Ruský Gazprom na začátku března 2018 zastavil dodávky plynu na Ukrajinu. Zahájil tak údajně proces odstoupení od smlouvy se svým obchodním partnerem na ukrajinské straně Naftogazem. Gazprom svůj postup zdůvodňuje nespravedlivým rozhodnutím stockholmské arbitráže, která ruské firmě nařídila zaplatit Naftogazu celkem 2,56 mld. dolarů (53 mld. korun) za přepravu plynu přes ukrajinské území. Verdikt arbitrážního soudu má být podle Gazpromu nevyvážený a poškozuje ruské zájmy (byť první ruská reakce byla podstatně umírněnější). Ukrajinská vláda nařídila omezení spotřeby (zavřela školy všech stupňů), ale krize podle ní nehrozí. Ukrajina má mít značné rezervy v podzemních zásobnících a především zvýšila přísun suroviny z Polska, Slovenska a Maďarska, takže podle ukrajinské vlády se během několika dní deficit dodávek podařilo pokrýt. Byť ukrajinští představitelé na začátku epizody varovali, že spor může ohrozit dodávky ruského plynu do Evropy, nic takového se nestalo. Dodávky pokračují zcela podle plánu a s výjimkou Ukrajiny žádná země o omezení spotřeby nemusela vůbec uvažovat. Na rozdíl od situace v roce 2009, kdy omezení dodávek na Ukrajinu vedlo k problémům v dalších zemích, včetně České republiky. Většina analytiků neočekává, že by se Rusko pokusilo spor vyhrotit podobně jako před devíti lety. Agresivní strategie tehdy Gazpromu, potažmo Rusku jako takovému, mnoho nepřinesla, naopak jen evropským zemím připomněla rizika závislosti na dodávkách z východu. Právě díky tomu se Ukrajina dokázala poměrně rychle přizpůsobit vzniklé situaci a zajistit si náhradní dodávky plynu, především ve spolupráci s polským PGNiG. Že se situace z roku 2009 nebude opakovat, naznačuje i přístup ruské strany. Ta ústy ruského ministra energetiky velmi rychle přispěchala s ujištěním pro své středo- a západoevropské odběratele, že jejich dodávky nejsou ohroženy. Gazprom také v průběhu února dodal do Evropy rekordní objem zemního plynu, takže většina zásobníků je plných na maximální kapacitu. Ovšem ruské ujištění se týkalo výhradně bezprostředních dodávek. Jak to bude s dodávkami po ukončení smlouvy mezi Naftogazem a Gazpromem, to ruský ministr energetiky příliš nerozváděl. Ruskou strategií se zdá být spíše jen znovu upozornit na možná rizika na ukrajinské cestě, ukázat, že by bylo vhodné mít i jiný způsob přepravy plynu, a v důsledku tedy zvýšit podporu pro plán stavby plynovodu Nord Stream 2. Evropské země totiž na stavbu plynovodu pod Baltským mořem nemají ani zdaleka jednotný názor. Pro řadu politiků v Německu představuje projekt jistotu dodávek, pro Ukrajinu naopak citelnou ztrátu příjmů za přepravu plynu, Polsko a některé další země tento projekt vidí jako nežádoucí posilování vlivu Ruska v Evropě. Těžko říct, co projekt představuje pro mladého rakouského kancléře Sebastiana Kurze, který projekt Nord Stream 2 podpořil během únorové návštěvy Ruska pod dohledem chvílemi téměř zářícího Vladimíra Putina. Přerušení dodávek na Ukrajinu kvůli (či pod záminkou) výsledku stockholmské arbitráže se zdá být pokračováním dosavadní ruské energetické diplomacie.
