Málokdy se podaří potenciálně tak zajímavý, kontroverzní a přínosný výsledek, jako dvěma týmům, které publikovaly své práce na začátku května v časopisech Nature Medicine a Science. Jejich výsledky naznačují, že složky obsažené v krvi mladých zvířat vedou u starých zvířat k různorodým zlepšením zdravotního stavu, jde např. o zlepšení výkonu srdečního svalu či mozkových buněk. Výsledky této kúry nejsou tak dramatické, abychom byť jen vzdáleně mohli mluvit o zastavení stárnutí, ale zlepšení jsou patrná. Detaily výzkumu navíc naznačují, že by za účinkem mohlo být několik látek či dokonce jedna jediná. Přesně takový objev je horečně hledaným cílem výzkumů, které chtějí získat způsob, jak prodloužit lidský život a bojovat s projevy stárnutí. To, že jedna látka dokáže působit na různé části těla naznačuje, že by mohla ovlivňovat nikoliv jen funkci samotných orgánů, ve kterých dochází ke zlepšení, ale hlavní mechanismy stárnutí jako takového. Výsledky byly získány díky zhruba 150 let staré metodě zvané parabióza. To je radikální zákrok, při kterém se spojí oběhový systém dvou pokusných zvířat pomocí velkého řezu v boku. Není to úplně běžně používaná metoda, ale jedno z center, kde se používá ve větším měřítku, je Harvardova univerzita ve Stanfordu. V tamní medicínské laboratoři totiž kolem roku 2000 učinila tehdejší doktorandka Amy Wagersová díky metodě zajímavé pozorování, že spojení oběhu mladé a staré myši vede k „probuzení“ protistárnoucích mechanismů u starších zvířat (konkrétně šlo o zvýšení aktivity kmenových buněk, které přispívají k obnově tkání). Od té doby z Harvardu vyrazilo do světa několik prací, které dokládají, že spojení dvou rozdílných myší vede ke zlepšení zdravotního stavu staršího zvířete. Zlepšil se stav jejich jater, srdce, schopnost regenerace či výkony v testech fyzické vytrvalosti. Podávání stejné látky podle jiného týmu z Harvardu zároveň vedlo ke zvýšení tvorby cév v mozku, také významnému projevu „omlazení“. Vědci se pustili do hledání konkrétních látek, které by za zlepšením mohly být. Práce se nyní soustředila na bílkovinu GDF11. Podle jejich nejnovější práce v časopise Science vede podávání této látky ke zlepšení fyzické výkonnosti starých zvířat téměř stejně jako jejich „připojení“ k mladšímu zvířeti. Zdá se tedy, že jsou na stopě jednoho z hlavních mechanismů příznivého vlivu parabiózy. Tak trochu o krok pozadu jsou jiná pracoviště, jak ilustruje na začátku zmiňovaná práce z časopisu Nature. Pochází z laboratoří na Kalifornské univerzitě, a vědci se s ní nevydali až na úroveň jednotlivých bílkovin. Místo toho myším podávali krevní plazmu (tedy krev zbavenou červených krvinek) mladých zvířat. Autoři zjistili, že stejně jako parabióza má tato „léčba“ pozitivní vliv na tvorbu nových neuronů v mozku zvířat a jejich výsledky v testech mentálních a smyslových schopností, třeba čichových testech. (Vliv infuzí plazmy byl slabší než vliv parabiózy.) Z čistě vědeckého hlediska má méně zacílená, a tedy méně objevná metoda jednu velkou výhodu. Krevní plazma se používá zcela běžně a je považována za bezpečnou. Je tedy podstatně jednodušší pokusit se o napodobení výsledků u lidí. Kalifornští vědci plánují do budoucna klinickou zkoušku na pacientech s Alzheimerovou chorobou, kterým chtějí podávat krevní plazmu mladých dárců. Jaký bude skutečný přínos? Snad lepší než zatím oněch dvou „léků na stáří“, které jsme na začátku slíbili prozradit. Prvním je omezení kalorického příjmu cca o 30 procent, druhým je lék rapamycin používaný na potlačení funkce imunitního systému třeba po transplantacích. Oba v laboratořích fungují, ale jejich praktické nasazení je... inu, nepraktické. Kalorické restrikce je v podstatě život na pokraji hladu a rapamycin zase činí organismus náchylný k nemocem a jeho používání jako prostředku proti stárnutí je nebezpečné. V tomto případě se zdá, že bychom mohli být na lepší stopě, protože podávání krve a krevní plazmy není nic neobvyklého a nenese s sebou žádná významná známá rizika. Pravda, podle myších výsledků nebudou ani přínosy tak dramatické, aby pomohly proces stárnutí výrazně zpomalit. Větší nadějí je, že výsledek pomůže ve zvládání či potlačení projevů onemocnění, která jsou se stářím spojeny, tedy třeba právě zmiňované Alzheimerovy choroby.
