Rozhodnutí o atraktivním ropovodu z Alberty do Texasu odloženo: Jak dopadly Obamovy předvolební sliby

Americký prezident Barack Obama odmítl projekt ropovodu Keystone XL mezi USA a Kanadou v hodnotě 7 mld. dolarů. Jeho vláda nevydala stavební povolení kanadské firmě TransCanada. Nicméně se má hledat alternativní řešení. NĚCO O POLITICE Obama mnoho svých předvolebních slibů nesplnil a jeho popularita výrazně poklesla. Proto se ve snaze o znovuzvolení postupně zaměřuje na jednotlivé věkové, profesní nebo zájmové skupiny a snaží se jim zalíbit. Nyní jsou právě na řadě různé skupiny ekologických aktivistů. Prezident sliboval hlavně obnovitelné zdroje energie a omezování domácí spotřeby ropy. Loni v květnu, kdy ceny nafty a benzínu u čerpacích stanic v USA značně stouply, musel však ustoupit tlaku veřejnosti a akceptovat požadavek Republikánské strany. Ta ovládla Sněmovnu reprezentantů a požaduje dramatický rozvoj domácí těžby ropy, který by omezil závislost USA na dovozech a snížil ceny benzínu. Obama proto zrušil administrativní překážky a umožnil tak zvýšení těžby ropy na Aljašce a v Mexickém zálivu. Souhlasil i s rozvojem těžby u východního pobřeží USA. To se samozřejmě nelíbilo ekoaktivistům. A proto nyní, v rámci předvolebního boje, zastavil projekt ropovodu Keystone XL. Aktivisté jeho rozhodnutí označili za odvážné. Naopak republikánští uchazeči tento krok odsoudili. To, že jde jen o politickou bublinu, je všem jasné. Obamova administrativa totiž uvedla, že nehodnotí projekt jako takový, ani technologii, ale jen prý neměla dostatek času na prozkoumání trasy a jejích alternativ. NĚCO Z HISTORIE ROPOVODU Ropovod dlouhý 2735 km je naplánován z nalezišť v kanadské provincii Alberta do rafinerií v americkém státě Texas. Ostrá kritika poukazuje na fakt, že potrubí má křížit citlivý ekologický systém Sandhills na středozápadě Spojených států, jenž slouží jako zdroj pitné vody. Projektanti ale už předložili 14 různých alternativních tras. Spory o ropovod se táhnou od samého počátku projektu, tedy asi tři roky. Na jedné straně jsou obyvatelé míst podél budoucího vedení a na druhé těžařské firmy a odbory, které očekávají vznik nových pracovních příležitostí. Předpokládá se, že by výstavbu a provoz zajišťovalo asi 13 000 lidí a dalších 7000 by jich bylo zaměstnáno při výrobě technologického zařízení. Taková investice by zřejmě následně vyvolala vznik dalších tisíců pracovních příležitostí. Jedná se o největší americký energetický projekt současnosti. A tak není divu, že je předmětem především politických svárů. Od jeho samého počátku je proti němu 50 demokratických senátorů. Naopak republikáni jej podporují. NĚCO O TĚŽBĚ Už začátkem minulého století začal Alfréd von Hammerstein severně od městečka Fort McMurray s těžebními pokusy u řeky Athabasca. Zdejší ropné písky zaujaly rovněž mladého inženýra jménem Sydney Ells, který zde jako představitel federálního ministerstva dolů začal v roce 1913 zkoušet různé těžební postupy a v podstatě v nich vytrval až do roku 1945. Při separaci bitumenu (živice) z písků pokládal za nejvýhodnější flotační metodu s použitím horké vody. Ve 20. letech zde vzniklo městečko, které dostalo i odpovídající jméno – Bitumount. Vláda v provincii Alberta střídala v průběhu let svou přízeň k tomuto povrchovému dolování se svými pochybnostmi o ekonomičnosti těžby. Až koncem 60. let postoupil vědecko- technický rozvoj tak daleko, že mohla vzniknout ve světovém měřítku první těžební operace získávání ropy z ropných, někdy se také říká asfaltových písků. Geologové odhadují, že je v provincii Alberta (rozlohou je podobná