Kdo čeká, že mu pomůže někdo jiný než on sám, vždy se nakonec zklame. (Henry Ford) Hluboko do minulosti lze vysledovat rodinné podnikání, protože podnikavost a podnikání patří mezi základní lidské vlastnosti. Rozhodně vedly k celkovému úspěšnému rozvoji lidské společnosti od chvíle, kdy o ní máme první přesnější zprávy. „Podnikatele lze vymezit jako jedince, který vlastní a vede podnik.“ Jedna z prvních definic vznikla již v 18. století a za autora bývá považován Richard Cantillon (1755). Tento významný ekonom a publicista také pohlížel na podnikatele jako „na osobu, která přejímá riziko“. Kdy byly v Čechách poprvé použity názvy podnik, podnikatel či podnikání, není přesně známo. Jisté je, že slovo „podnikatel“ bylo známo a používáno již před vydáním Ottova slovníku naučného (1893). William O´Hara ve své knize Staletí úspěchu připomíná: „Ještě než se objevily nadnárodní korporace, byl tu rodinný byznys. Ještě než přišla průmyslová revoluce, byl tady rodinný byznys. A dokonce ještě před tím, než se objevilo řecké nebo římské impérium, byl tady rodinný byznys.“ Od samotných počátků základem rodinného podnikání byla a jsou řemesla. Rodinné podnikání se přirozeně rozvíjelo především v těch zemích, kde nebyla přerušována státní kontinuita. Bohužel, mezi takové státy Česká republika nepatří (připomeňme jen znárodnění v roce 1948); před rokem 1990 bylo dokonce jakékoliv podnikání bez souhlasu orgánu státní moci trestným činem. Z celosvětového pohledu tvoří dodnes rodinné firmy páteř ekonomiky, protože zaujímají čtyři pětiny světového byznysu. V Česku však rodinné firmy nemají takový podíl, na chodu ekonomiky participují pouze jednou třetinou. Přesto jsou to však malé a střední rodinné firmy a živnostníci, kdo tvoří skutečně „rodinné stříbro“ české ekonomiky a jsou tím nejcennějším co má. Jedná se relativně o mladá společenství, protože většina z nich začala vznikat až v 90. letech minulého století a dnes řeší první generační obměnu, aby zachovala trvalou hodnotu svého podnikání. Jednou z nejvýznamnějších událostí současnosti, ačkoliv ji většina občanů příliš nevnímá, je vydání nového Občanského zákoníku, který vstoupil v platnost 1. ledna 2014. Tvoří jednotný právní celek, který shrnuje veškeré soukromé právo do jednoho kodexu. Na jeho podobě pracovala rekodifikační skupina Ministerstva spravedlnosti ČR 11 let. Přináší novou úpravu soukromoprávních vztahů; mezi jeho hlavní přínosy například patří větší důraz na úpravu osobnostních práv, podpora principu svobodné vůle či jednotná úprava závazkového práva. Zavedení moderního občanského práva představuje definitivní osvobození od komunistického občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník je po Ústavě druhý nejvýznamnější zákon země, který ovlivňuje každodenní život občanů. V nové podobě také přináší změny i v oblasti podnikání. Tím se dostáváme k meritu tohoto článku. Novinkou nového občanského zákoníku je zavedení pojmu rodinný závod (viz ustanovení § 700 a další). Ten má řešit majetkové uspořádání mezi členy rodiny v případě společného podnikání. Pro splnění definice rodinného závodu musí podnikat manželé nebo jeden z nich a příbuzný do třetího stupně či osoby sešvagřené až do druhého stupně a závod je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu. Základním principem rodinného závodu je právo zúčastněných členů rodiny podílet se na zisku, na věcech z něj nabytých, jakož i na přírůstcích závodu. Podíly jednotlivých členů rodiny však nemusejí být stejné. Mohly by se odvíjet od druhu a množství vykonané práce. Zásadní rozhodnutí je pak možné učinit pouze tehdy, pokud ho odsouhlasí většina z rodiny, která v závodu participuje. Účast na rodinném závodu je možno převádět prodejem či darováním na omezený počet osob a opět se souhlasem většiny. Závod si mohou v rámci dědictví členové rodiny rozdělit nebo prodat. /tes/