Srážky s asteroidem mohou být nebezpečné, ale ještě větší nebezpečí mohou představovat komety, říká astronom Pavel Spurný, vedoucí českého týmu, který podrobně popsal poslední okamžiky čeljabinského tělesa. Odpověděl také na několik našich otázek: Jak vážná byla vlastně čeljabinská událost, tedy v měřítku toho, co nás může potkat? Určitě to nebyl obyčejný bolid, ale globální katastrofa rozhodně nehrozila. Je ovšem potřeba říct, že je tak trochu zázrak, že tam nikdo nezahynul. Projevy tlakové vlny na zemi byly dost mohutné, vzduchem létaly těžké předměty, takže to bylo dílo šťastné náhody. Šlo naštěstí o křehké těleso, které se rozpadlo ve výšce 30 kilometrů, a většinu energie výbuchu pohltila zemská atmosféra. Kdyby k výbuchu došlo v 10 kilometrech, byla by událost nesrovnatelně bolestnější. Když jsme u té přípravy, jsme na případnou srážku s asteroidem či kometou dostatečně připraveni? Víme alespoň, co by nás čekalo? Čeljabinský meteorit nám umožnil podívat se, co se děje, když přiletí větší těleso. Hodně rozšířil naše představy o tom, co by se mohlo stát, kdyby přiletělo těleso ještě o něco větší. Na druhou stranu kdybychom narazili na těleso o průměru stovek metrů, tak by v podstatě nezměněnou rychlostí narazilo do povrchu. To by bylo opravdu špatné. Ale dělá se všechno proto, aby se něco takového nestalo – po podobných tělesech se intenzivně pátrá, abychom o nich věděli hodně dopředu. Může se stát, že by pro nás takové těleso bylo neviditelné, jako v Čeljabinsku? Ano, v tomto případě k nám těleso přiletělo z denní strany, kde v podstatě nebyla šance ho pozorovat. To je ale dané i rozměry. Kdyby bylo opravdu nebezpečné, třeba o řád větší, tak bychom ho objevili v každém případě, protože naše teleskopy by ho dokázaly uvidět už poměrně daleko od Země, a tedy relativně dlouho dopředu. V takové vzdálenosti, že by se z ní těleso nemohlo celou dobu pohybovat jen ve směru ke Slunci. A od kterých objektů to vlastně hrozí? Často se mluví třeba o planetce Apophis – je zhruba 20krát větší než Čeljabinsk a Zemi minula dosti těsně a další blízké setkání nás čeká i v budoucnu. Nu, zrovna u téhle planetky máme velmi přesnou představu o její dráze a spoustu času. Já bych v téhle souvislosti raději připomněl jinou událost, a tou bylo setkání s kometou Hjakutake v roce 1996. Ta proletěla od Země v poměrně malé vzdálenosti – tedy na kosmické poměry – jen 15 milionů kilometrů. My jsme ji objevili v lednu a nejblíže Zemi byla 25. března. Za tak krátkou dobu bychom toho bohužel určitě moc udělat nestihli. Takže největší nebezpečí představují právě komety přilétající ze vzdálených oblastí sluneční soustavy, které nemáme tak důkladně zmapované a napozorované jako planetky v naší blízkosti.
