Decentralizace výroby a spotřeby energie bude jedním z nosných procesů pro další rozvoj české energetiky. „Jaké základní principy přitom nelze spustit ze zřetele?“ zeptali jsme se Ing. Miroslava Vrby, CSc., člena představenstva ČEPS, odpovědného za dispečerské řízení a ICT, a Ing. Mariána Belyuše z oddělení Výzkum a vývoj: Rozvoj decentralizované výroby v ČR i ve státech EU jde ruku v ruce s nárůstem využívání alternativních zdrojů, zejména energie větru, slunce a biomasy. Tento boom, který v Evropě registrujeme v posledních 5 letech, je založen na podpůrných schématech zavedených v souladu se směrnicí Evropské komise 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z alternativních zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou. Další rozvoj decentralizované výroby elektřiny je v současné době výrazně závislý na formě a výši podpor směřujících do využívání AZE. Pokud je podpora těchto zdrojů nastavena adekvátně podmínkám daného státu/regionu, může stát různými nástroji řídit rozvoj AZE podle potřeb. Tyto potřeby vycházejí z povinnosti dosáhnout stanovených cílů v oblasti využívání AZE do roku 2020. V rámci dosažení cílů podílu využívání AZE v ČR, k nimž se ČR zavázala do roku 2020 a které jsou podrobně rozpracovány v Národním akčním plánu (NAP), je rozvoj decentralizované výroby faktor, který významně ovlivní rozvoj a provoz sítí v distribučních soustavách ČR. Zlomem pro další masivní rozvoj decentralizované výroby bude snížení investičních nákladů na technologie dnes podporovaných zdrojů pod hranici, kdy začnou být konkurenceschopné. Každopádně nárůst podílu výroby elektřiny z decentralizovaných zdrojů vyvolá nároky na změny v řízení elektrizačních soustav.
V čem je princip decentralizace výroby energie atraktivní pro stát, pro samotné producenty energie i pro finální spotřebitele proudu? Jaké přínosy a jaká rizika v něm spatřuje ČEPS? Původní myšlenka decentralizace výroby měla za cíl umožnit a podpořit výrobu elektřiny v oblastech, kde by se z větší části spotřebovala. Přínosy by to mohlo mít pro provozovatele sítí (odlehčení zátěže sítí, zvýšení soběstačnosti a bezpečnosti lokalit) a v případě nižších nákladů na výrobu i na peněženky zákazníků. V současnosti existují dva modely, které mají zásadní vliv na rozvoj a provozování elektrizačních sítí. První je model, kdy se instalují velké výkony zejména ve větrných parcích do oblastí s nízkou spotřebou a zasíťováním. To vyvolává potřebu výstavby nových sítí a dlouhodobě vyčerpává kapacity stávajících sítí, které jsou z větší části použity pro nový vynucený transport energie. Druhý model, kdy se decentralizace výroby opravdu děje na úrovni spotřebitelů, je zcela logický a může přinášet zmíněné výhody pro zákazníky a provozovatele sítí (v oblasti síťové). Samozřejmě je zde zapotřebí vnímat i stránku potřeby řízení lokální výkonové bilance, tj. kvantitativního i časového souladu mezi výrobou a spotřebou. Zde platí, že vyšší míra objemu decentralizované výroby od určitého stupně vyžaduje systémové změny pro zajišťování bilanční rovnováhy (poskytování podpůrných služeb, odpovědnosti za odchylku, možnost akumulace…). Jednou z nových znalostních potřeb, která přispívá k optimálnímu zajištění výkonové rovnováhy soustavy, je vyšší míra predikovatelnosti výroby z těchto zdrojů a možnosti řízení těchto zdrojů v mezních situacích.
Existuje v současné Evropě nějaký konkrétní model, jenž by se mohl stát inspirací také pro nás? Z celosystémového pohledu stojí za zmínku funkční model, který je implementován ve Španělsku. Při přípravě novelizace legislativy ČR, týkající se AZE a Energetického zákona, se v mnoha případech zkoumaly a aplikovaly zkušenosti a poznatky ze států, které již měly nadprůměrnou míru penetrace decentralizované výroby, kupř. Dánsko a Německo.
