Technologie větrné energetiky se neustále vyvíjejí a kromě klasických „vrtulových“ se začínají prosazovat i další konstrukce větrných turbín.
Na souši i v příbřežních oblastech již vyrostl značný počet větrných turbín obvykle tradičního řešení s horizontální osou turbíny (HAW T — horizontal axis wind turbine). Švédská společnost SeaTwirl se však snaží prosadit výhodnější konstrukci vývojem plovoucí turbíny s vertikální osou (VAW T — vertical axis wind turbine). Jejich zásadní předností je, že podstatně snižují náklady na výrobu větrné energie v oblastech, kde je na větrné turbíny budované z mořského dna příliš hluboko. SeaTwirl spojila síly se společností Westcon, aby společně u pobřeží Norska postavily a otestovaly komerční větrnou turbínu s výkonem 1 MW. Už od roku 2015 přitom u švédského Lysekilu pracoval malý prototyp vertikální turbíny SeaTwirl S1 s výkonem 30 kW. Tyčil se 13 m nad hladinou moře a dalších 18 m sahal pod jeho hladinu. [Spodní část není zabudována do dna, svou hmotností snižuje těžiště a působí tak jako kýl. Plovoucí konstrukce je ukotvena pouze lany — pozn. red.] Po dobu sedmi let byl připojen k rozvodné síti a vyráběl elektřinu, přičemž úspěšně odolával větru a vlnám na úrovni hurikánu. Megawattový model S2x, jenž přichází na řadu nyní, představuje pilotní verzi komerčního produktu. Turbína by měla být spuštěna někdy v roce 2023 u norského Boknu. Následně by tam měla vyrábět Megawattový model S2x dosahuje výšky asi 55 m nad moře a hloubky zhruba 80 m pod jeho hladinu. elektřinu asi pět let. Je podstatně větší než turbína S1. Sahá do výšky asi 55 m nad moře a zhruba 80 m pod jeho hladinu. SeaTwirl věří, že v budoucnu spustí turbínu tohoto typu o výkonu až 30 MW, což 2× převýší dnešní nejvýkonnější horizontální větrné turbíny. Plovoucí vertikální větrné turbíny přinášejí řadu výhod. R „kýl“ plovoucího oztáčí je vítr ze všech „stěžně“ ukotvení stanice umístění generátoru listy rotoru směrů a nepotřebují těžké, masivní systémy, jaké jsou obvyklé u horizontálních větrných turbín. Generátory mohou mít navíc na úrovni hladiny, nebo dokonce pod ní, čímž přispívají ke stabilitě věží. Obecně jsou vertikální větrné turbíny lehčí, méně komplikované, potřebují méně materiálu a hlavně nevyžadují náročné podmořské práce při instalaci. Navíc reagují na vítr z libovolného směru, aniž musejí disponovat náročným natáčecím mechanismem. Představují tedy zpravidla výrazně nižší finanční náklady. [Ložiska nejsou u VAWT ani zdaleka tak namáhaná jako u HAWT, a mají tak vyšší životnost — pozn. red.] Nezanedbatelné je také to, že plovoucí vertikální větrné turbíny je možné instalovat mnohem blíže k sobě navzájem než horizontální. Tím pak narůstá množství „vytěžené“ větrné energie. /Stanislav Mihulka/
