Sdružení provozovatelů solárních elektráren International PhotoVoltaic Investors Club (IPVIC) oficiálně avizovalo zahájení arbitráže proti ČR. Požaduje odškodnění za finanční újmy, které jim údajně způsobilo zavedení 26procentního odvodu z výnosů solárních elektráren. Až potud strohé úřední vyjádření. Každý, kdo si je přečetl, si nepochybně položil otázku, jakou exaktní škodu vyčíslili investoři do tuzemských fotovoltaických zařízení. Nic takového však vyjádření IPVIC neobsahuje. Pouze několik diplomaticky formulovaných frází o hledání smírného řešení, o hrozbě z blíže nespecifikovaných škod z titulu diskriminačních a retroaktivních antifotovoltaických kroků a činů českého kabinetu, pár připomínek o lákání zahraničního kapitálu k jeho investicím do českého soláru. IPVIC je sdružení velkých investorů ve sféře fotovoltaiky. Mezi jeho členy lze nalézt kupř. německé firmy Voltaic Network a Antaris Solar, lucemburský Radiance Energy Holding a I.C.W. Europe Investments z Velké Británie aj. Kdo rozšiřuje tento exkluzivní solární klub z tuzemských luhů a hájů? A po vizitce odpůrce je na místě připomenout i poslední fakta. Velkorysý přístup ČR k subvencování výstavby a provozu AZE na konci minulé dekády byl, jak známo, i v EU nevídaný. Řada kroků a činů z tohoto období je v současnosti předmětem vyšetřování: jak věcně příslušného regulátora, tak českých orgánů činných v trestním řízení. Do hry opožděně vstupují i politické subjekty a padají zvučné fráze i první odhady výše subvencí a náhrad, které bude třeba zaplatit po linii českého průmyslu i domácností za tento nezvládnutý zelený experiment. Nejenom média hovoří o největším finančním tunelu v historii ČR. Kam došplhá jeho finální „sekyra“: těsně pod, anebo už za 1 bilion Kč? Stát omezuje předchozí roh hojnosti. Z existujících závazků však vystoupit ze dne na den nemůže. Co se týká výlučně fotovoltaických elektráren, pak jen v letošním roce budou na ně vyčleněny 2/3 všech podpor pro AZE. Pro zastánce velkých čísel: vláda zaplatí z celkové podpory AZE v letošním roce (44,4 mld. Kč) nejméně 11,7 miliardy ze státního rozpočtu. A co zbytek? O ten se musí podělit spotřebitelé tzv. zeleného proudu. Konkrétně: na podporu AZE musí přispět 583 Kč za každou 1 MWh.
NIKOLIV DESÁTEK, UŽ FEUDÁLNÍ PŮLKA? České fi rmy i české domácnosti závazky za chyby jiných neodmítají a hradí je. Aspoň zatím. Příslušné orgány i parlament jsou samozřejmě terčem jejich kritiky – viz sérii vzrušených debat kapitánů českého průmyslu s politickou exekutivou ze závěru loňského i na počátku letošního roku. Při květnovém setkání premiéra Petra Nečase s šéfk ou ERÚ Alenou Vitáskovou padl (zatím blíže nespecifi kovaný) návrh na „zastropování“ výše subvencí, resp. plateb za ně. Češi platí solárním baronům, a přitom (paradoxně?) ne vždy tuší, komu přesně. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba proto už v únoru upozornil na nutnost rozkrýt vlastnickou strukturu okolo fotovoltaických elektráren: „Pokud někdo čerpá peníze z veřejných rozpočtů, pak nemůže počítat s tím, že nemá transparentní strukturu uvnitř firmy. Čeští občané mají právo vědět, kam desítky miliard korun, které platíme za zbytečně drahou elektrickou energii, tečou.“ Někteří manažeři opakovaně varují před dopady dramaticky rostoucích cen energie na ekonomickou situaci a konkurenceschopnost podniků na domácím i zahraničním trhu. Generální ředitel strojírenské společnosti Vítkovice a prezident Národního strojírenského klastru Jan Světlík upozornil, že „dopady navýšení AZE na český průmysl, zvláště na odvětví hutnictví, strojírenství, těžkou chemii a sklářství, jsou obrovské. Dneska to ubere už více než 50 % zisku. Naprosto likvidační to může být pro skláře nebo pro papírenství. Pro strojírenství to bude znamenat, že podniky buď odejdou vyrábět jinam, nebo budou skomírat a propouštět. To, co musíme platit, to už není ani desátek, ale feudální půlka.“ Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR pro energetiku, životní prostředí a evropskou regulaci Jan Rafaj se k dané cause vyjádřil ještě razantněji: „Nežádáme dotace. Chceme si pouze udržet konkurenceschopnost. A to nebude možné bez srovnání podmínek pro průmyslové podniky alespoň na úroveň obvyklou v jiných evropských státech. Při vědomí složité ekonomické situace občanů nechceme vrátit to, co zaplatíme za povolenky – jakkoli by to bylo ekonomicky, ekologicky i technologicky nejvýhodnější. Pouze požadujeme, aby stát musel část výnosů použít k nápravě škod, které svou nečinností způsobil.“
DRAHÁ LISABONSKÁ DIREKTIVA ČR se přihlásila k realizaci Lisabonské direktivy „20-20-20“. Jenže v pražském pojetí environmentální energetiky a legislativy je tuzemský průmysl podle SPD takřka jediným plátcem politiky změny klimatu. SPD také upozornil kompetentní orgány, že kromě velkých investic do své ekologizace kvůli jedněm z nejpřísnějších environmentálních limitů v Evropě (odhadované náklady činí cca 70 mld. Kč do roku 2016), podniky musí platit přes 65 % veškerých nákladů na podporu AZE. Podpora AZE v ČR je už nyní jedna z nejvyšších na světě a český průmysl je jejím největším světovým (vynuceným) plátcem. Bedřich Doubrava