kontrolního měření radioaktivity jaderný med „září“ stejně jako ten, co je běžně k dostání v obchodech. Oba vzorky měly navíc menší radioaktivitu, než mají třeba banány či káva. „Příroda, čisté životní prostředí a jaderné elektrárny k sobě neodmyslitelně patří. Náš med je toho důkazem, přičemž poslouží právě jako netradiční dárek z prostředí jihočeské jaderné elektrárny,“ dodává k tomu její ředitel Jan Kruml. Jaderná elektrárna Dukovany má rovněž „přírodní“ novinku, a to bylinkovou zahradu. Vznikla letos na jaře ve střeženém prostoru elektrárny jen několik desítek metrů od prvního hlavního výrobního bloku. Vypěstované bylinky již nyní využívají v závodní kuchyni k dochucení jídel a zákusků pro tamní zaměstnance. Šalvěj, oregano, libeček, máta, rebarbora, bazalka, petržel, pažitka, meduňka, mateřídouška, echinacea, ale i okrasná levandule a motýlí keře; to je skladba „jaderné zahrádky“. Všechny rostliny pochopitelně byly, stejně jako temelínský med, podrobeny analýze na přítomnost umělých radionuklidů. Výsledek byl negativní. „Přítomnost přírodních radionuklidů v bylinkách je srovnatelná s výsledky obdobných analýz bylin a zemědělských produktů na území Česka. Svědčí to o tom, že jaderná elektrárna nenarušuje životní prostředí ve svém okolí. Dokazují to vlastně i sami zaměstnanci elektrárny tím, že bylinky konzumují,“ uzavírá ředitel elektrárny Miloš Štěpanovský. Ota Schnepp, mluvčí Skupiny ČE Z
