Loď se blíží k doku. Toto jednoduché oznámení může mít v námořnické hantýrce zlověstný podtón, že nyní už není čas na opravy či na korekci kurzu. My suchozemci bychom asi spíše řekli „kostky jsou vrženy“, případně „pozdě bycha honit“. Někteří analytici se domnívají, že přesně tento příměr se v tuto chvíli hodí na světový trh s ropou. Tato obrovská „loď“, světová poptávka po ropě, nezadržitelně míří ke srážce se stavem dodávek, která bude mít pro spotřebitele znatelné důsledky. Příměr nedávno použil ve svém článku analytik a publicista David Messler. Není zdaleka sám, kdo tak uvažuje.
Přiškrcené peněženky Těžební společnosti až na výjimky v posledních letech šetří. Počet prováděných vrtů, a tím i kapitálových investic klesl postupně tak, že nestačí podle některých názorů ani k udržení těžby ropy na současné úrovni. Graf společnosti WoodMac, která se zabývá poradenstvím v oblasti energetiky, ukazuje, jak výrazný byl pokles kapitálových výdajů. Není divu, že společnosti, v čele s investičními fondy, jako je Blackrock, z tohoto trhu odcházejí společně s trendem usilujícím o „zelenou čistotu“ při rozdělování finančních prostředků na nové zdroje energie. Vládní nařízení nařizující snižování uhlíkové stopy a přechod k obnovitelným zdrojům energie dávají ropným a plynárenským společnostem poměrně jasný signál, že o nové dodávky ropy a plynu není zájem. Nizozemský soud navíc nedávno společnosti Shell nařídil, aby urychlila dekarbonizaci, a společnost už začala podnikat kroky tímto směrem. Podle informací agentury Reuters se Shell rozhodl opustit naleziště v texaské Permské pánvi, které je centrem těžby ropy a plynu z břidlic. Jde o monumentální rozhodnutí, které může zásadně změnit charakter firmy. Shell není jediný. Také společnosti BP a Total Energies snížily alokaci kapitálu na rozvoj těžby ropy a zbavily se aktiv, která s ní souvisí. Včetně některých možných nových potenciálních nalezišť ropy a plynu. V blízké budoucnosti se velmi pravděpodobně bude těžit méně ropy. Takový trend alespoň naznačuje pohled na statistiky břidličných vrtů v USA. Těžba z břidlic je jedním z hlavních tahounů nízkých cen ropy a plynu v posledních letech. Díky ní se totiž USA vrátily na pozici největšího světového producenta této suroviny. Škrty se ovšem nevyhnuly ani této oblasti. Jak například upozorňuje již zmíněný David Messler, aktivita těžařů v USA se po vynucené pandemické přestávce sice výrazně zvyšuje, ale stále ještě je poměrně výrazně pod úrovní roku 2019. U břidlicových vrtů přitom dochází k přirozeně vysokému meziročnímu poklesu produkce, který může být dočasně zmírněn novým frakováním, tedy hydraulickým štěpením horniny. Ilustruje to graf zobrazující počet ropných souprav a cenu ropy na americkém trhu (WTI). Vyšší ceny ropy situace změní, není ale jisté do jaké míry. Odvětví se v posledních několika letech změnilo a v současné chvíli na trhu podle analytiků chybějí jak zařízení, tak lidé. Díky investičním škrtům byly odepsány a sešrotovány soupravy a další vybavení za miliardy dolarů. Zaměstnanci si našli novou kariéru a vzhledem k otřesům v odvětví se nechtějí vrátit. „Loď je tak blízko mola, že už její trajektorii nelze změnit,“ myslí si Messler. V podobné situaci je také obor hlubinných mořských vrtů. Ty jsou řádově dražší než vrty břidlicové, alespoň pokud se počítá pouze s počátečními náklady. Díky relativně nízkému poklesu produkce, o 6—10 % ročně, ale celkové srovnání vychází pro ně příznivě. Důležitější ovšem je, že v pobřežních vodách bylo snadné snižovat nebo odkládat kapitálové výdaje. Ještě v srpnu 2013 hledalo ropu a plyn v hlubokomořských oblastech Mexického zálivu 65 vrtných souprav. K lednu 2021 se jejich počet snížil na 11. V mezinárodních vodách byl pokles také výrazný, byť ne tolik: v roce 2013 fungovalo 3 400 vrtných souprav. Dnes je jich 1 232.
Kde brát… Někteří producenti jako například OPEC+ v posledních několika letech těžbu omezovali záměrně a své zahálející kapacity mohou rychle uvést do provozu. Analytici se však obávají, že to nebude stačit. Podle Christyana Maleka z JPMorgan Chase, citovaného ve Wall Street Journal, chybí v celosvětovém měřítku zhruba v investicích do rozvoje těžby 600 miliard dolarů. Bez těchto investic podle jeho odhadu firmy nemohou pokrýt předpokládanou poptávku v roce 2030. Investiční schopnosti odvětví podle něj „podsekl“ i tlak na vyplácení dividend, částečně vyvolaný obavami o dlouhodobý výhled poptávky po ropě. „Prostě nevím, kde by se měl vzít kapitál, který by po roce 2022 zaručil růst těžby takovým tempem, jaké bude potřeba,“ řekl zase David Meaney, zakládající ředitel společnosti Assert Capital Management LP. Je také nepravděpodobné, že by obří mezinárodní firmy jako Shell, Chevron a ExxonMobil měly chuť financovat nové ropné a plynové projekty jen proto, aby výpadek dorovnaly. Ne poté, co je investoři tvrdě trestají za to, že nedělají dost pro snížení své uhlíkové stopy. Svět v neuvěřitelně krátké době nevratně vsadil na to, že zelená energie — solární, větrná a biopaliva — bude schopna převzít velkou část jeho energetické zátěže. V Čechách se o tom někdy pochybuje, možná pod dojmem zkušeností ze solárního boomu kolem roku 2010, který sice státní pokladnu vyšel draho, ale naši energetiku nijak zásadně nezměnil. Svět už je ale opravdu trochu dále, než si u nás uvědomujeme. Je však docela dobře možné, že už za pár měsíců nám to rostoucí ceny vytápění či pohonných hmot pomohou připomenout. /jj/
