„Lidé ze Země přicházeli na Mars. Přicházeli, protože měli strach nebo neměli strach, protože byli šťastni nebo nešťastni, protože si připadali či nepřipadali jako Otcové Poutníci. Nějaký důvod měl každý. Prchali od špatných manželek, špatných výdělků nebo ze špatných měst; přicházeli, aby něco našli nebo něco opustili nebo něco získali. Přicházeli se skromnými plány, se smělými plány nebo s vůbec žádnými plány. Ale vládní prst na čtyřbarevných plakátech v mnoha městech ukazoval: Na nebi je práce pro vás: Mars volá!“ Ray Bradbury, Marťanská kronika
Americký spisovatel Ray Bradbury podobně jako mnoho dalších snílků toužil po cestě na rudou planetu. Svou fantastickou představu kolonizace Marsu vtělil do románu Marťanská kronika. Krátce před smrtí (5. června 2012), ještě v době, kdy NASA (než program Constellation málem zlikvidoval prezident Obama) doufala ve vzkříšení letů na Měsíc a s cílem zamířit i na Mars, si dovolil vyslovit i své poslední velké přání: „Až umřu, chci, aby mne zpopelnili, můj popel dali do urny a pohřbili na Marsu. Věříme tomu, že Mars je pustý a až se na něj dostaneme, zbavíme se zátěže všech konfliktů, válek a předsudků, jako když lidé přijeli z Evropy do Ameriky … Lidstvo dostane na Marsu novou příležitost.“ Tehdy třiaosmdesátiletý klasik sci- -fi literatury se domníval, že až se člověk odhodlá kolonizovat Mars, dostane příležitost, jak s odstupem přehodnotit problémy našeho světa a začít znovu... A je to i Ray Bradbury či další velký autor sci-fi Isaac Asimov, kdo inspirovali mladého muže jménem Elon Musk k tomu, aby si vytkl za cíl nejen letět na Mars, sebrat tam pár kilo kamenů a vrátit se zpět, ale vybudovat kolonii, která by se stala zárodkem lidského osídlení pro nás zatím nehostinné rudé planety. A připomeňme si opět slova Kevina Hartze, jednoho z někdejších Muskových společníků ve společnosti Pay-Pal, že už tehdy, kdy Elon nic nevěděl o raketách a jen chtěl nějakou v Rusku koupit, měl vizi, že „změní“ (zachrání) svět. Ne, Musk se nemíní stát jakýmsi bájným Spasitelem, on prostě uvažuje jinak než politici či jiní businessmani a než většina lidí, potloukajících se po planetě zvané Země. Kolonizaci Marsu vidí především jako šanci zachránit pozemskou civilizaci v případě nějaké globální katastrofy – což může být dopad velkého asteroidu, pandemie daleko horší než jakýsi covid-19 či, nedej bože, termonukleární válka. Ano, je vizionář. A proto mimo své elektromobily, kosmické dopravní lodě Dragon či Crew Dragon investuje do projektu, nad kterým u Boeingů či Lockheedů pořád jen vrtí hlavou – do meziplanetární kosmické lodě Starship. Do lodě, které můžeme podle autorů sci-fi směle říkat – planetolet. Sny a plány Faktem je, že s nápadem letět na Mars a případně s jeho osídlením není Musk původní. Například v někdejším Sovětském svazu se vážně uvažovalo o letu na Rudou planetu už v 60. letech minulého století a za poměrně vyzrálý projekt lze považovat tzv. planetolet TMK 1-E (Tjažolij Mežplanětnyj Korabl) K. Feoktistova. Dokonce už byl stanoven termín startu – 8. června 1971. Ovšem šlo pouze o „návštěvní misi“. S návratem se počítalo 10. června 1974. Měl to být takový truc Američanům – když vy první na Měsíci, tak my první na Marsu! Ostatně v SSSR probíhaly experimenty s dlouhodobým pobytem posádek „letících na Mars“ už v 60. letech minulého století. Například dobrovolníci z konstrukční kanceláře Vladimíra Čelomeje simulovali tříměsíční let na MARS v roce 1966, v případě Koroljovské konkurence (viz Vostok, Sojuz) strávila trojice mužů rok v komoře o rozměrech 12 m3 o něco později – v roce 1967. Později byla v Moskvě postavena maketa meziplanetární lodi, postupně zdokonalovaná – viz velký mezinárodní experiment MARS 500 (3. června 2010 až 