Po létech velkých nadějí a nezřídka
regulovaného optimismu nad prvními
výsledky výzkumu velkokapacitní výroby,
deponace, distribuce a exploatace
vodíku přichází nyní etapa ekonomického
a ekologického rozčarování
nad tímto (až donedávna všespasitelným)
palivem budoucnosti.
Zatímco technicky je řešení vodíkového
boomu v podstatě jasné, pochybnosti
přinesly poslední ekonomické kalkulace
jeho velkokapacitní výroby a užití. Vodík
je nadále pro producenty, prodejce i zákazníky
drahý. Do úvah o perspektivách
vodíku aktivně vstoupila rovněž politická
sféra. Sleduje a porovnává nejenom
účinnost jednotlivých energií na trhu,
ale i ekologické dopady jejich produkce
a nasazení. Pokud budou země EU27 generovat
vodík na bázi uhlí nebo zemního
plynu - mnoho šancí nemá.
Značné naděje se při rozjezdu vodíku
vkládaly do jeho exploatace v dopravě.
Prvotní nadšení nyní začali tlumit
výrobci automobilů a obchodníci s pohonnými
hmotami. Aby mohli vodík
prodávat bezpečně a ve velkém, bude
jej zapotřebí v I. etapě zkapalňovat. To
se však neobejde bez velké spotřeby
energie nutné k jeho zchlazování k teplotám
pod -250 °C, bez drahého vývoje
a výroby speciálních kryostatů, jež vydrží
podobné operace a manipulace se
zchlazeným vodíkem v terénních podmínkách
a samozřejmě bez technicky
a finančně náročných konstrukcí pohonných
agregátů vozidel.
Zajímavé východisko nabízí vývoj tzv.
kovové houby. Jedná se o hydrid, v němž
vodík za pokojové teploty pronikne
do krystalické mřížky materiálu a po jejím
zahřátí se opětovně uvolní. Konstruktéry
i prodejce na tomto řešení vábí
možnost vyhnout se drahému a nebezpečnému
mezistupni se zkapalňováním
plynu, s výrobou a montáží speciálních
tlakových nádob ve vozidlech a také se
zřizováním speciálně vybavených skladů
paliva a čerpacích stanic vodíku. Budoucí
kovovou houbu by si řidič autobusu
nebo osobního vozidla po vyčerpání paliva
rychle a snadno vyměnil za novou,
vodíkem čerstvě „napitou“.
Zatímco Evropané a Japonci boj o vodík
v dopravě dosud nevzdali, Američané
tyto výzkumné práce přibrzdili. Jak
ukázaly poslední autosalony, americké
automobilky upřednostňují elektromobilitu.
Kritici tohoto postupu argumentují
s nadále vysokou spotřebou primárních
(povětšinou uhlíkových) surovinových
vstupů, s výrobou a aplikací zatím těžkých
a kapacitně nedostačujících baterií
a s malým potenciálem dojezdu prvních
elektrovozidel. /kar/
