Vývojáři ve Fraunhoferově institutu
pro solární energetické systémy
(ISE) úspěšně testovali malé individuální
úpravny vod se solárními
zdroji energie. Na trh by mohly přijít
již v roce 2008. Kompaktní jednotky
vyvinuté v rámci dvou projektů
spolufinancovaných Evropskou unií
mohou produkovat 120 až 150 litrů
pitné vody denně, a to úpravou slané
nebo brakické mořské vody. Systém
je složen ze 6 m2 slunečních tepelných
kolektorů, malého fotovoltaického
modulu k napájení motoru
čerpadla a vlastního odsolovacího
modulu.
Inženýr Joachim Koschikowski,
spoluautor projektu zdůrazňuje, že
hlavním cílem vývojářů a konstruktérů
bylo postavit zařízení vhodné
pro suché a polosuché pobřežní
oblasti v Africe a Indii, kde jsou
problémy s pitnou vodou. Velké průmyslově
provozované úpravny vody
tam nevyhovují, protože neexistuje
potřebná infrastruktura a většinou
chybí zejména elektrické sítě.
Zkušební jednotky byly instalovány
v Jordánsku a na ostrově Grand
Kanaria. Tato jednotka byla v provozu
tři roky a potvrdila, že se konstruktérům
podařilo postavit prakticky
bezúdržbové zařízení. Za tři
roky provozu bylo vyměněno pouze
nespolehlivé čerpadlo a poškozený
kabel.
Odsolovací systém pracuje na principu
membránové destilace. Slaná
voda je zahřívána a vedena kolem
mikroporézní voduodpuzující membrány.
Studená pitná voda teče okolo
druhé stany této membrány. Teplota
odpaří část slané vody a teplotní
gradient páry protlačuje páru membránou.
Sůl zůstává na slané straně
membrány, zatímco pára na druhé
straně v chladu kondenzuje na čistou
vodu bez mikrobiálních příměsí.
Ve srovnání s tímto procesem jsou
metody reverzní osmosy nebo tepelné
destilace vody slunečním teplem
buď příliš citlivé na nečistoty ve vodě
nebo málo efektivní.
Ve Frauenhoferově institutu byly
vyvinuty také systémy se zdvojeným
oběhem, v nichž je možno propojovat
více odsolovacích modulů. Systém
pak výkonnější a může produkovat
až několik kubíků upravené vody
denně. Mohlo by se zdát, že
litrů pitné vody denně je jen kapka
v moři. Je si však nutno uvědomit,
v zaostalých zemích je spotřeba vody
mnohem menší než v hospodářsky
rozvinutých. Úpravna s kapacitou
150 litrů denně postačí ke krytí potřeby
pitné vody až pro 15 lidí.
Cena za 1000 litrů upravené vody
bude při hromadné výrobě úpraven
nižší než 10 eur. Když si to srovnáte
s cenou balené pitné vody, nebo
dokonce limonád, které část tamních
obyvatel kupuje, pak je návratnost
investice zřejmá. Po nízkokapacitních
úpravnách vody je údajně velká
poptávka, míní Koschikowsky.
dělal průzkum trhu jen u těch obyvatel
Indie a Afriky, kteří si mohou
dovolit kupovat limonády nebo
balenou pitnou vodu.