4. listopadu 2011). O něco podobného se pokoušejí dobrovolníci i v USA. Například v rámci společného projektu Havajské univerzity a NASA Hawaii Space Exploration Analog and Simulation (HI-SEAS) proběhlo od roku 2012 pět úspěšných simulací dlouhodobého „letu na Mars“ (pátá HI-SEAS v roce 2018, které se mj. účastnila Michaela Musilová ze Slovenska, byla přerušena pro onemocnění jednoho z účastníků). Ale už v roce 2016 šest vědeckých pracovníků (tři ženy, tři muži) strávilo celý rok v izolované stanici na nejvyšší havajské hoře Mauna Loa (4 169 m) a na lávových polích této sopky simulovali podmínky výpravy na rudou planetu. Vycházky jen ve skafandrech… Ruské plány se zatím zdají být u ledu – výhledově chtějí jen na Měsíc (až kolem roku 2030) a o Marsu hovoří jako o cíli vzdáleném. A předpokládají loď na atomový pohon. Otázkou je, co s nimi udělá podpora Donalda Trumpa programu Artemis – viz tzv. Space Policy Directive 1 z roku 2018. Nový impuls dostala NASA vyhlášením viceprezidenta Mike Pence z 27. března 2019: „Vrátíme se na Měsíc, a až tam budeme, tak Spojené státy poletí i na Mars.“ Tato direktiva předpokládá návrat na Měsíc do roku 2024 a pak kolem 2030 první expedici na Mars. Záleží ovšem na přídělu financí pro NASA a politicích – aby příští prezident (nebude- li to Trump) zase NASA nehodil klacek pod nohy jako Obama. Pak by se opravdu mohlo stát, že přes všechny výhrady značné části vědecké obce i technické problémy by astronauti z Orionu byli Muskovým kolonistům pro smích. Na co sází Musk Po počátečních představách z první poloviny tohoto desetiletí, o použití lodě typu Dragon jako tzv. Red Dragon pro návratovou misi NASA se vzorky půdy a posléze pro prvotní dopravu nákladu a výsadku 10 kolonistů na Marsu, přišli Muskovi lidé ze zcela jinou představou: postavit meziplanetární loď, tzv. MCT (Mars Colonial Transporter), která by umožnila kolonizaci Marsu v dohledné době. Název i propozice takové lodi se postupně měnily. Např. v září 2016 Musk poznamenal, že už dál nebude používat název MCT, protože systém by mohl létat i „daleko za Mars“ a jako nové jméno se začalo používat ITS (Interplanetary Transport System – meziplanetární dopravní systém). Posléze Musk představil vícenásobně použitelnou nosnou raketu BFR (Big Falcon Rocket), která měla být oproti původnímu plánu vysoká jen 106 m (dříve 122 m) s trupem o průměru 9 m a pouze s 31 motory Raptor oproti plánovaným 42 u předchozí varianty. Tím také padla vize o dopravě tisícovky kolonistů naráz. V posledních dvou letech je však zase všechno jinak. Snad definitivní podobu budou mít lodě zvané Starship („Hvězdná loď“). SpaceX ji předvedla v plné kráse v září loňského roku. Opět s tím, že je navržena pro dopravu lidí a nákladu na Měsíc, Mars, ale i na jiná tělesa ve Sluneční soustavě. Především jde opět o ucelený, vícenásobné použitelný dopravní systém sestávající z dalšího vývojového stupně Falconu – tzv. Super Heavy. Tato superraketa by měla vynášet Starship o tzv. suché hmotnosti cca 100 t (bez paliva) plus 150 t nákladu na oběžnou dráhu kolem Země a pak se navrátit zpět na Zem k opakovanému využití podobně jako dnes stupně Falconu 9. Raketa Super Heavy vlastně tvoří první stupeň obřího soulodí se Starship, které má mít podle aktuálních informací výšku 118 m. Tedy bude o nějakých 8 m vyšší než legendární Saturn V (110 m). Starship pak sama dosáhne oběžné dráhy a zamíří dále k cíli. Zajímavé je, že při misích, které povedou například na Mars, se počítá s tím, že Starship může být ještě na oběžné dráze kolem Země dotankována. Pracuje se tedy i na tzv. nákladní variantě a na variantě tanker. Udávaný počet a rozmístění motorů Raptor na Super Heavy se průběžně mění, poslední údaje hovoří o číslu 37. Ovšem není vyloučeno, že