Energetika má být za ideálních okolností předvídatelné a stabilní odvětví, ve kterém lze plánovat na desítky let dopředu. Ale to ta evropská dnes rozhodně není, situace je naopak v posledních týdnech dramatická. Ruské zásobování zemním plynem a ropou dnes málokdo považuje za zaručené. Byť Rusko je stále na vývozu fosilních paliv závislé a Evropa je jeho hlavní odběratel, vztahy se vyhrocují a situace eskaluje. Evropa, především Německo a také Maďarsko, v minulosti jasně dala najevo, že embargo na dovoz energetických surovin je pro ni nepřijatelnou formou sankcí. Situaci však vyhrocují ruské kro-ky. Prezident Vladimir Putin podepsal dekret, podle kterého budou muset „nepřátelské státy“ platit za ruský plyn v rublech. Pokud se odběratelské země nepřizpůsobí, budou podle Putina smlouvy o dodávkách plynu pozastaveny. Dekret stanovuje mechanismus, po-dle něhož by si měl každý kupec u ruské banky Gazprombank otevřít dva účty. Na devizový by měl zaslat platbu v zahraniční měně, za kterou pak Gazprombank nakoupí rubly a uloží je na klientův rublový účet. Z toho se pak uskuteční platba na účet ruské plynárenské společnosti Gazprom. Západní představitelé tento model odmítají. Na dosavadním způsobu placení se toho však dekretem příliš nemění, protože odběratelské země budou dál platit účty ve své domácí měně a ruská banka bude tyto devizy směňovat za rubly. Cíl opatření je celkem jasný: má podpořit rubl, jehož hodnota v důsledku sankcí začala během března rychle klesat. (V době přípravy vydání se propad z velké části vyrovnal, to bylo ovšem dáno do značné míry tím, že Rusko silně intervenuje ve prospěch rublu, a na volném trhu s ním v podstatě není možné obchodovat.) Francie i Německo ústy svých ministrů odpověděly, že jde o nepřijatelné porušení smluv a vydírání. Oba evropské státy se připravují na zastavení dodávek. Podobně se k Putinově nátlaku staví i Česko. „Ruský diktátor Vladimir Putin se rozhodl dále eskalovat ekonomickou válku s Evropou. My se od něj nemůžeme nechat vydírat, nemůžeme mu pomoci tímto způsobem obejít protiruské sankce, a naopak musíme vyžadovat dodržování platných smluv,“ napsal na Twitter ministr průmyslu Jozef Síkela. K 1. dubnu Rusko zatím k dramatickému kroku odstřihnutí zákazníků od dodávek nepřistoupilo. A to s odůvodněním, že platby za plyn dodaný po tomto datu mají být realizovány až koncem dubna nebo začátkem května. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že dekret o novém systému plateb by mohl být v budoucnosti zrušen, pokud by se změnila situace. Za současných okolností je ale podle něj pro Rusko rubl nejvýhodnější a nejbezpečnější měnou. V reakci na dotazy novinářů Peskov také řekl, že dekret není retroaktivní. To znamená, že Rusko nebude požadovat rubly za plyn, který byl do Evropy již dodán.
Svět se změní
Plynová „ruská ruleta“ tedy pokračuje, a do budoucna nepochybně poznamená vztahy obou stran. Evropa chápe, že nemůže přerušit vztahy s Ruskem ze dne na den, protože ruskou energii stále potřebuje. Role Ruska v evropském a globálním energetickém systému je však otřesena. Jedná se o hlubokou změnu, která může znamenat konec Ruska jako energetické velmoci, uvažoval například v textu pro CNN politolog Nikos Tsafos. Rusko je ústředním hráčem v globálním systému dodávek a výroby energie. Je největším světovým vývozcem ropy a tvoří přibližně 8 % světového trhu. Dodává Evropě 45 % zemního plynu, 45 % uhlí a 25 % ropy. Stejně tak jsou uhlovodíky životně důležitou součástí ruské ekonomiky. V roce 2019, než nástup pandemie způsobené virem SARS-CoV-2 snížil ceny, tvořily příjmy z ropy a zemního plynu 40 % federálního rozpočtu země. A ropa a zemní plyn tvořily v roce 2021 téměř polovinu celkového vývozu zboží z Ruska. Je těžké si představit, jak vypadá ruská ekonomika bez ropy a plynu. Od invaze se Evropa snaží přijít s novou strategií energetické bezpečnosti. Většina evropských zemí předpokládala, že závislost na ruské energii je riziko, se kterým dokážou pracovat, i když to někdy je nepříjemné a přináší to řadu starostí. Domnívaly se, že Rusko je racionální subjekt, který chce prodejem své energie vydělávat. Největší pozemní válka v Evropě za několik generací však vedla k rychlému přehodnocení těchto předpokladů. Evropa byla zvyklá jednat s názorovým protivníkem, nyní musí jednat s nepřítelem. EU proto nastínila na poměry energetiky ambiciózní plán snížit dovoz ruského plynu o dvě třetiny v roce 2022, přičemž cílem je postupně se zbavit ruské ropy a plynu během příštích několika let. Evropští představitelé mezitím projednávají návrhy na okamžitý zákaz dovozu ruské