První systematickou studii chytrých strategií měst v takovém měřítku vypracovala nejstarší a nejprestižnější evropská konzultační společnost založená v Německu již v r. 1967. Byla do ní zahrnuta města od Evropy až po Afriku, od regionálních center s méně než půl milionem obyvatel až po metropole s více než 20 miliony lidí. I když se o chytrých městech hovoří již několik let a všeobecně se ví, že strategie chytrého města má klíčový význam pro rozvoj městských aglomerací, skutečná aktuální situace je velmi nevyrovnaná. Většina měst nepřistupuje k této problematice z dostatečně široké perspektivy. Chybí jim holistický přístup, který by zahrnoval všechna hlediska společnosti a odrážel všechny relevantní facety života ve městech. Výzkum společnosti Roland Berger se nezaměřoval pouze na již zrealizované projekty v jednotlivých městech, ale bral v potaz i publikované strategie a plány do budoucna. Na základě přesně stanovených kritérií byly následně městům přiděleny body na stupnici 1–100, přičemž 100 bodů by dostalo utopické město, které by bylo celé plně „smart“. Takové město by mělo bezplatný přístup k wi-fi ve všech veřejných prostorách, ve školách by se děti učily, jak naprogramovat základní aplikace, obyvatelé by zde nakupovali převážně on-line, pouliční osvětlení by se zde zapínalo na vyžádání. Město by používalo inteligentní senzory, které by podávaly informace, kam zaparkovat automobil v centru. Příslušné aplikace by sdělovaly, kdy a kam se mají shromáždit ty které odpadky. Každý v tomto městě by měl otevřený přístup k datům. Město samo by využívalo inteligentní algoritmy například pro koordinaci nemocničních a očkovacích kapacit apod. Skutečně chytré město podniká kroky ve všech těchto oblastech na základě strategického a integrovaného plánování a má vybudovanou komplexní a vysoce kvalitní IT infrastrukturu. Strategický přístup k transformaci do podoby „smart“ zaujímá stále více měst po celém světě. Myslí se tím přístup na základě řádně promyšleného programu, který se skládá ze vzájemně provázaných akcí a pečlivě plánovaných kroků. Dokládá to i počet každoročně vydávaných strategií chytrých měst, který se od roku 2012 průběžně trvale zvyšuje. Z nich je více než polovina veřejně dostupná a může do nich nahlédnout v podstatě každý. U Roland Berger zahrnuli do své studie všechny strategie publikované od roku 2014. Průměrné stáří nejnovějších verzí jsou necelé tři roky. Je tedy zřejmé, že se města tzv. probouzejí a plně si uvědomují, že je zapotřebí přijmout opatření v tomto směru a že se jejich občané budou ptát, jak se jejich zastupitelé staví vůči chytré revoluci. Ze studie však vyplynulo, že města zavádějí „smart“ strategie nekonzistentně, a to jak ty digitální, tak i nedigitální. Bohužel, i ty nejlepší publikované strategie měst mají stále ještě velký prostor pro zlepšení. Čísla hovoří sama za sebe: průměrné skóre strategického Smart City Indexu, kterého města dosáhla, bylo pouhých 37 bodů ze 100. A jen 19 měst z celkového počtu 87 získalo více než 50 bodů. Navíc, za prvními nejlepšími následuje velká mezera a až pak se začíná další pořadí. Jednou z klíčových oblastí, kde mohou města zlepšit svůj přístup k přestavbě do podoby „smart“, je koordinace mezi různými funkcemi. Digitalizace je téma, které se dotýká všech částí městské správy. Digitalizaci je proto pochopitelně velmi obtížné koordinovat. Podrobná analýza strategií chytrých měst, publikovaných městskou správou, odhalila v mnoha případech chyby ve způsobu myšlení, kdy každé z funkcí byl přiřazen vlastní přístup k digitalizaci. Například, městská divize pro energetiku vyvíjí vlastní přístup k digitalizaci svých operací, městská doprava svůj atd. A výsledek? Sbírka jednotlivých projektů, které na sebe vzájemně nenavazují. Nezáleží na velikosti ani na penězích U prvních tří měst studie dělí celkové dosažené skóre podle tří následujících kritérií: uskutečněné akce, strategické plánování a IT infrastruktura. Na vrcholu celého žebříčku je rakouské hlavní město Vídeň, které získalo 73 bodů ze 100. Těsně ji následují Chicago a Singapur – obě tato města získala o jeden bod méně, tedy 72 ze 100. Na 4. místě se pak umístil Londýn, 5. je Santander. Další pořadí je uvedeno v mapě na obrázku. Čím se liší první tři města od těch dalších umístěných? Především tím, že dosáhla dobrých výsledků podle všech tří kritérií. Jejich výborný výkon je založen na vyváženém přístupu a jasnému zájmu o všechny relevantní oblasti. Je tedy zřejmé, že za jejich strategií stojí vysoký stupeň holistického end-to-end uvažování. Další věcí, kterou Smart City Index jasně ukazuje, je, že nejlepší města mají různé velikosti i podoby. K tomu, aby byla města nejen krásná, ale především chytrá, rozhodně nemusejí být velká. Příkladem jsou menší města jako Santander (Španělsko) nebo Parramatta (Austrálie) – obě mají navzdory své velikosti vyvážené strategie. Obě tato města mají méně než 200 000 obyvatel, ale i přesto jsou podle výsledků Smart City Indexu v první desítce. Naopak, řada velkých měst zůstala v bodování na úplně spodních příčkách. Takže, pokud na velikosti nezáleží, jak je to s penězi? Vzorky měst, se kterými studie pracovala, zahrnovaly jak bohatá, tak i chudší města. Výsledky ukazují, že obecně bohatší města přicházejí s lepšími strategiemi: Existuje tedy opravdu jistá pozitivní korelace mezi ekonomickou výkonností města a jeho pozicí v Indexu. Nicméně, být bohatý není zárukou úspěchu. Některá města s nízkými HDP na obyvatele rovněž publikovala velmi dobré strategie – například Rio de Janeiro v Brazílii nebo Bhuvanéšvar, hlavní město státu Uríša ve východní Indii. Andrea Cejnarová
