Slabinou je posílení a zhodnocení intelektuálního potenciálu

Ve chvíli, kdy je jasné, že továrna LG Philips u Hranic na Moravě končí svoji produkci, ať již jsou důvody jakékoliv, začíná opět, podobně jako v případě brněnské kauzy Flextonics, debata o smyslu investičních pobídek. Nejde ani tak o zpochybňování jejich významu, neboť ten je mimo diskusi, spíše o podmínkách, jimiž se snaží vlády ČR investory do země přitáhnout. Jsou nadstandardní nebo ne, porovnáme-li je s naší konkurencí? Jsou cílené, promyšlené a svázané v uceleném programu, aby přinesly onen žádoucí side effect, tedy aby vyvolaly další investice a návazné pracovní příležitosti? Jsou dokonce provázány s možnostmi dalšího výzkumu a vývoje nových produktů v ČR, jak se tomu stalo ve vynikajících příkladech privatizace přímým prodejem a nikoli kupónovou privatizací, jakými jsou Barum-Continental nebo Škoda-Auto? Europe, spolupracující s IMD na World Competitivenes Yearbook 2005 o konkurenceschopnosti ekonomik více než 60 zemí. Bude to tedy rozhovor nad čísly a ta, jak známo, mohou lhát jen při šikovné manipulaci s nimi, což není případ respektované publikace IMD. Začněme těmi investičními pobídkami. Jak na tom vlastně naše země je, jaké úrovně dosahujeme, jaké srovnávací ukazatele jsou v tomto případě použity? Česká republika učinila v tomto směru zcela logický krok správným směrem. Když se podíváme na jeden z hlavních ukazatelů rozvoje ekonomik, tedy volný kapitál a jeho schopnost investovat do smysluplných inovací, tak je jasné, že je ho v naší ekonomice málo. Naše podniky až na výjimky nejsou natolik kapitálově silné, aby takové investice utáhly. Nejenom v zahraničí, ale často ani doma. Bylo tedy logické, že jsme se otevřeli zahraničním investorům a nabídli jsme jim výjimečnou kombinaci těchto faktorů: Mají 100% kontrolu nad svojí investicí, máme jedny z nejvolnějších podmínek o převoditelnosti financí z našeho území do zahraničí, mohou tedy volně převádět peníze. Dále česká měna posiluje, investice se tedy zhodnocuje. Samostatnou kapitolou jsou investiční pobídky, které jsou nadstandardní, a navíc jsou tyto pobídky doplněny celou řadou doplňujících podpůrných opatření, která nás staví v hodnocení 60 zemí na druhé místo. Takže, dá se říci, už jsme to trochu přehnali a měli bychom v těch nepřímých podporách trochu ubrat. Jak se díváte na to, kam zahraniční investice směřují? Mnoho odborníků se například ptá, zdali bylo třeba stavět novou továrnu na trubicové obrazovky hned v sousedství české investice v Rožnově, rovněž velmi úspěšné? Pozornost budí i přílišný důraz na automobilový průmysl. Bohužel, nevíme o žádném uceleném programu cílení zahraničních investic, který by vymezoval některé obory, do nichž by vláda chtěla vhodné investice směrovat. Je to spíše reakční strategie, tedy když se zájemce ozve, jedná se s ním. Přitom je jasné, že v zemi, která nemá exportovatelné zásoby ropy a plynu, jež by samy o sobě zajišťovaly ekonomický růst, je taková strategie, orientující se na perspektivní obory, nesmírně zapotřebí. Mohu jmenovat příklad Japonců, kteří se v 50. letech orientovali na automobilový a elektronický průmysl, což byly v té době vysloveně perspektivní obory. Dnes se orientují na robotiku a nové materiály. Zcela odlišným příkladem jsou Nizozemci, kteří, ač nemají dost dobré půdy, nemluvě o klimatických podmínkách k pěstování květin, dokázali vybudovat zcela ojedinělý systém tradingu s tímto zbožím, čili dnes kupujete květiny z Izraele nebo jiné části světa, které jsou však prodány na aukci v Amsterodamu. Nizozemci prostě efektivně investovali do inovativního řešení v logistice. O automobilovém průmyslu již není třeba hovořit, ale druhou komoditou, která hodně táhne zahraniční export, je výroba počítačů. A to přesto, že stejně jako v případě automobilového průmyslu jde často o pouhou asembláž z dovezených dílů. Je toto perspektivní obor? To chce širší vysvětlení. Většina oborů osciluje v různě dlouhých cyklech prosperity a recese. Je tomu tak např. v ocelářském průmyslu, kde je to zhruba 8 let. Tyto cykly se pro jednotlivé obory liší, záleží na objemu kapacit, potřebách trhu a možnosti rychlého investování do kapacit nových. Uměním v investičních pobídkách je tedy nejenom rozpoznat, který obor je perspektivní a který ne, ale i jakým cyklem je daný obor ovlivňován. Pokud jde