Společnost Amper Meteo na základě analýzy dostupných, zatím ještě oficiálně nepotvrzených údajů (ERÚ zatím nezveřejnilo údaje za červen), tvrdí, že odběr elektřiny z distribuční sítě v ČR ve druhém čtvrtletí meziročně klesl, po očištění o vliv počasí, o 7,9 %. Ve čtvrtletním srovnání jde o největší úspory od začátku roku 2022. Kromě pokračujících či nově zaváděných úsporných opatření nemalou roli podle některých analytiků sehrál i masivní rozvoj zejména střešních solárních systémů.
Zatímco loni začali lidé instalace solárních střešních systémů masivně poptávat, v současnosti je ve velkém uvádějí do provozu. Jen za červen byly podle údajů společnosti ČEPS připojeny systémy s instalovaným výkonem okolo 560 MW. V kombinaci s bateriovými úložišti, které dnes jsou součástí drtivé většiny domácích instalací, mohou takové systémy pokrýt v letním období prakticky celou spotřebu domácností a také výrazně snížit odběry elektřiny firmami, které je mají nainstalovány. To se pak pochopitelně výrazně podepisuje také na celkových statistikách odběrů z rozvodné sítě. Za první pololetí se v Česku vyrobilo 2 825 GWh elektřiny z obnovitelných zdrojů, což pokrylo spotřebu z 8,3 %. Téměř polovinu vyrobily solární elektrárny, 43 % vodní elektrárny a zbylých 12 % elektrárny větrné. Proti pětiletému průměru vyrobily obnovitelné zdroje o pětinu více elektřiny. Pokračující trend úspor je ovšem patrný také ve spotřebě plynu, která se začala ve velké míře snižovat v roce 2022 po vpádu Ruska do Ukrajiny. I přes chladnější jaro ve srovnání s předchozími lety klesla meziročně spotřeba plynu o 5,1 %. „Druhý kvartál letošního roku byl teplotně poměrně chladný, a to hlavně v květnu. Meziročně byla teplota v dubnu až červnu nižší o 1 °C a proti průměru let 2018 až 2022 to bylo dokonce o 1,7 °C. To mělo vliv na oddálení konce topné sezony. I přesto firmy a domácnosti dokázaly generovat úspory. Po očištění o vliv počasí a vliv paroplynové elektrárny Počerady dosahovaly meziroční úspory 10,3 % a proti pětiletému průměru 18,8 %,“ uvedl pro ČTK analytik společnosti Amper Meteo Kamil Rajdl. Vyšší ceny energií v roce 2023 mají na ekonomiku rozporuplný vliv. Na jedné straně snižují poptávku, což zvyšuje pravděpodobnost, že Česko (potažmo celá Evropa, kde je trend podobný) zvládne přestát příští zimu bez dramatických nárůstů cen energií. Vyšší ceny energií navíc zvyšují míru investic do nových zdrojů a do opatření na zvýšení energetické účinnosti. Což může vést k diverzifikaci energetického mixu a snížení závislosti na dovážených fosilních palivech. Pochopitelně bude záviset na nastavení podpor a státních politik tak, aby výsledkem byl „zdravý“ energetický mix. Na druhé straně jsou vyšší ceny energií špatnou zprávou pro průmysl, který je klíčovým sektorem české, ale i třeba německé ekonomiky. Vysoké náklady mají negativní dopad na jejich konkurenceschopnost na globálním trhu. Jde především o podniky, které jsou energeticky náročné, jako například výroba oceli nebo chemický průmysl. V neposlední řadě vysoké ceny elektřiny pochopitelně výrazně komplikují a zpomalují přechod k vyššímu podílu spotřeby elektřiny na celkové spotřebě energií, který je jedním z deklarovaných cílů energetické politiky EU ať už jde o elektrifikaci dopravy, nebo vytápění budov.
Evropské trendy
V energetice ovšem změny nelze provádět v krátkém časovém horizontu, a tak předběžná data za rok 2022 ukazují, že se evropští producenti energií stále ještě obracejí především ke klasickým, osvědčeným zdrojům. Z údajů zveřejněných Eurostatem poklesla v loňském roce hrubá výroba elektřiny meziročně o 3 %, (ve srovnání s průměrem let 2017— 2019 o 3,9 %). A přestože se elektřiny vyrobilo méně, podíl výroby ze „špinavých“ zdrojů vzrostl. Meziročně nejrychleji rostoucí energetickou komoditou bylo přitom hnědé uhlí. Proti roku 2022 se jeho dodávky zvýšily o 5,7 % na 295 mil. t. Dodávka černého uhlí zůstala loni na stejné úrovni jako v roce 2021. Střednědobý trend je pozitivnější (míněno z hlediska snižování uhlíkové náročnosti ekonomiky). Ve srovnání s průměrem předpandemických let 2017—2019 byla loni dodávka hnědého uhlí nižší o 17 %, pokles u černého uhlí dosáhl dokonce 22 %. U ropných produktů byl loni zaznamenán meziroční růst dodávky o 4,5 %, v roce 2021 to bylo 3,2 %. Celková loňská dodávka ropy a ropných produktů ve výši 535 mil. t je nicméně stále pod úrovní posledního předpandemického roku 2019, kdy činila 563 mil. t. Prudký pokles v dodávkách byl loni z pochopitelných důvodů pozorován u zemního plynu. Celková hodnota 13,7 mil. TJ (3 806 TWh) je nejnižší hodnotou od roku 2014. Pokles o 13,8 % proti roku 2021 a o 10,8 % proti průměru z let 2017—2019 souvisí s úspěšnou iniciativou ze srpna 2022 cílící na dobrovolné snížení poptávky po zemním plynu o 15 %. Import zemního plynu činil 13,4 mil. TJ, tedy o 1,1 % více než v roce 2021, a domácí těžba dosáhla 1,6 mil. TJ, což potvrzuje klesající trend od roku 2017, kdy dosáhla hodnoty 3,1 mil. TJ. Hlavním zdrojem pro výrobu elektřiny byla tedy i loni fosilní paliva, která byla z tohoto postu obnovitelnými zdroji energie (OZE) sesazena zatím pouze v roce 2020. Celkově byl loni u elektřiny vyrobené z fosilních paliv zaznamenán meziroční nárůst o 3,3 %, zatímco u elektřiny vyrobené z OZE pouze o 0,1 %. Z detailnějším pohledu na OZE vyplývá, že v loňském roce prudce vzrostla výroba ze solárních elektráren, a to o 29,3 %. Poměrně významný růst byl pozorován také u větrných elektráren (o 8,9 %). Naopak velký propad zažily kvůli nedostatku vody vodní elektrárny (o 17,7 %) a také pevná biopaliva (o 7,4 %). /jj/
