Od roku 2001 prodala automobilka Mitsubishi model Outlander ve dvou generacích v počtu kolem jednoho milionu, navíc jeho konstrukční řešení propůjčila ještě dalším dvěma značkám. Nyní se tento SUV, pro který u Mitsubishi rádi používají označení „crossover“, dostal k prodejcům jako třetí generace. Pro tvůrce to znamenalo přizpůsobit se aktuálním trendům a zmodernizovat design. Délka novinky 4,65 m zůstala téměř stejná, vůz změnil rustikální styl přídě ve stylovou modernu a k tomu tvarové úpravy snížily koeficient odporu vzduchu na 0,33 (–7 %). V interiéru pak nastal výrazný posun v použitých materiálech a ve zpracování, větší komfort nabízejí nyní sedadla. Těch může být ve schématu 2+3+2 až 7, ve třetí řadě jsou sklopné do podlahy a jejich druhá řada se nechá v podélném směru posunout o 25 cm. Objem zavazadelníku s dojezdovou pneumatikou se mění v rozmezí 128–913 l podle poskládání sedadel. Co se týká pasivní bezpečnosti, technici Mitsubishi ještě trochu zavrtali do základní myšlenky Bély Barényiho o deformačních zónách a tuhé kabině, když strukturu karoserie doplnili navíc speciálními a údajně velmi účinnými výztuhami, což jim přineslo uznání formou patentu. U Mitsubishi mysleli také na chodce a pro případ jejich střetu s Outlanderem je bude částečně chránit především deformační struktura kapoty a energii pohlcující nárazníky. Pasivní bezpečnost se týká také využití vysokopevnostních ocelí pro některé partie karoserie, které navíc přineslo sníženou hmotnost vozu až kolem 100 kg oproti minulému modelu, čili klesla i spotřeba. Pro pohon byly připraveny dva čtyřválcové motory, kde benzínovou verzi zastupuje dvoulitr (110 kW) s technologií MIVEC, dovolující u sacích ventilů jejich kontinuální změnu zdvihu a dobu otevření a dále také změnu fázování ventilů. Nyní ovšem u rozvodu s jednou vačkovou hřídelí (SOHC) místo dosavadního DOHC. Celohliníkový naftový agregát 2,2 l (110 kW) je samozřejmě přeplňovaný, s vysokotlakovým vstřikem, rozvodem DOHC a s nápadně nízkým stupněm komprese 14,9. O něco tak sice klesá účinnost, ovšem na druhé straně vytváří vhodné prostředí s nízkým tlakem k získání kvalitnější směsi pro dokonalejší vyhořívání směsi s potlačením vzniku oxidů dusíku (NOx), které naftový motor hodně trápí. Tento motor jsme měli v testovaném voze a naše spokojenost byla jednoznačná. K jeho silným stránkám patří rychlý nárůst točivého momentu (maximum 380 Nm/1750 min-1), má kultivovaný chod, v kabině neruší, jenom na továrnou udávanou spotřebu 5,4 l/100 km (140 g CO2/km) se i přes zvolený jízdní režim ECO a využití funkce start/stop těžko dostává. V praxi je třeba počítat alespoň s litrem navíc. Outlander je k dostání jak s pohonem předních kol (benzínový motor), tak s pohonem 4WD, a ten jsme měli k dispozici. I když se principiálně nejedná o žádnou novinku – pohon zadních kol je řešen spojovacím hřídelem s elektromagneticky řízenou vícelamelovou spojkou, technici tento systém přece jenom vylepšili. Dali řidiči možnost volby jednoho ze tří režimů: „4WD ECO“ využívá prakticky stále pohon předních kol, zadní kola pomohou pouze při problémech s trakcí, takže i tady se dá ušetřit palivo. V režimu „4WD AUTO“ je to známá klasika, kdy se točivý moment motoru přesouvá mezi koly přední a zadní nápravy podle jízdních a trakčních podmínek tak, aby zajistil co největší míru aktivní bezpečnosti a neutrální chování vozu. O něco dál jde režim „4WD LOCK“, který pracuje ještě s dalšími vstupními daty, takže jeho reakce ve složitějších jízdních situacích (nezpevněný povrch, rychlá jízda na smýkavém povrchu atd.) je ještě přesnější a rychlejší. Jak ani nemůže být jinak, Outlander je prošpikován asistenčními systémy, takže ani v tomto směru na konkurenci neztrácí.
