Když se ve Finsku koncem XX. století rozhodovalo, kde se bude stavět hlubinné úložiště jaderného odpadu, obce ve vytipovaných lokalitách se předháněly v úsilí, aby podzemní sklad byl právě v jejich katastru. Obdobně tomu bylo ve Švédsku, kde boj o hlubinné úložiště vyhrála oblast Östhammar. V ČR podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dany Drábové něco podobného v dohledné době nehrozí. „Nevylučuji, že taková soutěž jednou nastane, ale musely by mít možnost zapojit se i jiné lokality, než ty, které jsou „na seznamu“ dnes. Ve většině z nich, snad s výjimkou nově zařazené Kraví hory, je situace natolik patová, že změny názoru se lze nadít (pokud vůbec) až v dalších generacích,“ soudí Dana Drábová. Jak známo: vloni u nás proběhly celkem tři průzkumy. Ukázaly, že ze 7 vytipovaných lokalit mají „spíše vstřícný“ postoj k projektu obyvatelé z lokalit Kraví hora, Čihadlo a Horka a „spíše negativně“ se k němu staví lidé z lokalit Magdaléna, Čertovka, Hrádek a Březový potok. Recept na získání lidí pro projekt hlubinného úložiště je přitom podle Harri Hiitiö, starosty finské obce Eurajoki, která zvítězila v tendru na finské úložiště, jednoduchý: „Především jsme měli dlouholeté pozitivní zkušenosti s jadernou energetikou, protože od 70. let jsme žili vedle jaderné elektrárny Olkiluoto. Za druhé – veškerá jednání energetické společnosti Posiva Oy. a ministerstva práce a sociálních věcí byla od začátku založena na naprosté transparentnosti. A především – pokud náš Úřad pro jadernou bezpečnost řekne, že je něco bezpečné, pak na to spoléháme. Velmi důležité na této organizaci je, že není závislá na jaderném průmyslu, na státní správě a především na politických rozhodnutích.“ Na projektu českého hlubinného úložiště se SÚJB zatím příliš nepodílí. „Naší úlohou bude posoudit, zda případně vybraná lokalita splňuje požadavky na bezpečnost. Nicméně pokud je v místních komunitách zájem, rádi vysvětlujeme a odpovídáme na dotazy,“ dodává Drábová. Přitom se nejedná o žádný marginální problém: každý rok jaderné elektrárny po celém světě vygenerují cca 20 000 m3 nízko a středně radioaktivního odpadu a asi 10 000 m3 vysoce radioaktivního odpadu. Klasický 1000MW lehkovodní reaktor temelínského typu vyprodukuje asi 200–350 m3 odpadu za rok. Příprava trvalého ukládání radioaktivního odpadu na území ČR začala na přelomu 80. a 90. let minulého století. V roce 1997 stát zřídil organizační složku SÚRAO, která má výhledově od provozovatele jaderných elektráren převzít vyhořelé palivo a zajistit jeho trvalé uložení. Se stavbou hlubinného úložiště radioaktivních odpadů by se mělo začít v roce 2050 a termín otevření se plánuje na rok 2065. V současné době jsou naplánovány geologické průzkumy v 7 lokalitách. Předpokládá se, že po ukončení průzkumů budou vybrané lokality rozhodovat o hlubinném úložišti. V ostatních státech provozujících jaderné elektrárny je proces hledání úložiště v různé fázi. Třeba v USA se při výstavbě hlubinného úložiště v Yucca Mountain (na okraji nevadské jaderné elektrárny) objevily geologické a technologické problémy, které přípravu zpožďují a prodražují. V citované lokalitě se vrtá do horniny tuf, zatímco úložiště WIPP u Carlsbadu je umístěno v solném dole. O vhodnosti soli pro umístění hlubinného úložiště diskutují rovněž v Německu, kde jsou solné formace velmi dobře probádány. Jílové formace přicházejí v úvahu ve Francii, v Belgii nebo ve Švýcarsku. V ČR se předpokládá vybudování hlubinného úložiště v žule. vp/
