Rychlostí rychlovlaku zpět do minulosti

Kde jsou ty zlaté časy, kdy podnikatelé a manažeři dobrých podniků i na dobře míněnou kritiku řekli: „Pokud se vám tu nelíbí, můžete jít. Před branou jsou další.“ Dnes většina podniků hledá své někdejší špičkové odborníky a jsou i taková pracoviště, jež obsadit prostě už ani nejde. Vysoce kvalifikovaných lidí je jako šafránu. A jsou drazí. Redakce časopisů nalézají v emailové poště kopie uražených protestů podniků ke komisi EU, a upřímně řečeno, pohřbít takovou značku jako byla Škoda, tak to chce opravdu hodně promyšlený plán. Sen o Evropě a rychlovlacích a silnicích končí rázným probuzením. Už není kde krást a půjčovat si. V záplavě levného čínského a vůbec asijského zboží je nad slunce jasné, že levnou výrobou cesta k ekonomickému zázraku nepovede, stejně tak už víme, že jsme se za 20 let nepřiblížili Evropě ani o milimetr. Spíše naopak, neboť to, co bylo vybudováno kreditem Václava Havla je nenávratně zapomenuto komixovými videozáznamy jeho následovníků. A to vše se odráží v exportu, stále zachraňovaném zahraničními investicemi do automobilového průmyslu. Bohužel 20 let trvalo i poznání, že bez řádného výzkumu to nepůjde, i když se to dnes bude jmenovat Centra nebo Technologické parky, ale princip je týž: budeme pracně obnovovat něco, co se stačilo pozměnit, přizpůsobit a postavit na komerční bázi. Jak se zdá, jen politické manýry se nezměnily, jistě, trochu zhrubly a pohybují se ve vyšších částkách, nicméně styl je naprosto totožný. Krize odhalila skutečný stav věcí rychleji než písková tryska odlitek. Jan Baltus P.s. Doporučujeme čtenářům, aby zalistovali v novinách let 1990 až 1996, a vrátili se do šťastné budoucnosti.