nepůjde o počet konečný. Musk ale tvrdí, že Super Heavy bude mít minimálně 24 motorů Raptor. Ty jsou také zcela novým vývojovým typem, který využívá místo běžné směsi kerosinu a kyslíku (včetně Muskových motorů Merlin 1D) jako palivo metan a tekutý kyslík a má tak mnohem vyšší tah, zatímco rozměrově je s Merlinem 1D srovnatelný. Co je v tomto kontextu důležité – metan je ve vesmíru dosažitelným palivem. Například expediční lodě na Marsu mají získávat metan pro doplnění nádrží na zpáteční cestu k zemi z místních zdrojů. První kolonisté tak budou muset mimo svého základního obydlí rychle vybudovat výrobnu tohoto plynu. Technologii k výrobě paliva by měla nést hned první expediční loď. Jako zdroj by měly sloužit velké zásoby oxidu uhličitého z atmosféry a vody z podpovrchového ledu. Suroviny budou zpracovány pomocí elektrolýzy a tzv. Sebatierovým procesem, jejímž výsledkem bude molekulární kyslík (O2) a metan (CH4), který bude pro snadnější skladování zkapalněn. Samotná dopravní kosmická loď Starship má nadále průměr 9 m a je vybavena šesti motory Raptor. Podle aktuálního projektu má délku cca 48 m a do jejích kabin by se mělo vejít až 120 lidí. Na každého by měla připadnout až 10 m3 obytného prostoru. V současné době by měly k prvotním zkouškám posloužit dva prototypy lodí Starship označované jako Mk 1 (stavěná v Texasu) a Mk 2 (stavěná na Floridě). Zatímco Mk 1 bude startovat přímo z Boca Chica, Mk 2 bude používat slavnou floridskou rampu 39A, odkud před padesáti lety startovaly lunární expedice. A na texaském kosmodromu Boca Chica probíhají přípravy na další testy lodí Starship, kdy prototyp SN-6 například dostal nový motor Raptor. Realizuje se také dříve oznámený plán provést se Starship SN5 a SN6 několik menších skoků. Každý z těchto prototypů už má za sebou let do 150 m a nejdříve v říjnu bychom se měli dočkat letu SN8 do zhruba 18 km. Směr Měsíc, směr Mars Byť je prvotním cílem SpaceX a jmenovitě Elona Muska Mars, připravuje ve spolupráci s NASA i upravenou lunární Spaceship. Na nedávné virtuální prezentaci společnosti ale Musk potvrdil časovou osu kolonizace rudé planety. V příštím roce by měla Starship vzlétnout na oběžnou dráhu kolem Země (zatím bez posádky). K tomu by měla být použita Starship Mk 3, vynesená už nosičem Super Heavy. Pokud bude let a návrat úspěšný, měl by v roce 2022 následovat oblet Měsíce s posádkou až osmi pasažérů, které s sebou vezme na výlet japonský multimilionář Júsaku Maezawa. V témže roce by měly k Marsu odletět první nákladní (robotické) mise s nezbytnými prostředky pro vybudování základních obydlí pro kolonisty. Vypadá to pořád ještě neuvěřitelně, ale Musk skutečně chce vypravit první „Marťany“ na cestu už v roce 2024! To se NASA teprve bude chystat k „návratu“ na Měsíc… Jako stránky z fantastického románu pak znějí plány na výrobu tisícovky lodí Starship v objektech SpaceX v jižním Texasu pro kyvadlovou dopravu mezi Zemí a Marsem za pouhých 10 let! Spočtěte si to: to je 100 kosmických lodí ročně. Starshipy by podle zveřejněné časové osy měly během desetiletí létat mezi Zemí na Marsem třikrát denně! Pro to, aby se na Marsu vytvořila pozemská kolonie, která má šanci na přežití, je nutné zabezpečit životní podmínky nejméně pro tisíc až deset tisíc lidí. Pokud by existovala naznačená nepřetržitá dopravní linka, bylo by to reálné. A tisícovka planetoletů Starship by tam během devíti let dopravila až milion kolonistů... /Stanislav Kužel/
P. S. Pokud máte zájem o výsadek na Marsu, zabukujte si místo ve Starship 2024. Je to za pakatel – půl milionu dolarů. Amerických. P. P. S. Anebo počkejte, až se Muskova Spaceship vydá do dálav třeba na Jupiterův měsíc Europa či na Saturnův Enceladus. Prý i tam jsou podmínky pro odvážné kolonisty…