Slovensko dohání Evropu dalšími větrníky

Na Zemplíně se plánuje výstavba větrného parku. Podobné projekty se připravují v západoslovenské Trnavě, Dunajské Lužné a Myjavě i ve středoslovenských Vráblích. Zdá se, že Slovensko se vydalo na cestu zelené energie a snaží se alespoň dohnat, když už ne předehnat jiné členské země Evropské unie v procentním podílu zelené energie na celkových dodávkách. Jenže v médiích se ozývá stále silnější kritika nejen od atomové lobby, uvádí analýzu současné slovenské větrné energetiky bratislavský týdeník Profit. Doposud se vyzvedávala pouze pozitiva větrné energetiky. Když však dojde na konkrétní projekty, vyrovnávají je do té doby nezmiňovaná negativa – především počítá-li se s investicí poblíž lidských sídel. Prvním je nedostatek vědeckých výzkumů, kde se mohou vrtule postavit. Jejich vliv na lidský život a životní prostředí totiž není podrobně zmapovaný. Podle jedněch studií je ptáci dokáží včas zaregistrovat a vyhnout se jim, jiné zase upozorňují na negativní vliv větrníků na zvířata, která se orientují podle zvuku, či negativní dopad na vertikální promíchávání vzduchu. „Ať už se prokáže, že vítr je nebo není vhodný zdroj energie, je naprosto nevyhnutelné, aby se větrné turbíny nacházely minimálně 2,4 kilometry od lidských obydlí,“ tvrdí lékařka a vědkyně Nina Pierpontová. Uvádí řadu případů, kdy větrníky v těsné blízkosti domů způsobily obyvatelům zdravotní obtíže – neklid, nespavost, vyčerpání, podrážděnost, deprese, problémy s viděním či pamětí. „Větrná energie je dobrý zdroj. Špatné mohou být jen nevhodně naplánované projekty,“ tvrdí Matej Hlôška ze slovenského Sdružení pro větrnou energii (ZVES). Tato organizace zpracovala řadu zásad pro investory: Větrné parky by se měly budovat mimo chráněná území a na místech s dostatečnou větrností, která se stanoví na základě ročního až dvouletého pozorování. Zmapovat se musí rovněž vlivy na faunu a flóru. Dodržet je třeba i vzdálenost od obytných budov; podle sdružení stačí 500 až 600 metrů. „Stojíme asi 600 metrů od vrtule,“ ukazuje na nedaleký stožár Robert Adámek z občanského sdružení Země bez vrtulí. Slyšíme rytmické hučení. Způsobuje je turbína, která před instalací na Ostrém vrchu v Myjavské pahorkatině vyráběla proud v Německu. „A má výšku 60 metrů. Plánované mají mít přes 140 metrů,“ povzdychne si Adámek. Slovenská elektrizační přenosová soustava označuje větrné elektrárny za technologicky „nevyzpytatelný zdroj“, jehož výroba se dá předpovídat jen velice obtížně a nedostatečně. Přívrženci ze sdružení ZVES oponují: „Je pravda, že větrná energie patří k nestálým zdrojům. Což znamená, že se musí zavést určité nástroje na integraci větrné elektrárny do sítě. V zahraničí je ověřili a zavedli před desetiletím. Ostatně najednou foukat nepřestane v celé zemi.“ (kp)