Palcové titulky na prvních stranách
deníků oznámily, že EU nám
definitivně přiznala ochranu názvu
Slivovice, zato kamsi dozadu byla
zastrčena zpráva o porušování zákona
prezidentem republiky a jen trochu
větší špalky popsaly důsledky
miliardových škrtů ve školství. Slivovicové
opojení tak symbolizuje
oblbování lidí údaji o rostoucí
ekonomice a zdravém růstu,
které má zakrýt další chyby
politických reprezentací.
Pomiňme případ zjevného zneužívání
pravomoci prezidentem
při nominaci soudců a věnujme se
školství. Už při porcování medvěda
v Parlamentu bylo jasné, že nebude
na Internet pro školy, což byla
vlastně jen první ohláška dalších
mnohem závažnějších škrtů. Česko
patří mezi země s nejnižším
počtem vysokoškolsky vzdělaných
lidí, podniky nemají dost odborníků
(možná to vyřeší Martin
Říman zrušením části průmyslu),
a k čemu by nám byli, když
zahraniční investice potřebují
především levné síly k montážním
pásům. Kvůli ničemu jinému sem
nepřicházejí, když samozřejmě
k láci oceňují i zručnost, ale tu
mají dnes Asiaté větší.
Den po dni je jasné, že to, čemu
se říká reforma veřejných financí,
tedy akce, na níž se ODS snad osm
let připravovala jako na zásadní
obrat české ekonomiky, je nic než
drastické škrtání bez jakéhokoliv
růstového impulzu.
Tak jak je disproporční náš titulek,
kulhá státní rozpočet, na straně
má dáti je moc málo prostředků
na rozhazovačnost posvátných
parlamentních krav a regionálních
politiků, znehodnocování
státního majetku a experimenty
typu kupónové privatizace, i když
se o hodně zvýšila pracovní výkonnost
a efektivita zbylých podniků.
Pokud silná desítka z nich, jimž
jsme zvyklí už bez zjevné příčiny
říkat české, sídlí v zahraničí kvůli
daním, je zřejmé, že tyto peníze
chybějí a vypovídá to strašně moc
o důvěře v právní prostředí vlastní
země.
Už proto si chování prezidenta
při jmenování soudců zasloužilo
stranu titulní s palcovými písmeny.
Bohužel, i při četbě diskusních
příspěvků na téma kniha Modrá,
nikoliv zelená planeta musí běhat
jen průměrně vzdělanému člověku
mráz po zádech. Pokud se dokonce
členové bankovní rady ČNB,
např. Mojmír Hampl, bojí přiznat,
že existují limity růstu a především
limity podnikání jako výrazu
neomezené svobody člověka bez
odpovědnosti k právům a ke zdraví
jedince druhého, pak je nutné
říci, že jsou zcela mimo současný
ekonomický a politický vývoj.
Když nic jiného, jsou dnes škody
způsobené klimatickými změnami
(neřešte prosím, jestli je způsobuje
člověk nebo příroda) právě na
ekonomických aktivitách, jedním
z limitních ekonomických faktorů,
jimiž se zabývají světové finanční
ústavy. Demagogie hlásání neomezených
přírodních zdrojů vedle
ceny ropy 70 USD za barel je pak
výsměch lidskému rozumu a mrtvým
ve válkách, jež se dnes o přírodní
zdroje vedou. Věty obsažené
v diskutované knize, hlásající, že
klimatické změny prostě jen přinesou
někomu škodu, jinému užitek,
neprozrazují jen zoufalou omezenost
autora, ale jsou z úst politika
vysoce společensky nebezpečné.
Demagogie zavede vždy jen na
scestí. Zvláště pokud zatajíte většinu
faktů či pracujete jen s těmi,
jež vaší teorii vyhovují.
Bohužel, žádná z politických
garnitur, zleva, zprava či zespodu,
která se zrodila v ČR po roce 1989,
nepřistoupila k myšlence systematického
a soustavného budování
znalostní společnosti. Termín
znalostní se stal naopak terčem
posměchu politických špiček, stejně
jako pečlivá příprava zákonů
omezujících korupci, pečlivé ohodnocení
majetku podniků a občanů
a efektivní podpora školství, vědy,
tím i nových technologií (které
nás mají zachránit před důsledky
nezodpovědného chování k přírodě)
a odpovědného vystupování ve
společenství národů. Ale vybojovali
jsme Slivovici. Senzace. To svět
a trhy ocení. JAN BALTUS