Prémiová značka Infiniti japonské automobilky Nissan se zrodila v roce 1989 pod hlavičkou Infiniti Division určená výhradně pro severoamerický trh. Tam již s velkým úspěchem působily konkurenční značky Lexus a Acura japonských automobilek Toyota a Honda. Obrovské konkurenční prostředí v kombinaci se zcela neznámou značkou bylo samozřejmě určitým handicapem, nicméně vysoká úroveň služeb a spokojenost zákazníků přinesly nové značce v nezávislých průzkumech řadu ocenění. Takže už ke konci 90. let minulého století se na tomto náročném trhu prodávalo až 75 000 vozů ročně, nové modely s emotivním designem, vyspělou technikou a samozřejmě s patřičným komfortem zvedly roční prodeje až na 120 000 a nováček na trhu se stal nejrychleji se rozvíjející luxusní značkou v USA. Takový úspěch vedl k rozhodnutí založit globálně působící automobilku Infiniti Motor Company Ltd. dnes sídlící v Hongkongu, která obhospodařuje většinu významných světových trhů s výhledem na ovládnutí až jedné desetiny světového prodeje vozů luxusního charakteru. Ve druhé vlně této expanze přišel na řadu také partner v České republice, kterým je Infiniti Centrum Praha patřící do nizozemského seskupení AutoBinck N.V. Aktuálně se u značky Infiniti vše točí kolem sportovního sedanu Q50, který se poprvé objevil na autosalonu v Detroitu 2013, poté jako celosvětová novinka také v Ženevě. Mezitím rovněž došlo ke změně pojmenování modelových řad v zásadě rozdělené na klasické vozy (Q) a crossovery (QX). Co se týká řady Q50 postavené na platformě FM (Front Mid-Ship) s rozvorem 2850 mm, tady nabídku našeho importéra tvoří paralelní hybrid kombinující 225kW motor V6 o objemu 3,5 l s 50kW elektromotorem (systémový výkon 268 kW), který může mít i pohon všech kol. Další možnosti pohonu modelu Q50, tentokrát s pohonem pouze zadních kol, představuje v historii značky teprve její druhý naftový motor (prvním byl 3,0 l V6 od Renaultu), kterým je 2,4litrový čtyřválec (125 kW) a současnou novinku představuje další čtyřválec, kterým je benzínový dvoulitr (155 kW). Tady je třeba připomenout, že v obou případech jde o hnací jednotky v provedení zohledňující downsizing z aktuálního programu značky Mercedes-Benz. Ty byly dodány, obdobně jako 7stupňový řadicí automat koncernem Daimler, na základě spolupráce s aliancí Renault/Nissan. Pro krátkodobý test jsme získali model Q50 s benzínovým čtyřválcem v celohliníkovém provedení a s rozvodem DOHC, který disponuje přímým vstřikem paliva, je přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem komprimovaného vzduchu. Tento agregát dovede sedan s hmotností 1692 kg zrychlit na stovku během 7,2 s a s rychlostí to dotáhne až na 245 km/h. Co se týká spotřeby, tady nám palubní počítač dodal hodnotu 7,8 l/100 km. Měřením podle normy se dospělo k oficiální kombinované spotřebě 6,5 l/100 km, což odpovídá 151 g CO2/km. Technicky ambiciózní vůz využívá u podvozkové partie přední lichoběžníkovou nápravu, vzadu pak nápravu víceprvkovou, jejím odladěním bezesporu odpovídá zařazení do kategorie vozů prémiových. Adekvátní pro tuto kategorii je i výbava vozu, kde nechybí dnes již vyžadované prvky či funkce související s rychle se blížící autonomní jízdou. Ale ani užitná hodnota nepřichází zkrátka, když zavazadelník tohoto 4,79 m dlouhého vozu má objem 500 l. Z technického pohledu je zajímavé řízení vozu „by wire“ (ovládání kabelem) ve volitelné výbavě. U něho jsou všechny signály mapující pohyb volantu v podobě příkazů dodávané akčnímu členu, který řízení vozu ovládá a umí také ovlivnit jeho tuhost i převod. Pro případ výpadku elektrické energie je volant s převodovkou řízení propojený obvyklou tyčí, ovšem ta je doplněná o zubovou spojku, jejíž bleskurychlé sepnutí zajistí klasické mechanické propojení. V případě elektrického ovládání řízení jde mimo jiné o to, že řidič nepociťuje ve volantu rázy od silnice, nicméně legislativa zatím čistě elektrické řízení bez mechanického zabezpečení neumožňuje.
