Brýlí pro virtuální realitu existuje na trhu celá řada, avšak ne každé se stoprocentně hodí pro profesionální použití. Pro letecké simulátory, na kterých trénují vojenští i civilní piloti, jsou zapotřebí speciální technologie, bez nichž by vtažení do simulace nebylo stoprocentní. Takovými produkty disponuje pouze pár výrobců na světě a český technologický start-up VRgineers je jedním z nich. Firmu VRgineers v roce 2017 založili Marek Polčák, Martin Holeček a Václav Bittner, inženýři s dlouholetými zkušenostmi s vývojem softwaru i hardwaru. Jejich prvním velkým počinem byly profesionální OLED brýle VRHero 5K Plus, s nimiž se probojovali do finále soutěže VR Awards 2018, a to dokonce ve dvou kategoriích. Na tomto konceptu pak lidé z VRgineers postavili brýle Xtal, které představili na světovém veletrhu CES 2019 a následně se s nimi opět probojovali do finále VR Awards 2019. Díky těmto úspěchům se etablovali v oblasti profesionálních VR technologií, a není tedy divu, že poslední generaci Xtal 8K s rozlišením 4K pro každé oko a 180° zorným úhlem pro své vlastnosti využívá při výcviku svých pilotů například americká armáda, NASA či Airbus a při konstruování prototypů s nimi pracují v Audi, Lockheed Martinu, Volkswagenu nebo v Aero Vodochody. Kompletně celý vývoj VR brýlí i následná výroba z dodaných komponent probíhají v České republice. „Velkou výzvou je pro nás hledání vyhovujících komponent pro sériovou výrobu. Velcí výrobci mají podmínky odběru v řádech sta tisíců až milionů kusů měsíčně, a pokud po nich chcete menší dodávky, prakticky se s vámi vůbec nebaví. Výjimkou je situace, že je firma natolik technologicky zajímavá, že jí své technologie chtějí poskytnout a chtějí je vidět v akci,“ říká Marek Polčák, výkonný ředitel ve VRgineers. Podle něj je podstatnou částí vývoje brýlí Xtal zejména navrhování čoček, protože ty mohou jednak kvalitativně displeji pomoci, v případě špatné konstrukce však i naopak lepší displej potopit. „Naše know-how je mimo jiné právě v tom, že umíme pracovat s warpováním obrazu, tedy mapováním textury jednoho objektu na jiný objekt. Obraz, který dopadá na sítnici oka, není v každém bodě stejný, proto dochází už uvnitř oka ke kompenzaci a další kompenzaci poté dělá mozek. Umíme obraz zdeformovat tak, aby se už na displejích zobrazil určitým způsobem deformovaný, následně projde naší čočkou, kde se deformuje znovu a do oka přijde v podobě, kterou lidské oko zná a umí si s ní poradit,“ pokračuje. Navržené komponenty se poté vyrábějí převážně v zahraničí a do Čech putují až na finální montáž. Ta probíhá buď v Brně, ve firmě Y Soft, která je mimo jiné i jedním z investorů VRgineers, nebo v Praze. Tam se připravují speciálně upravené kusy brýlí, například integrované do bezpečnostních helem monopostů formule 1 nebo bojových pilotů. Oproti komerčním brýlím, určeným pro domácí použití, jsou však Xtal propojené s počítačem kabelem, což jejich nositele zákonitě limituje v pohybu. Důvod je ovšem pochopitelný. V současné době neexistuje technologie, která by přenesla tolik informací z počítače do brýlí bez zbytečné latence. „Jsme tak napřed, že musíme počkat, až nás dožene technologie přenosu dat. Už se ale nemůžeme dočkat, až budeme moci dělat pohodlnější headsety bez kabelu.“
Xtal dokážou konkurovat i full flight simulátorům Obsah, který z počítače do brýlí míří, dodávají společně s VRgineers externí dodavatelé, například vývojářské studio Bohemia Interactive. Marek Polčák soudí, že toto studio je jedním z nejlepších v oboru, jejich simulační a taktický software používá nejen americká armáda. „Ve svém softwaru zohledňují fyzikální zákony, jak jen je to možné, a mají k dispozici tým, který dokáže vytvořit vojenské i civilní scénáře. XTAL je plně kompatibilní s DCS, X-plane 11 nebo Prepar 3D [letecké simulátory — pozn. red.], je to etalon v simulaci s realistickou grafikou. Ne nadarmo s jejich softwarem cvičí i nejedno letectvo.“ Kromě brýlí a softwaru dodává český start-up zákazníkům i kokpity konkrétních letounů, jejichž ovládání se piloti ve virtuální realitě učí. Ty pro ně vyrábějí rovněž externí dodavatelé, věrnost s reálným kokpitem musí být i s ohledem na profesionální využití na vysoké úrovni. „V některých případech jsou kokpity natolik propracované, že s nimi lze trénovat v i rámci takzvaně mixované reality (MR). Člověk ve virtuální realitě může trénovat například tankování za letu a při tom se fyzicky dotýkat příslušných ovládacích prvků.