Stálý rozmach plynárenství bude pokračovat

Historie plynárenství v naší zemi se píše již skoro 160 roků. Od původních komunálních začátků, kdy se plynového plamínku používalo pouze k osvětlování, se postupně dostalo tehdejšímu svítiplynu ocenění jako ideálního paliva v domácnostech a živnostích. Městské plynárny ovšem ještě plných 100 let fungovaly jako izolované lokální soustavy a teprve rozvoj technologie tlakového zplynování uhlí umožnil vznik plošné soustavy dálkových plynovodů, zásobovaných velkými výrobními zdroji. Zásadní význam pro další rozvoj plynárenství však znamenalo až rozhodnutí o výstavbě tranzitních plynovodů, které slouží jako přepravní cesta pro ruský zemní plyn do západní a střední Evropy. Tím bylo umožněno postupné rušení výroby svítiplynu a adaptování plynárenské soustavy na přepravu a dodávku zemního plynu, takže už od poloviny devadesátých let je celé území České republiky tímto ušlechtilým palivem spolehlivě zásobováno. Nutnou podmínkou bezpečného a rovnoměrného zásobovaní plynem na celém území, se stala výstavba soustavy podzemních zásobníků plynu. V současnosti se firma RWE Transgas může pochlubit disponibilní kapacitou zásobníků až do výše 25 procent roční spotřeby, což ji umísťuje na přední pozici v Evropě. Na území ČR v současnosti provozuje šest podzemních plynojemů s uskladňovací kapacitou téměř 2,3 mld. m3 a smluvně využívá další pronajaté skladové objemy. Podzemní zásobníky zemního plynu jsou jak po stránce geologické kvality, tak i z hlediska stavebního a technologického vybavení, sofistikovaným řešením problému retence plynu. Ve většině případů, především na Moravě, jde o využití podzemních prostor, získaných z původního ložiska po vytěžení zemního plynu, nebo v případě příbramského zásobníku Háje, prostorů po starých důlních dílech. Právě tento zásobník představuje ve světovém srovnání ojedinělou stavbu kavernové soustavy v žulovém masivu. Skladovací prostory pro zemní plyn jsou umístěny v jediném horizontu v hloubce 955 až 961 metrů, jako soustava chodeb o profilu 12 až 15 m2, celkové délky 45 km. Tím byl získána kapacita pro skladování plynu v objemu 620 000 m3. Vyražené chodby nevyžadovaly povrchové úpravy, pouze v jednotlivých místech rozvolnění horniny bylo nutno provést vyztužení, popř. dotěsnění injektáží. Principem utěsnění skalního masivu je tlaková vodní clona, která působí proti ložiskovému tlaku uskladněného plynu. Skladovací prostory jsou spojeny s nadzemním zařízením pěti těžebně-vtláčecími vrty. Nadzemní část technologie pozůstává kromě vtláčení plynu do kaverny a jeho těžby, ze separace, sušení plynu a měření jeho objemu, regulace a zejména ze řízení hydropneumatického dotěsňování. Špičkové technické vybavení podzemního zásobníku zaručuje vysokou operativnost a pružnost využití. /cl/