Scania mezi ledovci

Osada Ittoqqortoormiit na východním pobřeží Grónska je obývána zhruba pěti sty Inuity a přibližně stejným počtem tažných psů. Nejsou zde silnice, žádný přístav a 80 procent území pokrývá silný led. Několikrát za rok sem dorazí nákladní vůz Scania, který přiveze základní zásoby a vždy něco navíc. To vše jen díky jedinečnému dopravnímu řetězci. Ačkoli je Grónsko nesmírně rozlehlé, není tu žádná železnice a jen 60 km cest má zpevněný povrch. Jediná taková silnice spojuje Ivittuut a Kangilinnguit na západním pobřeží. Ostatní obydlené oblasti jsou izolovány a odděleny mohutným pevninským ledovcem. Hlavním dopravním prostředkem jsou tak v létě lodě a během dlouhých zim psí spřežení. Na východním pobřeží Grónska se nacházejí jedny z nejodlehlejších a nejizolovanějších vesnic na světě. Místní Inuité se živí lovem a rybolovem, jinak jsou zcela závislí na speciálním zásobovacím systému, který zajišťuje dánská lodní společnost Royal Arctic. Počet dní, během nichž se lodě mohou přiblížit k pobřeží, je omezen - připlout je možné jen za mohutného přílivu. Při nepříznivém počasí, kdy se hýbou ledovce, zuří silný vítr a mořské proudy, je vykládka zboží opravdovým dobrodružstvím. Kontejnery se zásobami na půl roku je nutné dopravit i do odlehlých vesnic, které nemají žádná mola. Proto vezou polární lodě z dánského Aalborgu kromě zboží i speciálně zkonstruované vozidlo Scania s terénním podvozkem. Jakmile flotila dorazí k pobřeží v blízkosti Ittoqqortoormiitu, je na vodu nejdříve spuštěn vyloďovací člun, poté kontejner a nakonec nákladní vůz Scania. Plně naložený vyloďovací člun pak putuje mezi ledovci k téměř nepřístupnému pobřeží. Jakmile se dostane na místo určení, 25tunový kontejner se přeloží na nákladní vozidlo, které vyjede na břeh a doveze drahocenný náklad až k vesnici. Příjezd zásob na dalších 6 měsíců je pro místní obyvatele jednou z největších událostí v roce. /f/