Je tomu přesně 5 let, kdy současný premiér společně
s bývalým předsedou vlády Mirkem Topolánkem na MSV
v Brně tvrdě odmítli kritické dotazy novinářů k učňovskému
školství a výuce na průmyslových školách. I přesto, že
pár minut předtím seděli na sněmu Svazu průmyslu a dopravy,
kde samotní podnikatelé označili stav vzdělávání
učňovského dorostu, ale i vysokoškoláků za katastrofální.
Dnes víme už i z úst ministra školství, že stav skutečně
tristní je. Leč nic se neděje. Už roky a roky. Mladí lidé
nejsou pro politiky finančně zajímaví.
Na počátku září tohoto roku se v Parlamentu ČR
konal pod vedením poslankyně Anny Putnové seminář
s tematikou konkurenceschopnosti a výuky na technických
školách.
Jak z debaty vyplynulo, představa
některých vládních úředníků o tom, jak
přesvědčit mladou generaci, aby se více
hlásila na průmyslové obory, je těžko
pochopitelná v zemi, kde se pouze mluví
o demokracii.
Jako donucovací prostředek, k většímu
zájmu o technické obory, mají
sloužit vysokoškolské poplatky. Stát
tím naznačí, že studovat techniku je
asi bezcenné, když tam budou poplatky
odpuštěny, kdežto práva, to bude mít
panečku váhu. A ve svém důsledku to
bude také znamenat, že vysoce podfinancovaná
výuka techniků bude nadále
trpět nedostatkem peněz. Pomiňme
další aspekty tohoto „jednoduchého
a konečného“ řešení, které odhaluje
nekoncepčnost návrhu. Vysoké školství
to určitě nezlepší.
A určitě to nenaplní představu o školách
jako centrech výzkumu a inovací,
jejichž potřeba pojednou vyvstala před
politiky jako neočekávaná dominanta.
Staral se někdo o tuto novou roli vysokých
škol? Na to téma měl před nedávnem
pěknou vzpomínku manažer francouzské
stavební firmy působící v ČR,
jež vystudoval ve Francii. Tam chodili
přednášet význační ředitelé stavebních
firem, tedy průmysl se zajímal o vysoké
školy. A studenti následně sami navštěvovali
velké firmy s prosbou zapojit se
do práce již během studia.
Ministerstvo školství má ale jiné starosti.
Na jedné straně podporuje 650
mil. korun z peněz EU dlouhodobý
celoevropský projekt výzkumu klimatických
změn, ale na straně druhé vydá
toto těžce zkoušené ministerstvo vlády
rozpočtové odpovědnosti 11 mil. korun
na jakési pojízdné divadlo pro děti zesměšňující
klimatické změny.
Jistě dobře projevená vděčnost ministra
za podporu ze strany „nové“
hradní strany národovců koketující
s konečným řešením silou. Toto představení
bude mít jistě neobyčejný
úspěch zvláště na Ostravsku a Litvínovsku,
kde o vlivu člověka na klima
není sporu. Jan Baltus