“ Dalo by se říci, že technologie VRgineers dokáže nahradit i velké full flight simulátory, jejichž konstrukce a provoz jsou nesmírně nákladné. Aby mohla například ČSA školit své piloty, potřebuje certifikovaný full flight simulátor, který váží několik tun a zabere stovky metrů krychlových, přičemž cena za takové zařízení se pohybuje okolo 12 milionů dolarů. Problém je, že pokud simulátor nemá certifikaci, tak se pilotům nezapočítávají tréninkové hodiny do nalétaných hodin a virtuální simulátory takovou certifikaci zatím nemají. „Momentálně pracujeme na prvním helikoptérovém simulátoru, který bude certifikovaný a pilotům se budou letové hodiny započítávat. Víme, že účinnost našeho řešení se zvyšuje, pokud se nasadí na pohyblivou platformu, a víme, že do prostoru, kam se vešel dříve jeden full flight simulátor, se vejdou čtyři naše, takže je možné cvičit i létání ve formacích,“ vysvětluje dále Marek Polčák a dodává, že efektivita virtuálního simulátoru spočívá v naprostém vtažení do děje scénáře. „I v klasickém full flight simulátoru piloti vědí, že jsou v bezpečí, a proto jsou ledově klidní, když jim při tréninku cvičně vysadí motor. Ve virtuální realitě s profesionálními brýlemi reagují naprosto odlišně. Vyskočí jim tepová frekvence, a mají adekvátní stresovou reakci.“
Jak jsem se dotkla nebes To, že brýle Xtal dokážou opravdu člověka zcela vtáhnout do virtuální reality a doslova „oblbnout“ mozek, jsem měla možnost si v showroomu VRgineers v pražských Holešovicích vyzkoušet na vlastní kůži. Zahřívací kolo s Xtal bylo ale neletecké, po nasazení brýlí jsem se ocitla uvnitř velmi moderního a vkusně zařízeného domu. Postupně jsem procházela všechny místnosti, přemisťovala jsem se buď za pomoci chůze, nebo virtuálního teleportu. S chůzí jsem však byla limitována nejen délkou kabelu, vedoucího k počítači, ale i velikostí showroomu. Častěji jsem tedy používala funkci teleportu, se kterou jsem se pohodlně přenášela, kam jsem chtěla. Už v průběhu prohlídky interiéru jsem si uvědomila, že vidím více a jinak než v headsetech pro domácí využití, které jsem měla možnost zatím vyzkoušet. Zorný úhel brýlí je natolik široký, že jsem periferně vnímala okolí tak, jak jsem zvyklá v reálném světě. Pro druhou ukázku jsem si už musela sednout do instalovaného tréninkového kokpitu stíhacího letounu F-18, provedeného tak věrně, že v něm nechybí ani katapultovací zařízení trčící z klína. Software simulující let stíhačky je určen i pro armádní výcvik, zároveň je však veřejně dostupný. Vzhledem k tomu, že jsem v oblasti létání laik, začala jsem simulaci již ve vzduchu. Přípustí tahu motorů jsem tedy pouze akcelerovala a kniplem pak ovládala výšku a směr letu. Grafické ztvárnění tohoto programu je natolik autentické a možnost „rozhledu“ v brýlích tak široké, že jsem v podstatě okamžitě ztratila pojem o tom, kde se nacházím, a kdybych nekomunikovala s okolím, byla bych přesvědčená o tom, že pilotuji stíhačku. Při zatáčení jsem dokonce automaticky tělem vyvažovala virtuální náklony a cítila, jak mi buší srdce, když jsem se až moc přiblížila k zemi a slyšela pípat senzory výšky. Když jsem brýle po skončení ukázky sundala z hlavy, chvilku mi trvalo, než moje hlava pochopila, že sedím v Holešovicích v trenažéru. Pro uklidnění jsem si pak mohla ještě odstartovat ve vrtulovém civilním letadle z letiště Heathrow a proletět se nad anglickým venkovem v běžně dostupném programu Microsoft Flight Simulator 2020. Když jsem se opět vrátila do Holešovic, měla jsem v hlavě otázku, na kterou mi Marek Polčák odpověděl, aniž jsem ji musela vyslovit. „I když si naše zařízení pořizují i lidé domů a máme desítky takových klientů, tak jde opravdu primárně o profesionální zařízení, kterému odpovídá i cena. Headset Xtal 8K stojí necelých 8 tisíc dolarů a výkonný počítač k tomu další zhruba 4 tisíce dolarů. Ale pokud se podíváte na to, kolik stojí letová hodina stíhačky F-18, tak se investice velmi rychle vrátí zpět.“ /Kristina Kadlas Blümelová/
