Starost o zaměstnání a budoucnost patří k základním charakterovým vlastnostem normálního člověka. O to víc v současné době, kterou obecně ve světě provází nebývale vysoký stupeň nezaměstnanosti. V České republice dosahuje 8 % z produktivní části obyvatelstva. Je to moc, nebo málo? Jsou země, kde je toto procento daleko vyšší, ale jsou i země s prosperující ekonomikou, kde je nižší. Každý stát má pro překlenutí obtížného období svých obyvatel rozpracovaný i vlastní systém sociální podpory, v Evropě patří tyto systémy údajně mezi nejdokonalejší. Jak ale takové systémy vydrží v horizontu příštích let? Nezaměstnaných bude v souladu s rozvojem společnosti nadále přibývat, jejich pracovní místa zaujmou stále více bezobslužné systémy a v dohledu je už i avizovaná příští průmyslová revoluce, označovaná jako Průmysl 4.0, založená na tzv. inteligentních továrnách. Ty by měly na základě nové generace navzájem komunikujících automatizovaných řídicích systémů samy kontrolovat veškeré výrobní procesy (pro informaci: označení Průmysl 1.0 se ustálilo pro období s vynálezem parního stroje, Průmysl 2.0 představuje industrializační období spjaté s rozvojem elektrické energie, Průmysl 3.0 zdůrazňuje elektroniku a IT v průmyslových procesech).
Divné přidělování dávek – české specifikum T
eorie prosazovaná před léty, podle které vyšší stupeň automatizace přinese zkracování pracovní doby a větší blahobyt pro všechny, vzala pro složitosti lidské povahy jaksi za své a nůžky mezi bohatými a chudými se neustále více rozevírají. Česká republika má navíc i svá specifika tím, že nedokáže rozlišit strukturu nezaměstnaných, pro které není umístění, ale kteří by rádi pracovali a nezaměstnaných, kteří pracovat nechtějí a z tradice nebudou. Tím se snad odlišujeme i od sousedních zemí EU. Jak jinak si vysvětlit údaje statistiky za posledních 5 let, kdy se k nám snížil sice počet migrantů ze zemí, stojících mimo EU, ale narostl počet přistěhovalců právě ze zemí Evropské unie, a to převážně takových, pro něž jsou lákadlem naše příliš štědré sociální dávky. Demotivující konstrukce systému těchto dávek je navíc v příkrém rozporu ke snaze o sounáležitost všech skupin obyvatel na základě vlastní duševní vyspělosti. Takový ráj na jedné straně a omezené prostředky na straně druhé nevydrží asi do nekonečna a i Česká republika se bude muset chovat racionálně, sociální podporu omezit na skutečně potřebné, tak jako je zvykem i v zemích našich sousedů, odkud k nám přistěhovalci přicházejí. Česká republika navíc v tomto směru působí komickým dojmem i tím, že se dobrovolně díky naivkům a posléze podvodníkům zbavila svého hlavního průmyslu i výzkumu a na trhu práce v podstatě jen paběrkuje, co spadne odjinud.
Co automatizace nepostihne
Ale i za této situace se musí absolventi základních škol rozhodovat, co dál. Na častou poznámku „chtěl bych jít do politiky, kde se dá žít pohodlně a bez jakékoliv odpovědnosti“ zbývá jen pokrčit rameny. I sem se jednou zákon a odpovědnost vrátí. Pak zbývá jít na školu nebo na řemesla nebo volit vzájemné kombinace obou směrů. Školy samy o sobě ještě nezajistí konečné uplatnění. Právníků, ekonomů a všelijakých manažerů jsou spousty a často je jejich využití diskutabilní. Automatizace, zmiňovaná v úvodu, ale zcela jistě nepostihne obory, kde bude třeba individuálních výkonů doplňkových služeb a řemeslných dovedností. Řemesel na špičkové úrovni ve svém oboru, řemesel, která ulehčí státu při řešení domácí nezaměstnanosti, a proto tedy ale také řemesel, která by se těšila větší podpory a jistoty ze strany státní správy. V minulých dnech uspořádala Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) ve spolupráci s Komerční bankou obsáhlý průzkum, zaměřený na to, jak je oblast řemesel vnímána českou populací, na hodnocení kvality, dostupnosti, poměru ceny a výkonu a v neposlední řadě na atraktivitu spojenou s učňovskými obory. A opačně i na to, jak současnou dobu vnímají samotní řemeslníci. S podrobnými výsledky průzkumu u tisícovky respondentů je možné se seznámit i na webových stránkách http://www. amsp.cz/25-pruzkum-amsp-cr-vnimaniremesel- v-ceske-populaci. V mnoha pohledech přinesl určitá překvapení. Například 59 % všech dotázaných využívá služeb českých řemeslníků raději než služeb velkých firem, téměř polovina populace se domnívá, že řemeslníci dodávají dobrou kvalitu za účtovanou cenu, 9 z 10 obyvatel ČR, kteří využili v posledních 5 letech služby řemeslníků, bylo s jejich prací spokojeno. Ke studiu řemesla by se rozhodlo 19 % lidí ve věku do 25 let. I přes značné procento respondentů, kteří služby řemeslníků využívají, si přitom ale práce řemeslníků v současnosti váží menší část (40 %) než tomu bylo před 10 lety. Pocit vážnosti by se mohl ale vracet se stavovskou úpravou v rámci cechů řemesel, jak se k tomu vyjadřují samotní řemeslníci: Naší práce si váží třetina uživatelů, přitom práce řemeslníků organizovaných v oborovém řemeslném cechu, se těší větší vážnosti než těch, kteří členy cechu nejsou. Více než polovina řemeslníků, zvláště pak drobní řemeslníci, vidí členství v řemeslném cechu jako garanci kvality práce pro koncové zákazníky. S tím zatím koliduje ale pouze 9% účast řemeslníků, začleněných v nějakém cechu. Přítěží současných dobrých řemeslníků je konkurence nekvalitních a neodborných řemeslníků, kteří škodí pověsti dobrého řemesla. Cechy byly přitom již v minulosti řemeslnickými korporacemi. Sdružovaly řemeslníky stejného oboru za účelem propůjčování jim práva k provozování živnosti a zároveň jejich ochrany před nekalou konkurencí cizích řemeslníků. Zpoplatněný přístup do cechu byl nutností pro každého, kdo chtěl legálně provozovat určité řemeslo. Podle tohoto vzoru by se cechy mohly stát garantem kvality provedené práce řemeslníka i dnes a mnohdy tomu už tak i je. Zároveň by byly rovněž garantem příslušného vzdělání řemeslníka v daném oboru. Aby cechy byly zajímavé i pro ty, jež ke vstupu do cechu nemají zájem, musely by být cechy navíc také garantem soustavného doplňujícího vzdělávání řemeslníků k jejich vlastnímu prospěchu, dostatečně poskytovat informace o nových technologiích v tom kterém oboru. To je alfou a omegou i pro dnešní stav řemesel, zvláště pokud jde o zednické a stavební profese. Tady veřejnost přichází s řemeslem do styku nejčastěji a při nedostatečné technické přípravě tu dochází ke zbytečným reklamacím. A samozřejmou povinností pro cechy je pak zastupovat zájmy svého člena v možném sporu. Tedy závěrem: cechy ano, ale se smyslem a prospěchem pro všechny. /jš/