Začněme náš článek jednou sportovní informací, kterou vám, čtenářům, dlužíme. O prvním prosincovém víkendu v Buenos Aires skončil nejdůležitější turnaj celé sezóny koňského póla, známý jako Palermo Open (nebo Abierto de Palermo, pokud chcete zůstat v jazyce dané země). Vítězem se stejně jako v předchozích třech letech – a od roku 2000 celkem podesáté – stal tým La Dolfina. A nyní to zajímavé: kapitán týmu La Dolfina, Argentinec Adolfo Cambiaso, považovaný údajně za nejlepšího současného hráče póla světa a s 10 góly nejlepší střelec turnaje, do finále proti týmu Ellerstina nastupoval s 6 koňmi, kteří se ve startovních dokladech odlišovali jen číslem – jmenovali se Cuartetera 01 až Cuartetera 06. Když se Cambiasa zeptali proč, odpověděl jednoduše: „Protože je to Cuartetera, není to žádné jiné zvíře.“ Všech 6 zvířat jsou genetické kopie, klony jedné jediné klisny, kterou si slavný hráč oblíbil a se kterou se mu hraje nejlépe. Nebo bychom možná měli říci – s jejímiž geny se mu hraje nejlépe. Jezdec si při použití klonů podle Cambiasa nemusí zvykat na nové koně a může jezdit v podstatě stále stejným stylem. Roky práce Palermo Open nebylo první příležitostí, kdy Cambiaso nastoupil na klonu. Cuarteteru 01 „zajel“ poprvé na jiné soutěži v roce 2013. Jeho snahy o využití klonů v pólu jsou pak samozřejmě ještě trochu staršího data, začaly v roce 2009, kdy se setkal s texaským ropným milionářem Alanem Meekerem. Meeker je dítě z rodiny texaských „oilmanů“, který měl podle vlastních slov ohromné štěstí v investicích do ropy a zemního plynu, takže měl čas i prostředky věnovat se nezvyklým koníčkům a zálibám. Jednou z nich se stalo kupodivu i klonování – pravda, původně vůbec ne koňské. Meeker má cukrovku I. typu a jeho zájem tedy začal sondováním možností naklonovat novou slinivku. (Bylo to na popud bývalé ženy filipínského diktátora Marcose, od které chtěl koupit pozemek v Texasu.) Slinivku sice Meeker nesehnal, jelikož pěstování náhradních lidských orgánů zatím vědcům příliš nejde, ale klonování mu v hlavě zůstalo. Když se v roce 2007 bohatší a konečně s dostatkem volného času vrátil ke svému oblíbenému sportu, tedy koňskému pólu, rychle si na ně zase vzpomněl. Spočítal si totiž, že kdyby si chtěl vybudovat stáj s koňmi na pólo podle svých představ, trvalo by mu to 50 let a celková cena by se vyšplhala odhadem ke stovce milionů dolarů. Texaský padesátník tak dlouho čekat nechtěl. Sport, který se neboj í Měl štěstí v tom ohledu, že koňské pólo je velmi přístupné novinkám. Účast klonů v soutěžích nijak neomezuje. A pozorně mu naslouchal i Cambiaso, se kterým se Meeker setkal v roce 2009. Argentinský hráč se v té době o klonování údajně už zajímal, protože nedávno předtím musel nechat utratit jednoho ze svých oblíbených koní, hřebce Akina Cura. Ten si pod Cambiosem během Palermo Open 2006 zlomil nohu tak, že ji bylo nutné amputovat pod kolenním kloubem. Cambiaso nechal pro všechny případy odebrat vzorek tkání zvířete a uložit do mrazáku, ale jasný plán, co s nimi dál, neměl. A náhle se před ním otevřela příležitost. Dvojice založila podnik, do kterého Američan přinesl peníze a Argentinec jméno a kontakty ve světě chovatelů špičkových koní. Jejich spolupráce začala v roce 2009 ve firmě ViaGen, od roku 2010 provozují firmu Crestview Genetics, která za uplynulých 7 let přivedla na svět nejen klony Cuartetery (je jich už nejméně 10), ale také zhruba dvě stovky dalších naklonovaných špičkových zvířat – včetně alespoň jedné kopie utraceného Akina Cura. Jak se to dělá V podstatě se přitom používá proces, který použili „otcové“ ovce Dolly v roce 1998 (u koní byl stejný postup vyzkoušený v roce 2003). Jde vlastně o zvláštní spojení hi-tech biotechnologií a – s odpuštěním – řezničiny, jak naznačuje reportáž časopisu Vanity Fair, který navštívil „výrobnu“ klonů na farmě třetího spolumajitele Crestview, argentinského milionáře Ernesta Gutiérreze. Vajíčka se získávají z vaječníků čerstvě poražených klisen z nedalekých jatek. Podle biologů zaměstnaných ve firmě vyžaduje tahle práce zacpaný nos a hlasitou hudbu (ideálně prý Bruce Springsteena), aby byla k vydržení. Další fáze jsou sice méně krvavé, ale také dosti monotónní. Vajíčka získaná z klisen se vloží do inkubátoru, kde zhruba den zrají, aby byla připravena k „oplodnění“. Nejprve se z nich musí pečlivě odstranit jádro vajíčka, které obsahuje jeho DNA. Pod obal vajíčka (ne místo jeho jádra) se pak vloží buňka obsahující DNA koně, kterého chtějí v laboratoři naklonovat. V chemické lázni a za pomoci elektrického šoku se pak vědci pokouší obě jinak nekompatibilní součástky přesvědčit, aby se spojily. Po krok a peníze Nedaří se to vždy. Jen zhruba třetina vajíček se skutečně začne zdárně vyvíjet jako oplodněná. Když se ta pak zhruba po dalším týdnu v inkubátoru vydají na cestu k náhradní matce, stále mají jen desetinovou šanci, že vyrostou v úspěšně donošené klonované hříbě. Stále se tedy vyskytuje velmi vysoké procento komplikací během vývoje plodu, které téměř určitě souvisí s tím, že jde přece jen o metodu používající k oplodnění v podstatě hrubé síly. Celková úspěšnost procesu se podle dostupných informací pohybuje řádově zřejmě v procentech. To není na pohled mnoho, ale proti prvním pokusům o klonování, kdy bývala úspěšnost nižší než procento, je to evidentně pokrok: vytvořit minimálně 6 zdravých kopií ovce Dolly by její tvůrci zvládli jen těžko, v případě Cuartetery se to evidentně povedlo (a možná i vícekrát, autor bohužel neví, jaké je zdraví zbylých čtyř klonů). Navíc pro svět koňského póla je tato účinnost už i ekonomicky zajímavá. Získat hříbě z dobrého chovu a vytrénovat ho k pólu je náročný proces s nejistým výsledkem. Klony jsou proti tomu zřejmě poměrně jistou investicí, jak naznačuje i Cambiasova volba koní pro soutěže. Kopie špičkových koní samozřejmě nejsou levné. Crestview si podle dostupných zdrojů v posledních letech účtovala za hříbě svých klonů špičkových koní na pólo od 80 000 do 120 000 dolarů, tedy zhruba od dvou do tří milionů korun. (Podle Vanity Fair nabízí také množstevní slevu: tři koně za 200 000 dolarů, tedy něco přes 1,5 milionu korun za kus.) Podle zakladatelů Crestview tyto ceny v podstatě znamenají ekonomickou návratnost projektu.
