Samoregenerační beton, který dokáže opravit vlastní poškození bez zásahu člověka: technologie, která ještě donedávna působila jako experiment z laboratoře, se nyní dostává do reálných projektů.
Samoregenerační betonu, který se sám opraví? Zní to jako sci-fi, ale jeho princip je reálný a až překvapivě jednoduchý. Do betonové směsi se přidávají speciální bakterie, které v konstrukci zůstávají neaktivní. Ve chvíli, kdy se v betonu objeví prasklina a pronikne do ní voda, bakterie se aktivují a začnou produkovat vápenec. Ten postupně trhlinu vyplní a uzavře. Beton se tak v podstatě dokáže sám opravit. „Mikrotrhliny patří mezi hlavní důvody, proč se betonové konstrukce postupně zhoršují. Voda a vzduch skrze ně pronikají dovnitř, narušují výztuž a urychlují degradaci. Samoregenerační beton tento proces výrazně zpomaluje, nebo ho v ideálním případě úplně zastaví,“ říká Lukáš Rom ze společnosti Kärcher. Zásadní přínos této technologie spočívá v prodloužení životnosti staveb. Betonové konstrukce, ať už jde o mosty, silnice, nebo budovy, mohou díky samoregeneračním schopnostem vydržet výrazně déle bez nutnosti nákladných oprav. To může mít přímý dopad nejen na ekonomiku, ale i na ekologii. Výroba cementu, základní složky betonu, je totiž mimořádně energeticky náročná a celosvětově se podílí zhruba na 8 % emisí oxidu uhličitého. Každé prodloužení životnosti konstrukce tak znamená menší potřebu nové výroby, a tím i nižší emise. Nové studie navíc ukazují, že moderní varianty tohoto betonu mohou dosahovat srovnatelné, nebo dokonce vyšší pevnosti než klasické směsi. V některých případech se podařilo zvýšit pevnost materiálu až o jednotky procent, což otevírá cestu k jeho širšímu využití. A právě technologie samoregeneračního betonu se v posledních letech posouvá z akademického výzkumu do praxe. Testuje se na infrastrukturních projektech, kde jsou náklady na opravy dlouhodobě velmi vysoké a jakékoli prodloužení životnosti má zásadní ekonomický smysl. „Samoregenerační beton zapadá do širšího trendu takzvaných chytrých materiálů. Vedle něj se objevují například materiály schopné reagovat na změny teploty, vlhkosti nebo zatížení. Stavebnictví se tak postupně posouvá od tradičních pasivních konstrukcí k systémům, které jsou schopné aktivně reagovat na okolní podmínky,“ říká Lukáš Rom ze společnosti Kärcher. Přestože je technologie zatím dražší než běžný beton a čeká ji další vývoj, její potenciál je značný. Pokud se podaří snížit náklady na výrobu a implementovat ve větším měřítku, může se v budoucnu stát standardem zejména u infrastrukturních staveb. /pj/
