Největší producenti ropy se postupně v posledních týdnech dohodli, že svou těžbu rekordně sníží. Nejprve země sdružené v organizaci OPEC odsouhlasily pokles těžby o 10 milionů barelů denně, tedy v podstatě 10 % světové denní spotřeby – a celých 23 % z celkové produkce zemí, které dohodu uzavřely. Významnou roli v uzavření dohody sehrály Spojené státy, které se evidentně snaží chránit svůj těžařský průmysl před vykrvácením. Po velikonočních svátcích je následovaly další producentské země na základě schůzky skupiny G20. V době uzávěrky nebyly ještě zcela jasné detaily této dohody, ovšem dílčí zprávy hovořily o poklesu těžby o další zhruba čtyři miliony barelů denně. Celkem se tak těžba ropy snížila asi o 14 % z hodnot na začátku letošního roku. Ale ani to nebude zdaleka stačit, shodují se vzácně v podstatě všechny analýzy trhu. Situace je poněkud nepřehledná, celkově se pokles poptávky odhaduje někdy mezi 20 až 40 miliony barelů denně. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) se trefila přibližně do střední hodnoty, když uvedla, že v dubnu kvůli dopadům pandemie poklesne poptávka o zhruba 29 milionů barelů denně a dostane se na nejnižší úroveň za 25 let. Ve své pravidelné měsíční zprávě o situaci na trhu s ropou zároveň varovala, že tak výrazný propad poptávky, kterému nyní trh čelí, nemůže snížení těžby plně vykompenzovat. Za celý rok IEA očekává pokles poptávky o 9,3 milionu barelů denně. Agentura označila nedávnou dohodu producentů o snížení těžby ropy kvůli koronaviru za „dobrý začátek“. Zároveň ovšem upozornila, že propad poptávky je tak veliký, že ho dohoda nevyřeší, alespoň tedy v krátkodobém měřítku. Propad na trhu je obrovský, zřejmě větší, než jsou schopné pokrýt skladovací možnosti zásobníků a ropných rafinérií. Navíc dohoda by měla začít platit až od 1. května, tedy necelé tři týdny po jejím uzavření. Za tu dobu budou zřejmě na trhu neuplatněné stovky milionů barelů. Vzhledem k historii podobných zákazů také nikdo zatím neočekává, že ho všechny země beze zbytku dodrží. Některé země podobné dohody obvykle dodržují (dobrou pověst v tomto ohledu mají například Saúdská Arábie, Rusko, Spojené arabské emiráty či Kuvajt), jiné členské země OPEC se je snažily ovšem někdy až soustavně obcházet. Přebytek na trhu může do jisté míry pomoci vyřešit očekávaný nákup států do strategických rezerv. Zvýšení nákupů ropy do svých strategických rezerv zahájily či zvažují země jako Spojené státy, Indie, Čína, Jižní Korea a řada dalších. IEA očekává, že během následujících tří měsíců by mohlo v zásobnících zmizet zhruba 200 milionů barelů ropy. Při přepočtu na den to vychází asi na dva miliony barelů denně, což jsou 2 % poptávky před propadem trhu. To není zanedbatelné číslo, potíže to ovšem nevyřeší. V tuto chvíli se tedy všeobecně očekává, že cena ropy v příštích dnech či týdnech nezamíří prudce vzhůru, ani přes uzavřenou dohodu. Nepochybně také můžeme předpokládat, že podobně jako v jiných oborech, tak i v těžebním průmyslu budou o budoucí podobě sektoru v dané zemi rozhodovat vlády. Některé, jako Rusko či Saúdská Arábie, nepochybně svůj nejdůležitější zdroj příjmů budou chtít zachránit za každou cenu. Postoj administrativy Donalda Trumpa, která dlouhodobě, byť zatím spíše slovně než fakticky, podporuje sektor fosilních paliv, se zdá být velmi podobný. Rozhodovací pravomoci amerického prezidenta jsou ovšem omezeny rozhodnutím Kongresu, jehož dolní komoru ovládají demokraté, z nichž řada těžbě ropy zdaleka takovou prioritu nedává. V USA je ovšem alespoň vidět, jak opravdu razantní dopady by krize mohla mít. Sektor největšího ropného producenta na světě posledních dvou let zaměstnává přímo méně než 200 tisíc lidí, ovšem velká část z nich v dohledné době nejspíše přijde o zaměstnání. Pouze v nejvýznamnější těžařské oblasti, tzv. Permské pánvi, kde se těží zhruba pětina současné americké produkce, by podle Kirka Edwardse, ředitele jedné z tamních (na americké poměry) menších společností Latigo Petroleum, mohlo přijít o práci zhruba 40 tisíc lidí. Ztráty tu budou o to vyšší, že Permská pánev je centrum těžby v břidlicích (tedy hydraulickým štěpením v dlouhých horizontálních vrtech), což je technika dražší než těžba z klasických nalezišť. Producenti z břidlic potřebují, aby se cena na trhu dostala nad nějakých 35 až 40 dolarů za barel. Ceny se i v době uzávěrky čísla pohybovaly těsně kolem 20 dolarů za barel. /jj/
