Rok 2008 – test demokracie

Letošní rok 2008 je označován některými lidmi jako osmičkový, tedy pro Čechy dějinný. Bude však spíše přelomový. Volba prezidenta ovlivní silně české prostředí, volební výsledky v krajích a v neposlední řadě i znění mnohých zákonů, na které občané této země čekají již 17 let - marně. Napoví hodně o směřování země ztracené v srdci Evropy. Rok 2007 byl poznamenán zjevnou nechutí vlády a jedné politické strany k EU. Důvodem je údajně zachování sebeurčení. Všichni víme, že nejde o ideály, ale jen o peníze a schizofrenie vlády je způsobena právě zoufalou potřebou peněz z EU na straně jedné, leč nechutí podřídit se dohodnutým zásadám chování většiny společenství států v kontrole veřejných financí. Český prezident jde ještě dále. V neodborném popisku, dle něj naprosto zbytečných akcí k ochraně klimatu, hovoří o útoku na svobodu. O tu jistě nejde, jde vskutku o peníze. Václav Klaus už téměř sám ochraňuje svět před výdaji narušujícími jeho vlastní model liberální ekonomie bez ohledu na země, jichž se hrozba změn klimatu dotýká životně. Bez ohledu na zdraví lidí, čistotu potravin a destrukci staveb kyselým prostředím. Vrcholem pomýlenosti je tvrzení, že fyzikální jevy na zeměkouli nelze empiricky změřit a hodnotit. Klausova ekonomika se však nedá dýchat, jíst a pít. Je to jen stroj na zisk. Klima na zeměkouli je obrovský otevřený systém s tolika proměnnými, že jeho studium je nesmírně náročné. Ekonomika Václava Klause byla a je fikce za hranicí dogmatu. Veličiny nastavují lobbistické skupiny. Světoví ekonomové ji nazvali ekonomikou bez kapitálu. Z politického hlediska je dogmatismus českého prezidenta vyhledáním a definováním nepřítele, nad nímž se dá zvítězit, neboť k boji nedojde nikdy. Klaus potřebuje jakékoliv vítězství jako nikdo jiný. Protivník, jehož si zvolil, Al Gore, nikdy neřekl, že omezení tvorby CO2 bude levnou investicí, ale hledá způsoby, jak využít ochrany prostředí k růstu ekonomik posunutím technologií do vyšších pater účinností i omezením emisí. Tuto premisu už přijaly kromě vlád většiny zemí i velké průmyslové korporace a nárůstu nákladů za drahé energie se brání snížením spotřeby a navrhováním technologií, jež jsou v dané situaci možná ne nejlevnější v investicích, ale ekonomické v provozu a s dobrou návratností. Svět se snaží najít východiska z nové situace s pomocí vědy, toho nejlepšího nástroje, který lidstvo má. Takový model podporují už i třetí země. Tento trend světových ekonomik je očividný a nevidět jej je už opravdu vrcholná sebestřednost. Václav Klaus vědu nikdy neuznal za předmět své ekonomické pozornosti. To je zřejmě největší z jeho omylů, jichž se dopustil ve svém boji o nesmrtelnost. Lidské společenství klade před vědce a techniky nové výzvy a oni je plní, posouvajíc ekonomiku do vyšších pater. Nám byla vnucena cesta rychlého zbohatnutí přesunem majetku, ne jeho tvorba. K tvorbě majetku přispíváme jen prací za mzdu, přidaná hodnota z intelektuální práce se prosazuje těžko. A tak se zřejmě stalo, že zahraniční dluh ČR byl ve třetím čtvrtletí roku 2007 neuvěřitelných 1,317 bilionu korun, což je téměř 40 % dnešního HDP. Podivný ekonomický pokus. Hledání nového prezidentského kandidáta je už nyní poznamenáno novými údaji o závažných chybách tvůrců kapitalismu v Čechách, a je dobře, že se je dozvíme. Na chybách se společnost učí. I když iluze zmizí jako pára. Jako peníze z privatizací. Jak trefně poznamenal Miroslav Macek v TV dokumentu Nerušte: vládneme z období tzv. opoziční smlouvy, „jde a vždy šlo v boji o moc a peníze především.“ Moc jsou peníze v našich podmínkách dvojnásob, neb podivné přerozdělování hodnot obrovského majetku zatím společnost politikům tolerovala. Někdejší pravá ruka staronového kandidáta na úřad, jenž je pro Čechy spojen s morálními hodnotami, ví ze zkušenosti co říká. Rozdělovat miliardový majetek bez pravidel představovalo moc takřka neomezenou. Těžko se jí někdo vzdá dobrovolně a sebekriticky. Pokud slovutní volitelé prezidenta ČR zvolí podle starých měřítek v podivném politickém handlu za posty a koryta, i oni se propadnou do světa zapomnění jako spolupachatelé systému, který se neosvědčil a zanechal jen obrovské dluhy našim dětem. V korunách, ve vzdělání, v systému využívání vědy a v neposlední řadě ve víře ve stát a jeho povinnost chránit všechny občany bez rozdílu majetku a postavení. Všichni už víme, že tržní systém se dá řídit i poctivými metodami, i když darebáků neubude. Pod vedením současné politické garnitury se společnost nevzepjala k myšlenkovým a tvůrčím činům, spíše na sebe hledíme jako na potenciální zloděje a podvodníky. Navíc silně zadlužené a hledající poslední zbytek majetku, který lze prodat. Takto nás, bohužel, také vnímá svět, kromě faktu, že jsme levnou pracovní silou. Naše věda a školství, nástroje budoucnosti, jsou poddimenzované, dnes už s hrubými důsledky na průmyslovou výrobu. Představitelem státu je podivín, který nevnímá svět kolem sebe. Nebude už v zájmu ani kapitálu a jeho funkcí v současném světě, ale jen některých skupin, dosadit jej na Hrad opětovně. V pudu sebezáchovy. Ale v zájmu nás všech je to změnit. Rok 2008 bude významný otázkou, zdali se zařadíme mezi země EU spojené snahou po lepším životě v právním systému s plodnou vědou a znalostmi využívanými v průmyslu, zemědělství i zdravotnictví, nebo se staneme skanzenem přechodného období z doby nesvobody do náručí nedefinované pseudodemokracie. JAN BALTUS