o vaši otázku, rozvoj komunikačních technologií je dnes takový, že neuděláme chybu, když sem budeme intenzivně investovat. Asi si ještě ani neumíme představit, co vše nás ještě v tomto oboru čeká. Jistě, v tomto směru dost pochybnou byla právě investice do trubicových TV obrazovek, která sice zřejmě saturovala časově omezenou periodu jejich potřeby v Evropě, ale z dlouhodobého hlediska perspektivu nemá. Takže i v tomto segmentu je zapotřebí opatrnosti, intuice a znalostí vývoje trhu. Samozřejmě je i otázkou, jak se podílet na dalším vývoji této techniky. Na inovacích. Ve svém komentáři hodně hovoříte o inovacích. Ale ČR nemá v tomto ohledu zrovna nejlepší postavení v hodnocení konkurenceschopnosti. O čem skutečně hovoří ukazatele hodnocení IMD v tomto směru? Existuje několik metodik na hodnocení konkurenčního prostředí a právě již zmiňované IMD používá jednu z nejlepších metod. Konsistentní metodika hodnocení 300 ukazatelů řadí údaje již ze 60 států. ČR je zde hodnocena již leta, takže můžeme srovnávat i v čase. Hodnocení konkurenceschopnosti naší ekonomiky vychází například z ekonomické výkonnosti domácí ekonomiky, národního bohatství, našeho podílu na mezinárodním obchodu zaměstnanosti, fiskální politiky, míry daňového zatížení, efektivity vlády a veřejných financí a řady dalších faktorů. Mimo jiné pracuje hodnocení i s infrastrukturou vědeckých pracovišť, jejich výkonností, fungováním vzdělávání, počtem lidí s vysokoškolským vzděláním na 1000 obyvatel, samozřejmě s podílem HDP na investice do vědy atd. Naší slabinou je posílení a zhodnocení našeho intelektuálního potenciálu, což je provázeno celým souborem ukazatelů, jež mají na tento faktor vliv. Jsme na tom velmi špatně v podílu HDP věnovaném na vědu a výzkum. To má bohužel velkou a věrohodnou vypovídací schopnost, podobně jako počet patentů podaných českými subjekty i osobnostmi. Jsme také velmi špatně hodnoceni v počtu lidí s vysokoškolským vzděláním v pracovním procesu, neboť dosahujeme úrovně jen 12 % vysokoškolsky vzdělaných lidí na 1000 obyvatel, což je strašně málo. Pro srovnání tento údaj v jiných státech: Irsko 37 %, Norsko 39 %, Izrael 40 %, Španělsko 37 %, Dánsko 29 %. Estonsko 28 %. Tady jsme opravdu podprůměrní. A to má své důsledky. Vyplývají z hodnoceni IMD i nějaká doporučení? Co bychom měli v tomto směru, tedy ve smyslu naší poslední otázky o inovacích, dělat? Součástí knihy World Competetivenes Yearbook jsou samozřejmě i určitá doporučení. V našem případě jsou to potřeba refomy fiskální, daní, zdravotnictví, sociální sítě a důchodů, zadluženosti státu, nutnosti vnést do systému více právních stabilizujících prvků s omezením byrokracie atd. Mimo jiné je zde doporučení poradit si i se zvyšující se hodnotou koruny a budovat základy růstu ve vědě, výzkumu a vzdělání. Jsou zde však uvedena i některá pozitiva, na něž se novináři zpravidla neptají. Dobře, tak je zmiňme... ...patří tam například export, růst HDP, jsme na 20. místě, jsme atraktivní v turistickém průmyslu, vytváříme dobré prostředí pro zahraniční firmy, o tom jsme hovořili, jsme celkově ze 60 zemí na druhém místě. Rozhodně roste produktivita práce, kde jsme na 16. místě a zmíním ještě i růst malých a středních podniků. Když odbočíme k hodně diskutovanému tématu dneška, pak jsme na 7. místě co se týče počtu lékařů a zdravotních sester na počet obyvatel. V těch negativních je třeba zmínit především spotřebu energií na tvorbu jednotky HDP. To nás bude v příštích letech hrozně bolet a svědčí to o nepromyšlenosti energetické politiky. I když jsme dobře hodnoceni ve stavu energetické infrastruktury, bude to nesmírně citlivý bod. Když se vrátím k inovacím, zde toho kladného opravdu nenajdeme moc. Počet patentů, hodnocení práce vědců, vazba mezi vysokými školami a praxí. Když jsme dokázali vytvořit systémy na podporu podnikání, měli bychom dokázat vytvořit i systém, který by inovace podchytil. Zkrátka, v hodnocení inovačního prostředí jsme na jednom z posledních míst ze 60 hodnocených zemí. Zlepšení tady souvisí i se schopnosti čerpat z fondů EU. Mohli bychom se inspirovat například Španělskem, kde vyvinuli systém předfinancování nadějných projektů z hlediska podpory z fondů EU, a tím si vytvořili nejlepší podmínky k tomu, aby na tyto EU fondy dosáhli. Něco podobného bychom mohli udělat i my. Například i v inovacích. /bal/