Čtrnáct absolventů doktorského studia z České republiky i ze zahraničí, kteří uspěli ve výběrovém řízení, se na Technické univerzitě v Liberci již více než dva roky intenzivně věnuje vědecké práci. Díky dotaci z Evropské unie a MŠMT ve výši zhruba 44 mil. korun z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost mohla univerzita vytvořit na svém Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CxI) pozice tzv. postdoků, a zajistit tak mladým vědcům podmínky srovnatelné s vyspělými zeměmi. V rámci tříletého projektu Rozvoj řešitelských týmů projektů VaV na Technické univerzitě v Liberci přijeli do Liberce mladí vědci z Bulharska, Polska, ale i Egypta a Indie. Do projektového týmu patří i nadějní mladí vědci z Čech a Moravy. „Zapojili se do práce univerzitních vědeckých týmů na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, ale i na technických fakultách TUL. Nejvíce je zajímají nanomateriály a nanotechnologie,“ konstatovala vedoucí Oddělení grantové podpory CxI TUL a garantka projektu Markéta Dubová. Do mezinárodní skupiny mladých vědců patří i Daniela Lubasová. Zaměřuje se na výzkum užitečných aplikací nanovláken, které nebudou v budoucnu zatěžovat přírodu a mohou být užitečné v mnoha směrech pro naše každodenní potřeby. Je možné je využít pro filtrace, krytí ran nebo řízené dávkování léčiv. V aplikacích vytipovaných doktorkou Lubasovou by měla nanovlákna splňovat dvě základní vlastnosti – biodegradabilitu a biokompatibilitu. „Biokompatibilní materiál je snášenlivý v biologickém prostředí. Takový typ materiálu se posuzuje z hlediska interakce s prostředím, zejména podle cytotoxického působení, toxikologických a alergických reakcí a také podle rozsahu a kvality biodegradace. Ve styku s živou tkání nesmí krycí materiál uvolňovat žádné toxické látky, které by tkáň poškodily,“ vysvětluje mladá vědkyně. V této souvislosti se věnuje v rámci zmíněného projektu výzkumu hydrogelových nanovláken. Hydrogely dokážou absorbovat a následně uchovat velké množství tekutiny i při jejich zatížení. Dnes se běžně vyrábějí jako prášky nebo fólie. Takovéto formy hydrogelů však nejsou pro krytí ran optimální ze dvou důvodů. Fólie nejsou dostatečně prodyšné a aplikace hydrogelového prášku do rány není příliš praktická. Naproti tomu jsou nanovlákenné membrány podle Daniely Lubasové prodyšné díky velkému množství pórů uvnitř membrány a zároveň je lze vytvarovat podle aktuální potřeby a typu rány. Obvazy nebo náplasti z takto připravených membrán pak dokážou absorbovat tělní tekutiny a přitom uchovat ránu sterilní a dýchající. „Navíc je možné takovéto nanovlákenné membrány využít i pro řízené dávkování potřebných léků přímo do rány, a urychlit tak proces hojení,“ konstatuje doktorka Lubasová, která výsledky svého výzkumu již ověřuje na zvířecích tkáních ve spolupráci s Výzkumným ústavem veterinárního lékařství v Brně. Oceňuje, že má na liberecké univerzitě dostatek prostoru pro vědeckou práci a že díky projektu mohla své poznatky konfrontovat i na odborné stáži v Austrálii na Deakin univerzitě. Projekt Rozvoj řešitelských týmů projektů VaV na Technické univerzitě v Liberci, který realizuje univerzita od roku 2012, je podle Markéty Dubové velkým přínosem pro rozvoj vědy v Liberci. „Mladí vědci z různých zemí mohou o svých vědeckých výsledcích diskutovat se svými kolegy. Jednou z povinností mladých vědců zapojených do projektu je i zahraniční stáž, což jim umožňuje konfrontovat svoji práci s jinými českými i zahraničními pracovišti a úspěšné je dovést do praxe. Promíchání českých odborníků s vědci z jiných zemí a spolupráce mladých lidí s různými přístupy přináší své výsledky a dává vědecké práci dnes už nezbytnou mezinárodní úroveň,“ říká Markéta Dubová. Dodává, že v rámci projektu již bylo podáno 13 patentových přihlášek a registrují se další aplikované výsledky ve spolupráci s průmyslovými firmami. Jaroslava Kočárková