ropy. Spojené království již uvedlo, že do konce roku 2022 zruší dovoz ruské ropy. Německo zastavilo schvalování plynovodu Nord Stream 2 a uvedlo, že bude investovat do infrastruktury pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). V Nizozemsku se nyní buduje nové dovozní zařízení pro LNG. Odklon od Ruska probíhá rychle. Velké energetické společnosti jako Shell, ExxonMobil a Equinor odcházejí od investic starých desítky let (i když v praxi tento proces bude mnohem náročnější a pomalejší, než se může zdát z tiskových zpráv, dodejme opatrně). Veřejné mínění omezuje jejich ochotu nakupovat ruskou ropu na volném trhu, což zmenšuje ruskou stopu na energetické scéně. Jak si ovšem všichni uvědomujeme, Evropa se nyní nachází v těžké situaci, která nemá jednoduché řešení. Ruská ropa a plyn jsou v současné situaci nepostradatelné. Spoléhat se na Rusko vzhledem k ruskému chování na Ukrajině již ale není únosné. Navíc mají evropské země pochopitelně výrazně menší důvěru v Rusko jako takové a v jejich očích se výrazně zvýšila pravděpodobnost, že může kdykoli zastavit dodávky plynu. Proto chce Evropa z tohoto vztahu vystoupit. Otevírá se hluboká propast mezi tím, kde se Evropa dnes nachází, a tím, kde by chtěla být. Jak se to v příštích několika letech vyřeší, není jasné vzhledem k tomu, že alternativní dodávky jsou v krátkodobém horizontu omezené. Evropská komise prozatím vyzvala společnosti, aby si zajistily dodávky ze zemí, jako jsou Spojené státy, Katar a Egypt, což by mohlo způsobit další růst cen, protože poptávka bude tlačit na omezené dodávky. Na trhu ale rozhodně není dostatek volných surovin, aby poptávku nasytily. Vyšší nákup LNG ze Spojených států je jistě dobrý příspěvek, ale výpadek ruského plynu by tento zdroj prostě nahradit nemohl. Po tomto (zřejmě dosti bolestivém) období přizpůsobování se ovšem rusko-evropský obchod s energiemi může téměř úplně zastavit.
Přesměrování a tápání
Rusko se nepochybně obrátí při hledání zákazníků jinam. Přibližně 20 % ruské ropy směřuje do Číny a prodej zemního plynu tam díky plánované stavbě dalšího plynovodu (Síla Sibiře II) jistě poroste. Vzájemný obchod ovšem nemůže zázračně posílit přes noc. Název plynovodu je v tomto případě poněkud matoucí, protože proti původní Síle Sibiře se v zásadním směru liší. Dnes fungující trasa vede z východosibiřských nalezišť (Kovykta a Čajanda), ze kterých stejně není možné dodávat plyn na trhy západně od Ruska. Jinak řečeno, vývoz plynu do Číny nijak neukrajuje z ruského exportu na západ. Síla Sibiře 2 má však vést z poloostrova Jamal na severozápadě Sibiře — a zároveň naleziště, které zásobuje i evropské trhy. I přes roky snah však Čína zatím stále představuje poměrně malou část ruského odběru. Zhruba 60 % ruského vývozu ropy směřuje do evropských zemí; podíl Číny je zhruba 20 %. V případě zemního plynu je nepoměr ještě vyšší: Čína odebírala v roce 2020 zhruba 5 % ruského exportu. Na Evropskou unii a Turecko připadalo více než 70 % celkového ruského vývozu zemního plynu. Obrat Ruska na východ je totiž omezen geologií, geografií a geopolitikou. Rusko má více zdrojů ropy a zemního plynu na západní Sibiři než na východě, což obsluhu Asie ztěžuje. Stávající infrastruktura je také nastavena tak, aby posílala energii do Evropy. Ochota Číny financovat tak rozsáhlou změnu — přepojení ruské exportní infrastruktury směrem na východ — je nejasná. Přijme Čína ruský plyn a ropu ve větším množství, pokud cena bude příznivá? Pravděpodobně ano. Rozhodne se být silně závislá na ruské energii? To už je méně pravděpodobné. Čína v současné situaci jasně vidí, jak příliš velká závislost na Rusku dnes Evropě svazuje ruce. Peking se určitě nechce dostat do podobné situace. Za 10 let tato dynamika změní postavení Ruska v globální energetice a světové ekonomice. Rusko nebude zcela vyřazeno z globálního trhu s energií, ale jeho role se výrazně zmenší. Tato válka nenapravitelně poškodila značku Ruska jako dodavatele energie. Někteří stratégové tvrdí, že bez příjmů z fosilních paliv se zásadně sníží schopnost Ruska financovat vlastní armádu, a tedy i vést válku. To je do jisté míry pravda. Ruský vliv na evropské záležitosti ovšem není ničím novým — hraje důležitou roli celá staletí. Ruská snaha o vměšování do dění v Evropě po skončení uhlovodíkové éry nepochybně neskončí. Koneckonců od globálních trhů izolovaná ekonomika ruské federace pravděpodobně nebude mít příliš mnoho důvodů ke smíru a spolupráci. Válka ovšem téměř jistě urychlí konec éry, kdy je Rusko energetickou velmocí. Ale bude nové Rusko lepším sousedem? To v tuto chvíli opravdu těžko říci. /jj/
