Nedostatek některých surovin pro průmysl elektroniky a elektrotechniky a přitom jejich stále větší spotřeba kladou v posledních letech stupňující se důraz na zpětné získávání vzácných materiálů cestou recyklace elektroodpadu. Ten se zatím spíše nalézá na skládkách, které tak obsahují obrovské množství cenných surovin, které se jinak musí těžit, nehledě často na limitující dostupnost jejich nalezišť. Přitom tu nejde jenom o zlato a stříbro, ale i o stále dražší měď, prvky pro polovodiče gallium a indium, niob a tantal pro mikrokondenzátory nebo celou řadu prvků vzácných zemin, nazývaných lanthanoidy. Při úvahách o výhodnosti recyklace je často zajímavé i porovnání nákladů na získání těchto látek z odpadu oproti nákladům na těžbu surovin, kde např. jen u mědi je recyklace o 87 % méně energeticky náročná, než kolik dělají náklady na zisk mědi při těžbě suroviny. Přes všechna tato data je aktivita veřejnosti při využití elektroodpadu zdaleka ne na takové úrovni, jak by si zasluhovala. O nápravu se tu pokouší i Evropská unie přijímáním souboru směrnic, jejichž cílem je zaměřit se ale především na určité typy odpadů zásadních z pohledu objemu či rizik pro životní prostředí. Tomu pak odpovídá i stav v legislativě členských zemí EU, včetně České republiky. Vedle těchto právních norem se EU snaží najít a koordinovat i postup efektivního technického řešení recyklace. Jedním z takových způsobů, hrazeným v rámci programu EU Horizont 2020, je projekt „ADIR“ (Automated disassembly, separation and recovery of valuable materials from electronic equipment). Pod koordinací Fraunhofer Gesellschaft e.V. a jejího Institutu pro laserovou techniku ILT se jej do roku 2019 zúčastňuje deset společností z pěti evropských zemí. Vedle Německa jsou to Francie, Itálie, Polsko a Rakousko. Cílem projektu je najít efektivní technologie pro třídění odpadu, demontáž prvků a postupy pro nakládání se získaným materiálem. Koncept projektu je pak založen na technologiích známých z programů automatizace, robotiky a laserových technologií, jako jsou např. strojové zpracování obrazu, robotická manipulace, laserová detekce materiálů, laserové zpracovatelské technologie při demontáži, odpájení prvků nebo řezání desek plošných spojů a automatická separace frakcí. Paralelně k projektu „ADIR“ běží ve Fraunhoferově institutu ILT ještě i užší projekt „i-Recycle“, kde si ILT ověřuje možné využití laserových technologií při recyklaci surovin výhradně z mobilních telefonů, včetně technologie laserové emisní spektrometrie pro selektivní analýzu prvků. Recykluje se přibližně 80 % hmotnosti telefonů, zbylá část jsou většinou plasty; recyklací jednoho milionu „chytrých“ mobilů se dá získat kolem 16 t mědi, 350 kg stříbra, 34 kg zlata a 1,5 kg paladia. A že tady jsou rezervy v hospodaření s elektroodpadem asi i největší, ukazují statistiky o užití mobilů ve světě s tím, že jen k jejich výměně ve smyslu likvidace se odhodlá ročně na celém světě asi 500 milionů lidí. Nechceme tu nikomu radit, jak disciplínu při odevzdávání starých nebo nepotřebných mobilů dostat na potřebnou úroveň, ale jedinou racionální cestou se jeví i tady využití myšlenky z běžného tržního systému – metody „vratných lahví“.
