Je až neuvěřitelné, jakou rychlostí se aditivní technologie posouvají kupředu napříč obory. Prakticky neustále přicházejí nové a nové informace o drobných inovacích i o velkých počinech směřujících tento způsob výroby k novým možnostem a do nových oblastí využití. To, že je dnes možné tisknout budovy, už asi nikoho nepřekvapí, nicméně i tady se neustále pracuje na vylepšování. Kromě toho, že jde o cestu k velmi netradičním designům budov, daří se díky ní stavby i neuvěřitelně zlevňovat. Společnosti ICON a New Story už kupříkladu náklady na výrobu 3D tištěného domu stlačily na 4 000 dolarů. Jejich technologie je údajně schopna postavit jednopodlažní dům o rozloze zhruba 55—75 m2 za méně než 24 hodin. Jde o jednu z cest, která by mohla pomoci zajistit dostupné a rychlé řešení bydlení v rozvojových oblastech i v místech katastrof a válečných konfliktů. Pro mnoho výrobních firem je 3D tisk především příležitostí k rychlejšímu vývoji prototypů, zavedení malých sérií či uživatelských modifikací produktů, ale také způsobem rychlého zajištění náhradních dílů, v dnešní době narušených obchodních řetězců někde i možností, jak vykrýt výpadky v dodávkách komponent. Díly vytištěné přímo na místě potřeby nepotřebují dopravu ani obalový materiál, a mohou tak přispět i k ekologizaci některých výrobních cyklů. Přitom to, z jakých materiálů lze tisknout a v jakých kvalitách, je právě asi předmětem nejbouřlivějšího rozvoje. A tak zatímco třeba firma Desktop Metal vyvinula tisk pískových forem, aby zjednodušila slévačům výrobu, výzkumné ústavy v Dolním Sasku spolu s Laser Zentrum Hannover a dalšími společnostmi přišly rovnou s tiskem, který může některé slévárenské techniky dokonce plně nahradit. Ve Fraunhoferově ústavu IWS se už naučili tisknout z mědi a Vertex Manufacturing společně s Xerox Elem Additive Solutions zdokonalují tisk hliníku do podoby využitelné v průmyslu… Společnost Epson se snaží jít naopak cestou zlevnění aditivní výroby možností tisknout s pomocí extruze běžných materiálů dostupných za nižší cenu než specializovaně vyráběné pro 3D tisk. S pomocí technologie VLM pak firma BCN3D hodlá zajistit tisk i několika set dílů najednou. Stačí jí k tomu v podstatě LCD panely a UV světlo. A na světě je už také 4D tisk. Tedy ve skutečnosti jde pořád o 3D výrobu, nicméně z materiálů, které dovedou měnit svou velikost či tvar v závislosti na okolních podmínkách, tedy na „čtvrté dimenzi“. To je jen malá ochutnávka technologií, o kterých se může dočíst v tomto vydání Technického týdeníku. Řadu dalších už připravujeme i pro vydání následující. Ale nemohu si odpustit ani zmínku o negativech. Aditivní technologie je stejně jako každá jiná zneužitelná. Internet je kupříkladu plný návodů na zhotovení zbraní. Takových, které si může vyrobit prakticky kdokoliv a kdekoliv, bez jakékoliv regulace a kontroly. Není tedy divu, že takto zhotovenými zbraněmi už byla spáchána řada trestných činů. Podomácku vyrobená zbraň s některými 3D tištěnými součástkami byla kupříkladu použita už v roce 2019 během útoku na synagogu v německém městě Halle. Zbraně prostřednictvím 3D tiskáren tisknou i lidové obranné milice zformované po 1. únoru 2021, kdy barmská armáda svrhla v Myanmaru demokraticky zvolenou vládu a chopila se moci. Technologie zkrátka pomáhají, ale jejich správné využití už je jen a jen v rukách lidí. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