Čechám) ukryto asi 300 mld. barelů (barel = 159 litrů) ropy zamíchané v písku v podobě vysoce viskózního čili těstovitého bitumenu. To znamená, že jsou tu největší známé ropné zásoby na světě. To je asi víc než v Saúdské Arábii. Ale prý jsou to příliš střízlivé odhady. Někteří optimisté hovoří dokonce o dvojnásobném množství. V roce 1949 se tady zpracovávalo už 450 t ropných písků denně. Nyní se hovoří o denní těžbě 300 000 t. Přitom jsou těžební náklady enormní. Kanadské energetické koncerny vložily v minulém desetiletí více než 60 mld. kanadských dolarů do vývoje vytěžování ropných písků. Ale jsou přesvědčeny, že se jim obrovské investice vyplatí. Cena ropy totiž stále roste. NĚCO O TECHNOLOGII Písky těží v povrchových dolech rypadla velká jako 20patrový dům, jež najednou naberou až 300 t a vyhloubí kaňon hluboký až 50 m. Potom se zemina nakládá na dopravníky dlouhé 40 km. Jeden z nich dopraví ke zpracování za hodinu 6500 t. Například firma Syncrude měla tady původně čtyři takové systémy, ale při krutých klimatických podmínkách nevydržely, a proto je nyní nahradil konvoj pohyblivějších a rychlejších rypadel. Jsou vysoké 20 m, váží 1300 t, je jich 8000 a najednou uzvednou 90 t písku, to je 9000 t za hodinu. O převoz se stará 33 obrovských aut, z nichž každé má hmotnost 250 t a dosáhne rychlosti 67 km/h. Na korbu se vejde 360 t písku. Kombinace rypadlo-nákladní vůz má ovšem také svá slabá místa, zvláště na jaře, kdy pískové cesty změknou a vozidla se boří. Základní surovina putuje z auta do drtiče, dělí se na menší kousky a směřuje do skladovacích sil vysokých 24 m. Zde se přimísí voda, aby se surovina snadněji dopravila potrubím do hlavního zpracovatelského závodu. Horkou vodou, hydroxidem sodným a vibracemi se vytřesou kameny. Ropa stoupá vzhůru, voda opouští systém. Za hodinu je jí potřeba 19 mil. litrů! Ostatně, po recyklaci se do technologického okruhu ze tří čtvrtin vrací. Čerpá se z nádherné řeky Athabasca. Hrůzu nahánějí novinářům pyramidy ze síry získané jako vedlejší produkt z tohoto výrobního procesu. NĚCO O DISTRIBUCI Společnost TransCanada patří mezi největší distribuční kanadské ropné společnosti a obhospodařuje 59 000 kilometrů ropovodů. Buduje a provozuje také plynovody a elektrárny, a to jak vodní, tak jaderné a větrné. Její velkou pýchou je ropovod Keystone, jehož realizace je rozdělena do čtyř fází. První je dlouhá 3456 km a vede z nalezišť Hardisty na severu Alberty do amerického státu Illi nois, do rafinerií Wood River a Patoka. Funguje od roku 2010. Proudí jí denně v průměru 435 000 barelů. Nyní se má kapacita zvýšit na 590 000 barelů. Druhá fáze byla dokončena právě před rokem. Měří 480 km a vede z města Steel City (Nebraska) do města Cushing (Oklahoma). Zatímco první část ropovodu by zůstala samostatná, druhá by se stala součástí systému Keystone XL, o němž je v tomto článku řeč. Třetí fáze ropovodu už patří do projektu označeného Keystone XL a měla by směřovat z Oklahomy do Houstonu a Port Arthuru. Má být dlouhá 700 km. A nakonec se má stavět čtvrtá fáze dlouhá 526 kilometrů, jež zahrnuje úvodní úsek. Tak trochu kopíruje první etapu, ale z Hardisty vede přímo do Steel City. NĚCO O BUDOUCNOSTI Konečné rozhodnutí padne až v roce 2013. Nyní chtěli republikánští kongresmani slyšet Obamův verdikt, aby ho za něj mohli kritizovat. A to se jim podařilo. Hluboce zklamán je i kanadský premiér. Ale Russ Girling, šéf koncernu TransCanada, doufá, že ropovod bude dokončen do roku 2014. Nezapomínejme, že USA spotřebují denně 15 mil. barelů ropy, čili nejvíce na světě. A dováží 10 až 11 milionů barelů každý den! Karel Sedláček