Jak se podle vašeho mínění decentralizace výroby energie promítne do dalšího formování českého energetického mixu? Jaké nové úkoly to vyvolá pro ČEPS? Rozvoj decentralizované výroby je v současné době ve většině případů závislý na formě a výši dotací. Vyšší míra decentralizace výroby elektrické energie má za důsledek snižování závislosti spotřebitelů (domácností, podniků) na dodávce energie přesně odpovídající velikosti energie vyrobené v lokálním zdroji. Je nutné přihlédnout na sezónnost a charakter výroby lokálních zdrojů, aby bylo možné posoudit dopad decentralizované výroby. Přes tuto skutečnost, kdy určitá část výroby poroste na úrovni decentralizované výroby, bude nutné zajistit regulační výkony pro udržování stability soustavy a kvalitativních parametrů zásobování elektřinou. Bude se jednat o systémová zařízení, která budou zajišťovat bezpečný a spolehlivý chod soustavy ES ČR.
Decentralizace výroby energie se pro některé občanské iniciativy stala mediální ikonou k nástupu tzv. zelené nefosilní energetiky. Na kolik jsou tato jejich očekávání reálná? ČEPS je provozovatel přenosové sítě ČR a nezávislý subjekt ve vztahu ke zdrojovému mixu. ČEPS přistupuje transparentně a nediskriminačně k jakémukoli typu zdroje, který splní podmínky stanovené Energetickým zákonem a příslušnou sekundární legislativou včetně Kodexu přenosové soustavy. Tímto přístupem přispívá i k naplňování stanovených cílů v oblasti AZE, k nimž se Česká republika zavázala.
Decentralizace výroby energie nepochybně napomůže rozvoji elektromobility v ČR. Odborníci však poukazují, že zároveň vyvolá nemalé investice do velkokapacitní akumulace a rozvodů momentálně neupotřebitelné energie. Co o tomto problému soudí ČEPS? Elektromobilita je bezesporu správnou cestou k rozvoji dopravních služeb, zejména ve velkých městech a jejich okolí. Je ovšem nutné zvládnout inteligentní nabíjení mimo špičky spotřeby, kde existuje dostatečný prostor. Další prvek, jenž může významně a pozitivně ovlivnit charakteristiky decentralizované výroby a jejího vlivu na celkovou centralizovanou výrobu, je akumulace energie. Příklady z jiných států (Rakousko, Švýcarsko, Norsko), kde se již realizují projekty na centrální akumulaci (velké vodní zdroje / přečerpávací), by z našeho pohledu v českých podmínkách byly žádoucí.
ČEPS přijal ambiciózní program modernizace české přenosové soustavy do roku 2025. Pomohou vám při jeho realizaci postupně implementované prvky decentralizované výroby energie, anebo tento proces představuje další a nemalý „kámen na šíji“? Hrozí nám kupř. problém předimenzované přenosové kapacity existující sítě? Plán rozvoje a obnovy přenosové soustavy ČR reaguje a respektuje více očekávaných současných a budoucích vlivů. Reaguje na požadavky pro připojení nových velkých zdrojů, reaguje na požadavky ze strany distributorů (zahrnuje spotřebu a decentralizovanou výrobu) a v neposlední řadě i na požadavky kladené na PS ČR vlivem mezinárodních propojení se sousedními soustavami. Míra decentralizované výroby dnes a v následujících letech bude mít pořád méně významný vliv na PS ČR než ostatní zmíněné faktory. Plán rozvoje a obnovy české přenosové soustavy je koncipován jako robustní. Aby přenosová soustava byla v budoucnu schopná reagovat na požadavky všech představitelných scénářů rozvoje české a evropské elektroenergetické sítě a mohla nabízet zcela nové služby, kupř. přepravu elektřiny do skladů energie a zpět k zákazníkům, ať již budou sklady energie řešeny technologicky jakkoli. /lav/